Na vlně 57 metrů/Usměvavý Dick

Na vlně 57 metrů
Letoun číslo 4	Usměvavý Dick	Na vlně 57 metrů

Údaje o textu
Titulek:	Usměvavý Dick
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
Licence:	PD old 70

Byly chvíle, kdy Dick Petersen byl se svým věčným úsměvem protivný. Ten chlapík by se snad usmíval i na pohřbu.

Osmahlý člověk, i na širém moři vždy pečlivě oholený, jasně modrých očí, které někdy podivně zešedly. A to bylo zlé znamení! To se obyčejně unylý úsměv kormidelníka Dicka Petersena proměnil v potměšilou grimasu, kterou lze vidět na soškách čínských porcelánových bůžků. Jinak to byl muž na svém místě.

Nikdy neměl trojstěžník Olaf lepšího kormidelníka.

Bylo to, tuším, v červnu – kdy Olaf na své pouti Tichým oceánem zakotvil v Papeete. Polovina posádky byla ve městě, zbytek se nudil na palubě. Bylo vedro k zalknutí. Co chvíli jsme se šli ochladit pod sprchu, totiž pod sud naplněný vodou, který jsme uvázali na lano a zatáhnutím vylévali jeho obsah na sebe. Tento primitivní způsob však mnohým nepostačoval.

„Hej, Petře,“ volá plavčík Rolf. „Petře, pojďme si zaplavat! Podívej, to moře – jako zrcadlo!“

„Šel bych, ale víš, že nesmíme – jsou prý tu žraloci.“

„Žraloci? Podívej se do vody! Je vidět až na dno. Nepoplaveme daleko, pojď!“

Krátkým odrazem od dřevěné příčky provazového žebříku skáčí chlapci do vody. Oba jsou dobří plavci. Mocnými tempy plují v čiré vodě; za chvilku jsou už dobrých sto metrů od lodi.

„Petře, podívej! Usměvavý Dick se na nás dívá z paluby, to bude zase řečí. Ale směje se – je to dobré!“

„Kdepak, hned to začne! Už má v ruce hlásnou troubu.“

Z paluby Olafa skutečně doletí k chlapcům hlas zesílený megafonem:

„Hej, chlapci! Dobře plavete. Vemte to o závod! Kdo bude první u mne na palubě, dostane dolar a odpoledne může jít do města. Až řeknu teď – začněte! Pozor – teď!“

Hoši, žádostiví slíbené odměny, vyrážejí. Ze všech sil bojují o vítězství. Kormidelník Petersen je povzbuzuje megafonem:

„Tempo, tempo, hoši, hip, hip, hip!“

Chlapci se rychle přibližuji k lodi. Už jen pár desítek metrů je dělí od provazového žebříku. Petr zůstává o něco pozadu, ale silný hlas kormidelníka Petersena pobízí:

„Hej, Petře! Přidej! Více nohama, ráz dva, ráz dva! Kluci, dva dolary vítězi!“

Chlapci zvyšují své úsilí.

Prvý šplhá na palubu Rolf, vzápětí následován Petrem.

„Já vyhrál, pane Petersene!“ volá Rolf. „Dva dolary a odpoledne volno!“

Ale co to? Jasně modré oči Usměvavého Dicka podezřele šednou a jeho pověstný úsměv se mění v obávanou grimasu. Na snědém, vysokém čele se Petersenovi třpytí krůpěje potu. Unaveným pohybem odkládá hlásnou troubu.

„Jo tak, tys vyhrál? Chlapečkové zlatí, vyhráli jste to oba!“ Petersenova pravice ukazuje k mořské hladině.

Dole, u konce provazového žebříku plují dva obrovští modří žraloci!

„Vy hlupáci, plavali jste ne o dva dolary, ale o dva životy! Už zdálky jsem pozoroval, jak se k vám ty bestie blíží. Kdybych vás byl varoval a upozornil na ně, nehnuli byste se strachy, ale o dva dolary a o volno jste plavali jako čerti. Já trnul, který z vás to prohraje a…“ obličej Usměvavého Dicka se mění ve tvář Buddhy. „Každý dva dolary pokuty a půl roku ani krok na pevnou zemi za překročení zákazu koupání!“

Za půl minuty po těchto slovech se tvář kormidelníka Dicka Petersena opět sladce usmívala.