Nová Evropa : stanovisko slovanské/23.

Nová Evropa : stanovisko slovanské Tomáš Garrigue Masaryk
22.	23.	24.

Údaje o textu
Titulek:	23. Nutnost provést válku do konce v zájmu trvalého míru: problém války
Autor:	Tomáš Garrigue Masaryk
Zdroj:	MASARYK, Tomáš Garrigue. Nová Evropa : stanovisko slovanské. II. vydání. Praha : Gustav Dubský, [1921]. S. 191–194. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1920
Licence:	PD old 70

53. Demokratická organisace Evropy na základě sebeurčení národů vyžaduje rozhodného vítězství Spojenců; bez porážky pruské Německo a popruštělé Rakousko-Uhersko se nezdemokratisují, nedopustí demokratickou organisaci východní Evropy a zadrží žádoucí vývoj celé Evropy. Rakouští a uherští ministři jasně prohlásili, že jsou proti principu národnostnímu, a dokazuje to jejich mírová politika. Jim běží o udržení dynastií a záchvatného svého státu; Německo sice, kde se mu to hodí, podporuje národnosti proti svým odpůrcům, ale u sebe odmítá sebeurčení Alsas-Lotrinska, Poláků, Dánů a j. Podstata prušáctví a rakušáctví vyniká takto velmi jasně.

V zájmu trvalého míru jest proto nutna válka do konce. To neznamená přijímat pruské stanovisko a upadati v militarism: žádáme pouze obranu, obranu energickou a důslednou.

Obrana jest psychologicky a mravně úplně rozdílná od napadení. Fysická činnost tu i tam jest stejná, ale pohnutky, motivy a celá psychika jsou opačné. Každý čin se ethicky posuzuje podle motivů, a tudíž válka obranná jest mravně přípustná a nutná. Válka offensivní, aggressivní jest nepřípustná, nemravná. Tolstého posuzování války jest nesprávné — vůbec jeho učení o neodpírání zlu jest nesprávné, nepřirozené, pod rouškou humanity nehumánní, protože připravuje materiál pro násilníky. Ethika opravdu humánní vyžaduje protivení vždy a všude všemu zlému. Humanitism nezavrhuje válku obrannou, pouze válku aggressivní.

Toto stanovisko, myslím, stačí, aby vyvrátilo výtku militaristů, že demokracie, odmítající aggressivní války, vede k passivismu a k seslabení energie. Jest rozdíl mezi obranou a mezi napadením; v celém světě se dělá rozdíl mezi zabitím a vraždou, a právem.

Militaristé namítají, že prý je nemožno přesně rozsoudit, kdo vede válku obrannou, a kdo aggressivní; historikové to prý nerozsoudili ani o válkách dávno minulých, natož o válce přítomné. Každá válka jest nemorální, jesuitsky připouštějí pruští militaristé, a proto prý se do ní nemá strkat morálka. Tvrzení naprosto nesprávné: že historikové pruští, a vůbec v zemích, kde není politické volnosti, spor nedovedou rozluštit, jest pravda, a je pravda, že jsou historikové, kteří to nedovedou. Lidé soudní, svobodní, zvyklí na vědeckou přesnost dovedou rozdíly obrany a aggressivnosti stanovit dosti věcně. To platí také o této válce.

Mnozí pacifisté nesprávně hodnotí válku. Válka jest zlo a zlo veliké, ale — posuzuje-li se konečný effekt a ztráta životů a zdraví — není zlem největším. Alkoholism na př. vyžaduje asi neméně obětí, než války; účinky syfilis, neopatrnosti při pracích v továrnách a jinde atd. jsou stejně neblahé pro jednotlivce a společnost; ohromný počet sebevražd ve všech státech (v Evropě ročně 100.000!) jasně ukazuje, že válka není nejhorším, jistě ne jediným zlem. Život nečestný, život otrocký jest horší.

A ovšem jest rozdíl mezi válčením a válčením — Bašibozuk také válčí, ale jest možna válka podle ženevské konvence. Němci a Rakušané se té konvence nedrželi a zavedli útoky nehumánní; nelze říci barbarské, protože jsou promyšlené, výsledkem theorie zastrašovací, kterou německý důstojník formuloval ve větu, že zabije deset tisíc dětí v nepřátelské zemi, může-li zachránit jednoho vojáka.

Pruská filosofie války vyplývá z militarismu. Militarism jest vlastní zlo, na něž se myslívá, když se mluví o válce. Militarism jest mathematika aggressivnosti, bojovnost, uvedená v byrokratický systém. Všechna státní činnost jest řízena ohledy vojenskými, důstojník se stává měřítkem občanů a světa vůbec. Militarism pruský obecně se uznává za vzor a pramen tohoto společenského zla. Pruští militaristé sami nám správně ukazují, že celý život v Německu jest militarisován — němečtí bohoslovci (moderní!) udělali i z Ježíše kaprála a z Boha manipulačního feldvébla.

Tento militarism není nutný, jak dokazuje právě tato válka; pruskému militarismu čelí nejen Francie, nýbrž i Anglie docela dobře — třeba tato neměla militarismu; vojsko Spojenců bojuje neméně udatně, než Němci; uváží-li se, že vlastně jen Německo bylo na válku připraveno, že němečtí vojáci jsou militarističtí specialisté, válečné výkony spojeneckých vojsk jsou relativně vyšší, než výkony vojsk německých. Dojista tato válka již porazila militarism pruský — militarism již nerozhoduje o hodnotě člověka a národů.

Milice bude pro demokracii dostatečným systémem obrany, jak to i protimilitarističtí socialisté (Engels) připouštějí.