Nový hrabě Monte Kristo/Na Antekirttě

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Na Antekirttě
Autor: Jules Verne
Zdroj: Nový hrabě Monte Kristo, Nakladatel Jos. R. Vilímek, Praha 1924, str. 451–456 Moravská zemská knihovna v Brně
Licence: PD old 70
Překlad: Josef Pachmayer
Licence překlad: PD old 70
Index stran

Patnáct hodin na to, když byla „Elektrika č. 2.“ opustila pobřeží tripolské, signalisována byla pobřežními strážemi antekirttskými a odpoledne zakotvila v přístavu.

Lze si snadno představiti, jak přivítáni byli doktor Antekirtt a soudruhové jeho!

Ačkoliv Savě nehrozilo nyní žádné nebezpečí, bylo umluveno, že bude zachováno úplné tajemství o tom, jaké svazky pojí ji k doktorovi Antekirttovi.

Hrabě Matyáš Sandorf chtěl zůstati neznámým až do té doby, až by dílo své úplně dokonal. Stačilo však, že Petr, jehož učinil svým synem, byl zasnouben se Savou Sandorfovou aby radost obyvatelstva antekirttského jevila se v dojemných projevech v malém městě Artenaku i na venkově.

Lze si pomysliti též, jakou radost pocítila paní Bathoryová, když Sava, po tolika trapných zkouškách, uvedena byla jí v náruč!

Dívka zotavovala se rychle a několik dní štěstí stačilo, aby po všech útrapách pookřála.

Co se týče Pointa Pescada, nebylo pochybno, že týž odvážil se života, aby Savu zachránil. Poněvadž však dobrý muž tento měl to za věc zcela přirozenou, bylo nemožno projeviti mu i prostou vděčnost jinak nežli slovy.

Petr Bathory přitiskl jej vřele na svá prsa, a doktor Antekirtt pohlédl naň s takým výrazem uznání, obdivu a vděčnosti, že Pointe Pescade o ničem jiném nechtěl již slyšeti. Ostatně přikládal — po svém zvyku — veškerou zásluhu při tomto dobrodružství Kapu Matifuovi.

„Jemu třeba za vše děkovati!“ opakoval stále. „On vše umožnil! Kdyby nebyl jevil Kap Matifu tolik obratnosti a síly při pohrávání tyčí, nikdy bych nebyl mohl skočiti do domu bídáka Sidi-Hazama, a Sava byla by se při pádu zajisté zabila, kdyby nebyl Kap čekal pode zdí a ji zachytil!“

„Ó prosím … nelichoť, Pointe Pescade! … Přeháníš … myslíš-li …“

„Jen umlkni, příteli Kape!“ odpovídal Pointe Pescade. „Žádnou skromnost! U ďábla! Já nejsem dosti silným, abych mohl snésti takové pochvaly a lichocení, kdežto ty … Avšak pojďme pracovat do naší zahrady!“

A Kap Matifu umlkl a odebral se se soudruhem svým do rozkošného svého letohrádku a přijímal konečně i blahopřání, jimiž byl zasypáván, aby se nestal neposlušným malému svému Pescadovi!

Bylo ujednáno, že svatba Petra Bathorya a Savy Sandorfové slaviti se má v době nedlouhé, totiž devátého listopadu. Petr Bathory, až by se stal chotěm Savy Sandorfové, měl se domáhati toho, aby nároky choti jeho na dědictví hraběte Matyáše Sandorfa byly uznány.

List paní Toronthalové nemohl zanechati žádné pochybnost o původu a rodu dívčině, a když by bylo nutno, dovedl by již doktor Antekirtt vymoci od bankéře určité prohlášení.

Není potřeba podotýkati, že původ Savy konstatován měl býti ve lhůtě určené, avšak Sava Sandorfova měla teprve za šest týdnů dosíci věku osmnácti let, kdy byla oprávněna činiti nároky na dědictví hraběte Sandorfa, totiž na polovici statků artenackých v Sedmihradsku.

Dlužno dodati, že se za patnáct let poměry politické změnily na prospěch hraběte Sandorfa, a že nebylo se třeba obávati velikých překážek ve věci této.

Co se Španěla Karpeny a bankéře Silasa Toronthala týče, měl býti osud jich rozhodnut teprve, až by i Sarkany přidružen byl k soudruhům svým v kasematech antekirttských. Potom teprve bylo by dílo spravedlnosti dovršeno!

Avšak v téže době, kdy doktor Antekirtt přemítal o prostředcích, jimiž by cíle svého dosáhl, musel zároveň z důvodů naléhavých pečovati o bezpečnost své osady.

Zřízenci jeho v území cyrenském a tripolském oznamovali mu, že hnutí senusistické nabývá rozměrů velice vážných, a sice právě v okrsku ben-gazijském, kterýž jest ostrovu nejbližší.

Zvláštní poslové udržovali stále spojení mezi podřízenými náčelníky senusistickými v provincii a mezi Džerbubem, „novým tímto polem světa mohamedánského“, jak pan Duveyrier[red 1] tuto Mekku tripolskou nazval, kdež sídlil tehdy Sidi-Mohamed El Mahedi, velmistr řádu Senusistů.

Poněvadž Senusisté jsou důstojnými nástupci starých, barbarských lupičů námořních, kteříž ke všemu evropskému chovali smrtelnou zášť, byl doktor Antekirtt nucen býti stále na stráži před hrozivým nebezpečím.

Senusistům dlužno právě přičítati veškeré vraždy, jež průběhem dvaceti let v Africe byly spáchány.

Jest jich řada nemalá. Zahynul-li Beurman[red 2] v Kanemu roku 1863, Van der Decken[red 3] a soudruhové jeho na řece Džubě roku 1865, slečna Alexina Tinnéova[red 4] a družina její v Nadi-Abedžu roku 1865, Dournaux, Duperré a Joubert[red 5] nedaleko studen in-arharských v roce 1874, duchovní Paulmier, Bouchard a Ménoret nedaleko In-Kalahu v roce 1876, duchovní Richard, Morat a Pouplard z missie gadameské na sever od Azdžeru, plukovník Flatters, setníci Masson a de Dianous, doktor Guiard a inženýři Beringer a Roche na cestě do War-Gly v roce 1881 — bylo příčinou smrti jejich, že krvelační spojenci sekty oné přenesli nauky Senusistů do života praktického na úkor smělých cestovatelů.

Doktor Antekirtt mluvíval o věci této velmi často s Petrem Bathorym, Ludvíkem Ferratem, kapitány svého loďstva, s náčelníky milice a s vynikajíc mi osobami ostrova.

Mohla Antekirtta odolati útoku nepřátelskému? Ano, nepochybně — ačkoliv opevnění založená nebyla dosud dokončena — ovšem s podmínkou, že by počet útočníků nebyl příliš značný.

S druhé strany bylo nutno se tázati, měli-li Senusisté zájem na tom, zmocniti se ostrova? Ano — neboť z Antekirtty dal se ovládati celý záliv siderský, kterýž tvoří — zaokrouhlující se — břehy cyrenské a tripolské.

Jak známo, nalézal se na jih od ostrova Antekirtty ve vzdá­lenosti as dvou mil ostrůvek Keukraf. Ostrůvek ten, kterýž opevniti času nezbylo, tvořil stálé nebezpečí pro Antekirttu, pro případ, že by jej nepřátelské loďstvo zvolilo za oporu svých operací. Doktor Antekirtt dal učiniti z něho proto ohromný podkop. Výbušné látky u velkém množství vloženy byly nyní v skalnaté jeho nitro.

Stačila jediná jiskra elektrická, jež by poslána byla podmořským drátem, kterýž pojil Keukraf s Antekirttou, aby onen ostrůvek zničen byl se vším, co se nalézalo na jeho povrchu.

Také v jiném ohledu pokračovalo se horlivě v obranných přípravách.

Pobřežní batterie byly úplně vyzbrojeny, a zbývalo již jen povolati k obsluze jich vojíny milice, kteříž pro ně byli určeni. Tvrz na středním pahorku ostrova byla hotova a mohla šířiti z dalekonosných děl svých zkázu na všechny strany. Četnými torpédy měl býti uzavřen vchod do malého přístavu ostrovního.

„Ferrato“ a „Elektriky“ číslo prvé, druhé a třetí, byly přichystány a vyzbrojeny pro všechen případ, buď aby opřely se útoku, neb aby samy útok provedly na loďstvo nepřátelské.

Avšak slabá stránka ostrova nalézala se na jihozápadní straně jeho.

Na této části pobřeží, kteráž nemohla býti chráněna střelbou z batterií pobřežních, ani ze tvrze, mohlo nepřátelské loďstvo mužstvo své snadno na břeh vysaditi.

Tam tedy hrozilo nebezpečí a snad bylo již pozdě podnikati nyní práce ochranné.

Avšak bylo zcela jisto, že Senusisté zabývají se záměrem provésti útok na Antekirttu? Byl to celkem podnik odvážný a výprava nebezpečná, kteráž vyžadovala velikých příprav a velikých prostředků.

Ludvík Ferrato proto pochyboval ještě o hrozícím nebezpečí. Prohodil tak kdysi, když s doktorem Antekirttem a s Petrem Bathorym prohlížel opevnění ostrova.

„Jsem jiného náhledu!“ odvětil doktor Antekirtt. „Antekirtta jest ostrov bohatý a ovládá pobřeží syrtského zálivu. Protož, i kdyby jiných důvodů nebylo, stane se dříve nebo později předmětem útoku, neboť Senusisté mají již z těchto příčin veliký zájem na tom, aby se jí zmocnili.“

„Nic není jistějšího nežli to,“ doložil Petr Bathory, „a protož třeba na případ ten všemožně se chystati. Buďme tudíž na stráži!“

„Avšak obávám se z jiných ještě příčin, že útok chystaný pro­veden bude co nejdříve,“ pokračoval doktor Antekirtt. „Sarkany jest jedním z nejhorlivějších spojenců Senusistů, ano vím též, že byl i v cizině vždy v jejich službách a jejich agentem. Pamatujete se, přátelé, zajisté, že Pointe Pescade vyslechl v domě Sidi-Hazamově rozmluvu mezi tímto a Sarkanyem. V rozmluvě té proneseno bylo několikráte jméno ostrova Antekirtty. Sarkany ví, že ostrov ten náleží doktoru Antekirttovi, kterého se obává a kterého prostřed­nictvím čety Zironovy dal přepadnouti pod jícnem Etny. Nuže, tam na Sicílii — dílo se mu nezdařilo, bude se tedy snažiti, aby povedlo se mu zde za příznivějších proň okolností.“

„Chová proti vám osobně tak velikou zášť, pane doktore?“ tázal se Ludvík Ferrato.

„Zná vás?“

„Jest možno, že mne viděl v Dubrovníku,“ odtušil doktor Antekirtt. „V každém případě jest mu však nepochybně známo, že v městě onom udržoval jsem styky s rodinou Bathoryových. Mimo to zvěděl v oné chvíli, kdy se Pointe Pescade chystal unésti Savu z domu Sidi-Hazamova, že Petr Bathory žije. Veškeré tyto okolnosti uvedl zajisté v mysli své v souvislost a nepochybuje proto asi, že Petr Bathory a Sava nalezli útulku a ochrany na ostrově Antekirttě. Má tedy více než dosti příčin, aby proti nám popudil divoké čety Senusistů, kteříž, kdyby se ostrova zmocnili, sotva by nám zde poskytli místečka k živobytí!“

Důvody tyto byly příliš jasné, než aby druhové doktorovi nemuseli k nim přisvědčiti.

Sarkany nevěděl dosud — o tom nebylo pochyby — že doktor Antekirtt jest vlastně hrabětem Matyášem Sandorfem, avšak záleželo mu velice na tom, aby vyrval mu dědičku statků antekirttských. Není tudíž divu, že pobízel náčelníka Senusistů všemožně, aby podnikl výpravu proti osadě antekirttské.

Zatím však nastal již den 8. prosince, aniž známky nějaké na­svědčovaly tomu, že by se útok měl státi v době blízké.

Ostatně radost nad tím, že všichni konečně jsou sloučeni a sdruženi, ukolébala všechny v krásný sen; toliko doktor Antekirtt nedal se mýliti.

Myšlenka na chystanou svatbu Savy Sandorfovy s Petrem Bathoryem naplňovala veškeré duše a mysle. Vzhledem k této blízké a radostné události namlouvali si všichni, že dny útrap a úzkosti již minuly a že nikdy již se nevrátí.

Pointe Pescade a Kap Matifu sdíleli — dlužno to doznati — všeobecný pocit úplné bezpečnosti.

Přátele tyto štěstí ostatních těšilo tak, že žili stále v jakémsi blaženém opojení a že všechny věci viděli ve světle růžovém.

„Nelze tomu skorem ani věřiti!“ prohodil jednoho dne Pointe Pescade k obrovskému svému příteli.

„Čemu nelze uvěřiti?“ tázal se Kap Matifu, pohlédnuv na druha svého.

„Že jsi se stal zámožným měšťákem, Kape můj. Rozhodně musím již pomýšleti na to, abych tě oženil!“

„Mne oženiti?“

„Ano — s rozkošnou malounkou ženuškou…“ doložil Pointe Pescade, usmívaje se.

„Proč s malounkou?“

„Tak bude tomu nejlépe! Hodíte se výtečně k sobě! Slyšte, paní Kapová? Nezní-li to, brachu, líbezně tvému sluchu? — Anebo máme hledat i pro tebe žínku mezi Patagonci?“

Vyčkávaje svatby Kapa Matifua, pro nějž byl by nepochybně nalezl důstojnou družku, zabýval se Pointe Pescade zatím vážně svatbou Petra Bathorya a Savy Sandorfovy.

Doktor Antekirtt svolil na žádost Pescadovu, aby tento v den svatby uspořádal velikou slavnost lidu s veřejnými hrami, pěveckými produkcemi a tanci a střelby z děl z pevnosti, s velikou hostinou pod širým nebem, se zastaveníčkem novomanželům, s průvodem pochodňovým a s ohňostrojem. Na Pointa Pescada bylo možno při pořádání slavnosti úplně se spoléhati. Bylť to jeho živel.

Nepochybně vystrojil by slavnost nádhernou a velkolepou! Mělo se o ní celý rok hovořiti! Po léta mělo se na ni vzpomínati!

Veškeré tyto přípravy byly však přerušeny náhle jinými událostmi!

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Henri Duveyrier, francouzský cestovatel a zeměpisec
  2. Karl Moritz von Beurmann, německý badatel
  3. Karl Klaus von der Decken, německý cestovatel
  4. Alexandrine Tinné, nizozemská cestovatelka, první žena, která se pokusila přejít Saharu
  5. Charles Norbert Dourneaux-Duperré a Eugène Joubert, francouzští cestovatelé