Nové překlady Victora Huga/Hlavy serailu/V

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Hlavy serailu
Podtitulek: V.
Autor: Victor Hugo
Původní titulek: Les Têtes du sérail
Zdroj: HUGO, Victor. Nové překlady Victora Huga. Praha: J. Otto, 1901. s. 35–37.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

Třetí hlas

Ó bratři, Josef vás, váš biskup, nyní zdraví,
Missolunghi padlo, v svůj zhyn schystáno, dravý,
zub hladu schvátil je, poznalo jeho jed,
ve poslední svůj zmar vše Turky strhlo spolu,
jsouc děsnou obětí se vrhlo do plápolu,
      jejž v mstící pochodeň si vzňalo v let.

Po dvacet vida dnů již město plenem hladu,
já křičel: „Lide můj, armado sem a v řadu,
při svaté oběti, je loučiti se, čas,
z mých rukou vezměte chléb, z něhož síla splývá,
jenž jediný nám zbývá,
      jenž duše nasytí na Boha změní vás!“

To mroucích strašlivé a smutné přijímání!
Rty drahé hledaly hostii v umírání
vojáci klesali, kdys vrahu děsný zjev,
tu panny zoufalé, tam ženy a zas kmeti,
a s prsy svadlými též matky a jich děti
      ssající místo mléka — krev!

Noc tady. Odešli — však Turci obléhali
již naše mrtvé jen a pusté naše valy,
svůj chrám jsem nejistým jich krokům otevřel;
na trosce oltáře, mne zatopila vřava,
      má šavlí klesla hlava,
kdo ťal mne, nevím dnes — já na modlitbách mřel.

Mahmeta litujte! Barbarský zákon jeho
od lidí dělí jej i Boha pravdivého,
v ráj slepý jeho zrak nevnikne zvyklý tmám
a jeho koruna, ó věřte! ta se třese,
na každém hrotu svém krvavou hlavu nese;
      tak ukrutný on není sám!

On bědný, kořistí je ustavičných děsů,
pro věčnost ztratil již dny svoje, plen jest běsů,
co jitro neví, noc, jej opustil i chtíč,
vždy nudy ve jarmu on žije, zlatá modla,
      sběř rabů před níž podlá
své pálí kadidlo, jak spahiho chce bič.

Leč pro vás vše jest ples a radost, svátek, sláva,
na zemi dobyté vám dějin vavřín vstává,
Bůh žehná s výsosti na serailu zdech všem;
Smrt zdusit nemohla tu slávu, jež vám patří,
bez hrobů vaše Ibi jsou trofejemi, bratři,
      a vaše kosti pomníkem!

Ať nejvíc odpadlík vám závidí. Ten trestu
zlé kletby propadni, kdo zprznil vodu křestu,
za kruhy života buď provždy vytržen!
V sčítání andělů, kde dlíme, on buď chyba,
      klet lidstvem, jako ryba
on budiž páchnoucí z úst všemi vyvržen!

Evropo křesťanská, kéž lid tvůj by nás slyšel!
Nás kdysi zachránit k nám svatý Ludvík přišel,
s ním čacké rytířstvo v boj za víru a čest;
ó rozhodni se již, než zvedne se Bůh, záhy!
Tu Ježíš — Osman tam — tu kříž, tam meč je nahý,
      tu svatozář — tam turban jest!