Nový hrabě Monte Kristo/Útok na ostrov

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Útok na ostrov
Autor: Jules Verne
Zdroj: Nový hrabě Monte Kristo, Nakladatel Jos. R. Vilímek, Praha 1924, str. 456–463 Moravská zemská knihovna v Brně
Licence: PD old 70
Překlad: Josef Pachmayer
Licence překlad: PD old 70
Index stran

V noci ze dne 3. na 4. prosince — za noci tiché, avšak pro těžké, oblohu zahalující mraky neobyčejně temné — ozval se náhle v pracovním pokojíku doktorově na radnici elektrický signál.

Bylo deset hodin večer.

Na tento signál doktor Antekirtt a Petr Bathory opustili salon, v němž trávili večer s paní Bathoryovou a se Savou Sandorfovou.

Vstoupili do komnaty doktorovy i seznali, že signál tento dán byl stráží, umístěnou na středním pahrbku antekirttském.

Pomocí telefonického přístroje vyměněny rychle otázky a odpovědi. Stráž oznamovala, že na východní straně ostrova blíží se loďstvo, jehož počet však za velké temnoty nelze poznati.

„Dlužno svolati ihned radu válečnou!“ pravil doktor Antekirtt.

Deset minut na to sestoupili se doktor Antekirtt, Petr Bathory, Ludvík Ferrato, kapitáni Narsos a Ködrik i náčelníci milice na radnici. Tam sdělil doktor Antekirtt, co stráž s místa svého byla zpozorovala a oznámila.

Čtvrt hodiny na to odebrali se všichni do přístavu a stanuli na nejkrajnějším konci velké hráze přístavní, kde vztyčuje se maják se zářivým světlem svým.

S tohoto, jen málo nad hladinou moře povýšeného místa bylo by bývalo nemožno rozeznati loďstvo, kteréž stráž, umístěná na vysokém pahorku, ovšem mohla spatřiti. Avšak kdyby se osvětlil obzor jihovýchodní, bylo by nepochybně možno poznati počet blížícího se loďstva jakož i seznati, za jakých okolností chce k ostrovu přiraziti. Nebylo však nebezpečno, prozraditi takto polohu ostrova?

Doktor Antekirtt tak nesoudil. Byl-li to nepřítel očekávaný, nepřicházel zajisté na slepo a znal polohu Antekirtty, tak že nic nemohlo mu vaditi, aby přímo k ní zaměřil.

Přístroje osvětlovací přichystány tudíž i uvedeny v činnost, a, díky paprskům elektrickým, vrženým směrem k širému moři, osvětlil se náhle obzor v šíři značné.

Stráž se nemýlila!

Při nejmenším dvě stě lodí blížilo se v široké řadě k ostrovu, mezi nimi šebeky[red 1], trabacola, a jiné lodi druhu podřízeného. Nebylo pochyby, že to bylo loďstvo Senusistů, kteréž lupiči námořní shromáždili z celého pobřeží.

Vítr nevál, a protož nepřátelské lodi blížily se pomocí vesel k ostrovu. Krátkou poměrně vzdálenost mezi pevninou a ostrovem Antekirttou mohly snadno přeplouti, aniž větru k tomu potřebovaly. Ano klid moře sloužil právě jejich záměru, neboť dovoloval jim, aby mohly za okolností velmi příznivých přistati a mužstvo na břeh vysaditi.

V okamžiku tom bylo loďstvo ještě čtyři nebo pět mil od ostrova na jihovýchod vzdáleno.

Nemohlo tudíž přistati dříve, nežli po východu slunce, nechť již zamýšlelo vynutiti si vchod do přístavu nebo přiraziti k jižnímu břehu antekirttskému, kterýž byl, jak řečeno, jen slabě opevněn.

Když byl počet loďstva pomocí světla elektrického seznán, shasly opět přístroje elektrické a obzor zahalil se opět v temno. Nezbývalo nežli vyčkati dne.

Na rozkaz doktora Antekirtta shromáždili se však na kvap veškeří mužové milice a zaujali místa určená.

Bylo nutno, aby obránci ostrova byli přichystáni na první ránu, neboť tato mohla snad rozhodnouti o výsledku zápasu a osudu Antekirtty.

Nyní bylo aspoň jisto, že útočníci nemohou pomýšleti na to, ostrov překvapiti, neboť pomocí světla elektrického bylo možno seznati směr jich loďstva i jeho počet.

V posledních hodinách noci pozornost obránců ostrova byla zdvojnásobena.

Několikráte ještě byl obzor elektrickým světlem osvětlen, tak že bylo možno seznati ještě přesněji rozlohu loďstva.

Že útočníci byli četní, o tom nebylo pochyby. Méně jisto bylo, měli-li dostatečných prostředků, aby mohli odpovídati stejně důrazně palbě pobřežních batterií antekirttských. Ano, snad jim dělostřelectvo docela scházelo.!

Avšak počtem bojovníků, kteréž mohl náčelník výpravy dáti vysaditi na břeh současně na několika stranách ostrova, byli senusistští nepřátelé velice nebezpečnými.

Konečně počalo zvolna svítati, a první paprsky slunce roz­ptylovaly husté mlhy na obzoru.

Veškeré zraky obrátily se k širému moři na východ a na jih od ostrova Antekirtty.

Loďstvo rozvinovalo se nyní v dlouhé křivé čáře, jejíž konce hleděly přiblížiti se k ostrovu.

Bylo možno napočísti přes dvě stě lodí, z nichž mnohé o třiceti až čtyřiceti tunách. Na palubě jejich mohlo býti patnáct set až dva tisíce mužů.

O páté hodině ranní nalézalo se loďstvo v jedné čáře s ostrůvkem Keukrafem.

Přistanou útočníci k ostrovu a obsadí jej dříve, nežli odhodlají se k útoku na Antekirttu? To byla otázka, kteráž tkvěla na všech rtech.

Kdyby tak nepřátelé učinili, bylo by to příznivou okolností. Výbuch podkopů způsobený podmořským drátem elektrickým, nebyl-li by zápas ihned ozhodl, učinil by aspoň zdrcující dojem na Senusisty a byl by podniknutí jejich v samém počátku ohrozil.

Uplynulo půl hodiny v trapném očekávání…

Mohlo se za to míti, že z lodí, kteréž zvolna jedním koncem řady své k ostrůvku Keukrafu se přiblížily, vysazeno bude naň mužstvo …

Nestalo se tak!

Žádná loď ku břehu nepřirazila. Čára loďstva nepřátelského rozvinula se více směrem na jih, ostrůvek zůstal na pravo …

Bylo nyní zřejmo, že Senusisté provedou útok přímo na Antekirttu, a že ostrov tento za hodinu bude obklíčen!

„Nyní nezbývá nic, než brániti se!“ pravil doktor Antekirtt k vůdci milice ostrovní.

Dáno znamení a veškeré mužstvo, pokud dlelo ještě na venkově, spěchalo do města, kdež každý zaujal místo, jež mu bylo vykázáno. Na rozkaz doktora Antekirtta přejal Petr Bathory velitelství jižních opevnění, Ludvík Ferrato velitelství opevnění východních. Obránci ostrova — čítali nejvýše pět set mužů — byli rozděleni tak, aby opříti se mohli nepříteli všude, kdež by tento chtěl přístup do města si vynutiti.

Doktor Antekirtt soudil, že co se jeho týče, bude nejlépe, objeví-li se střídavě všude tam, kde přítomnosti jeho bude potřebí, a kde nebezpečí bude největší.

Paní Bathoryová, Sava Sandorfova a Marie Ferratova měly prodlíti po celou dobu zápasu ve velké síni na radnici.

Ostatní ženy měly pro případ, že by město bylo přepadeno, uchýliti se — tak bylo usneseno — s dětmi do vnitřních prostor kasemat, kdež nemusily se ničeho obávati, byť i nepřátelé měli několik děl. Když byla rozhodnuta otázka, týkající se ostrůvku Keukrafu — a sice v neprospěch osady antekirttské — zůstávala nerozřešenou ještě otázka přístavu.

Kdyby si nepřátelské loďstvo hledělo vynutiti vstup do přístavu, dovedla by je nepochybně odraziti křížová palba z děl tvrzí na obou stranách přístavu, jakož i palba z lodí „Ferrata“ a „Elektriky“, nehledě ani k torpédovým lodicím a k torpédům, ponořeným do moře při vchodu do přístavu. Ano, bylo by to bývalo pro obránce okolností velice příznivou, kdyby měl býti útok veden na této straně.

Avšak — jak zdálo se nyní býti zřejmým — náčelník výpravy senusistické znal dokonale obranné prostředky Antekirtty, a bylo mu nepochybně též známo, že se útok dá provésti nejsnáze proti jižní straně ostrova. Pokusiti se o přímý útok na přístav bylo by tolik, co jíti samovolně vstříc jisté záhubě a úplnému zničení. Protož učiněno nepřáteli rozhodnutí, že má býti mužstvo vysazeno na jižním pobřeží ostrova, kteréž pokusu tomu jevilo se nejpříznivějším.

Náčelník výpravy dal proto loďstvu svému rozkaz, aby minulo vchod do přístavu, právě tak jak pominut byl ostrůvek Keukraf, a by pomocí vesel plulo v celém počtu svém k nejslabšímu místu ostrova Antekirtty.

Doktor Antekirtt — sotva prohlédl plán nepřítele, dal rozkazy, jakých okolnosti vyžadovaly. Kapitáni Kodrik a Narsos vstoupili každý do jedné lodi torpédové, v nichž dlelo několik námořníků, a vypluli s nimi z přístavu.

Čtvrt hodiny na to vyrazily „Elektriky“ právě do středu nepřátelského loďstva, prolomily jeho čáru, vyhodily pět nebo šest lodí do povětří a potopily as tucet jiných.

Počet útočníků byl však tak veliký, že se obě lodi musily obávati, že budou obklíčeny a nepřátelským mužstvem zaplaveny. Protož musily se na kvap vrátiti pod ochranu hrází přístavních.

Zatím však zaujal „Ferrato“ příznivou polohu a počal prudkou palbu proti nepřátelskému loďstvu; avšak kule jeho, ač vydatně byl podporován palbou z batterií pobřežních, nemohly zabrániti, aby množství útočníků nepokusilo se přistati.

Veliký počet jich zahynul, dvacet as lodí nepřátelských bylo učiněno k boji neschopnými — avšak přes to asi tisíci útočníků zdařilo se vystoupiti na skaliska na jižním břehu, zvláště když klidné moře usnadňovalo nepříteli tento pokus.

A tu shledáno též, že Senusisté měli také dělostřelectvo. Nej­větší z lodí — šebeky — měly několik polních děl, položených na pohyblivé podstavce. Děla tato byla vysazena rovněž na tuto část pobřeží a umístěna byla mimo dosah děl z města, ano i mimo dosah děl, jimiž tvrz na středním pahorku ostrovním byla ozbro­jena. Doktor, jenž zaujal místo na výstupku nepříteli velmi blízkém, sledoval celý jeho pokus. Opřít i se mu nemohl vzhledem na velmi malý počet mužstva, kteréž měl po ruce.

Avšak byl silným v zápase za hradbami svými a protož se úkol oblehatelů, byť byli v počtu sebe četnějším, stával nyní nesnadným.

Tito, tahajíce s sebou lehké své dělostřelectvo, rozdělili se na dvě oddělení.

Postupovali vpřed, nekryjíce se ani, se známou bezstarostnou statečností a fanatickou odvahou Arabů, kteří smrtí naučili se povrhovati podněcováni jsouce nadějí na kořist a smrtelnou záští proti Evropanům.

Když se přiblížili na dostřel, vychrlily batterie na ně své kule a granáty. Více než sto z nich kleslo, avšak ostatní neustoupili ni o krok.

Jejich polní děla byla postavena a počala dělati průlom ve zdi, kteráž tvořila roh nedokončeného ještě jižního náspu.

Jejich vůdce, zůstávaje klidným, když kolem něho celé řady klesaly, řídil boj.

Sarkany, stoje podle něho, pobízel jej, aby vyslal do průlomu několik set mužů k útoku na obránce.

Doktor Antekirtt a Petr Bathory jej poznali. On poznal je též!

Avšak massa útočníků postupovala nyní k oné části zdi, kdež otvor děly způsobený poskytoval jim průchod. Kdyby se jim zdařilo proniknouti tímto průlomem, kdyby zaplavili město, obležení, jsouce příliš slabí, než aby mohli jim odolati, byli by nuceni, opustiti bojiště.

Při známé krvelačné a divoké povaze námořních lupičů bylo by mělo vítězství jejich v zápětí všeobecné ubíjení a drancování.

Boj muže proti muži na tomto místě byl hrozným!

Pod velením doktora Antekirtta, neohroženého v tomto nebezpečí a jakoby nezranitelného uprostřed deště kulí, Petr Bathory a soudruzi jeho konali divý statečnosti.

Pointe Pescade a Kap Matifu pomáhali jim s odvahou, kteréž se vyrovnala toliko jejich obratnost, s jakou se každé ráně vyhýbali. Obr Kap, maje v jedné ruce nůž a v druhé sekeru, prázdnil stále místo kolem sebe.

„Výborně, Kape! Znamenitě! … Jen statečně! … Jen do toho! … Pobij vše!“ podněcoval jej stále Pointe Pescade, jehož revolver stále nabíjený a vystřelovaný, rachotil uprostřed divoké vřavy jako malá mitraljéza[red 2].

Avšak nepřítel neustupoval!

Když byl několikráte z průlomu zapuzen, již již pronikal jím, město bylo již neodvratně téměř ztraceno, když vzadu jeho nastalo náhle nápadné hnutí, ne-li zmatek.

„Ferratu“ podařilo se připlouti na této straně ke břehu ve vzdálenosti asi tří provazců!

A na to s místa toho zaměřil palbu svoji proti Senusistům a ničil je střelbou z lodních děl svých, umístěných po jedné straně, z Hotkinsových děl revolverových a z mitraljéz Galltingsových, kteréž porážely útočníky k zemi jako posekané obilí; napadl je vzadu, chrlil záhubu a vnášel smrt v řady jejch na pohbřeží a zá­roveň drtil a ničil lodi jejich, zakotvené nebo přivázané u břehu.

To byla hrozná a neočekávaná rána pro Senusisty!

Nejen že byli napadeni v zádech nýbrž měly jim býti odňaty i veškeré prostředky k útěku v případu, že by projektily „Ferratovy“ lodě jim v kusy rozbily.

Útočníci stanuli tudíž v průlomu, jejž milice nyní tím tvrdošíjněji bránila.

Již více než pět set z nich nalezlo smrt na pobřeží, avšak počet útočníků přes to zmenšil se poměrně jen velmi málo.

Náčelník výpravy pochopil, že jest nutno dostihnouti neprodleně opět moře, nemá-li druhy a mužstvo své vydati úplné, neodvratné zkáze.

Marně Sarkany hnal davy Arabů proti městu — byl dán rozkaz, aby se vrátily rychle ke břehům a Senusisté provedli tento ústup svůj stejně klidně, jako by se byli dali lhostejně zabíti do posledního, kdyby jim byl dán rozkaz, aby na bojišti zemřeli.

Avšak bylo nutno dáti lupičům těmto na pamětnou tak, aby chvíle tyto nevymizely jim dlouho z mysli.

„Ku předu! … přátelé! … Ku předu! …“ zvolal doktor Antekirtt ke svému chrabrému mužstvu.

Pod velením Petra Bathorya a Ludvíka Ferrata vrhlo se asi sto mužů milice na prchající, kteří ke břehu kvapili a jsouce v křížovém ohni — mezi palbou děl „Ferrata“ a střelbou z hradebních děl městských — neodvratně ustupovati musili.

Nepořádek v řadách jejich změnil se ve všeobecný zmatek, i bylo viděti, jak s divokým kvapem uchylují se do sedmi neb osmi lodí, kteréž palbou „Ferrata“ byly ještě více méně ušetřeny.

Petr a Ludvík snažili se v této vřavě zmocniti se jediného jen člověka — Sarkanya!

Chtěli jej míti živého a jen divem unikli ranám z revolverů, kteréž bídník tento chvílemi proti nim vysílal.

Avšak zdálo se, že osud dopřeje mu uniknouti ještě jednou mstitelům.

Sarkany a náčelník Senusistů, sledováni jsouce as deseti svými druhy, vstoupili šťastně již na jednu z malých lodí, kteráž byla kotvu svou již vytáhla a manévrovala, aby širého moře dostihla.

„Ferrato“ byl příliš vzdálen, než aby se mu mohlo dáti znamení, by loď onu pronásledoval.

Sarkany unikal tudíž opět!

V okamžiku tom spatřil Kap Matifu polní dělo, kteréž — jsouc podstavce zbaveno — leželo v písku.

Vrhnouti se na nabité ještě dělo, vložiti je s nadlidskou silou na skalisko a opříti je, aby se s místa svého neposunulo, bylo dílem jediného okamžiku. V téže chvíli zvolal také již Kap Matifu hromovým svým hlasem:

„Ke mně, Pointe Pescade, ke mně!“

Pointe Pescade uposlechl ihned volání Kapa Matifua, viděl, co přítel jeho vykonal, pochopil vše, zamířil dělo, jež se opíralo o živou lafettu, na prchající loď a vystřelil…

Kule dělová zasáhla zadní část lodi a rozdrtila ji … Obr sotva pocítil, jak dělo při ráně nazpět odskočilo.

Velitel výpravy senusistické a druhové jeho ponořili se do vln, při čemž většina z nich zahynula.

Sarkany zápasil ještě s příbojem, když Ludvík Ferrato vrhl se již rychle do moře.

Okamžik na to přijaly široké ruce Kapa Matifua Sarkanya a uzavřely se nad ním.

Vítězství bylo úplné.

Z dvou tisíc nepřátel, kteříž ostrov napadli, uniklo jen několik set zkáze a dostihlo opět domácích svých břehů.

Nyní mohlo se doufati, že Antekirtta v budoucnosti po léta nebude již předmětem útoků těchto lupičů.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Šebeka byla válečná plachetnice, kterou používali od 16. do 19. století ve Středozemním moři především Arabové.
  2. Mitrailleuse byla francouzská protipěchotní rychlopalná zbraň označovaná také jako mechanický kulomet.