Nové překlady Victora Huga/Své dceři

Nové překlady Victora Huga
Na kytaru	Své dceři	Idylla

Údaje o textu
Titulek:	Své dceři
Autor:	Victor Hugo
Původní titulek:	À ma fille
Zdroj:	HUGO, Victor. Nové překlady Victora Huga. Praha: J. Otto, 1901. s. 85–87. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Věz dítě, já se vzdávám s klidnou lící,
čiň jako já, žij ve ústraní;
snad šťastna? Ne! A nikdy vítězící,
        — leč v odříkání! —

Buď sladká, dobrá, zbožné čelo zvedej
jak den, jenž nebi chce svým ohněm vlásti,
ty moje dítě, v blankyt očí hledej
        svou duši klásti!

Zde není šťastných, vítězů zde není,
co hodinou zveš, zlomek jest a změna,
toť samý stín jest, žití dráha v tmění
        je z něho utvořena.

Svým losem znaveni jsou všickni tady,
z nich žádnému se štěstí nedostalo,
vše chybělo jim — vše to dohromady,
        ó běda! je tak málo!

To málo každý dosáhnouti chvátá,
je hledá světem v touhy svojí vzplání,
toť slovo, jméno, pohled, trocha zlata
        a pousmání.

Bez lásky králům každá radost schází
a krůpěj vody chybí pouštím, dítě,
je člověk tůň, kde prázdno beze hrází
        vždy otvírá se hbitě.

Viz myslitele, jež jsme zbožňovali,
viz reky, nad nás již svá vznesli čela,
jak jmény svými v obzor vždy nám vzpláli
        a v leta naše stmělá!

Jak podobně nám pláli v celé době,
co záře lili v tmu, vše oslnili,
jen trochu stínu hledali pak v hrobě,
        tam naposled se skryli!

I nebe, které zná vše naše hoře,
se soucitem se v marnost naši sklání,
svým pláčem porosí vše naše zoře
        ve chvíli ranní!

Bůh osvěcuje nás ve každém kroku,
co žijeme, náš krok v jistotu řídí,
jest všemu zákon zde vryt ve hluboku
        i v srdce lidí!

Ten zákon svatý, třeba se mu vzdáti,
jej tady slyš, jej stihneš, děcko,
nic nenávidět, všecko milovati,
        litovat všecko!