Noci chiméry/Sloky o ruině

Noci chiméry Viktor Dyk
Kupec hrůzy	Sloky o ruině	Balada

Údaje o textu
Titulek:	Sloky o ruině
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Pět básnických knih.. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003, s. 128–130.
ISBN:	80-7106-548-X
Licence:	PD old 70

1

Byl hrad, jenž strměl pyšně nad krajinou,
nad vískou, polemi.
Byl jako mrak, z těch, oblohou jež plynou
vysoko nad zemí.

Kamenná hradba rysy jeho kryla,
jež věkům odolá.
A na cimbuří krásná paní snila,
kdy západ vzplápolá.

Jak dravec v skály rytíř sem se vrátil
ze svojí výpravy.
Svým pádným mečem zboží kupcům platil,
jenž býval krvavý.

2

Zapadá slunce. Barví lem
už horizontu zcela.
A ztrnule sní nad krajem
ruina omrzelá.

Jde soumrak tudy. Ruina
přehlíží vše, co dole:
záplatovaná krajina,
strakatá, drobná pole.

– – Dnes vnesly smích svůj v síně ty
slečinky, růže v líci.
Venkovské, hravé kokety,
zmoudřelí studentíci.

Též donchuáni omšelí,
svou unavení misí.
A západy tak hořely
jak v dávných časech kdysi,

když rytíř přes most vracel se
se zkrvácenou zbraní
a do daleka ztrácel se
zrak krásné jeho paní.

Smích, hovor vázne. Divno dost
a jasno přes to zcela:
svou sugeruje ztrnulost
ruina omrzelá.

Společnost mlkne, odchází
po podemletých schodech,
donchuán tápe po frázi
a dole až si oddech.

A vypráví, že všem už snad
ta historka se stala:
rytíř se vracel k paní v hrad,
a ta ho nečekala…

A vypráví, že konec zlý
sen mladý vzal a vzdorný.
Nějaké kosti ještě tlí
ve hloubi hladomorny.

A vypráví, že k ničemu
ta hladomorna malá.
Vždyť snad se v světě každému
historka jakás stala…

Hledí zpět… Myslí… Vzpomíná?
Šero, jež pomalu kráčí?
Za nimi stará ruina
se omrzele mračí.