Na vlně 57 metrů/Letoun číslo 4

Na vlně 57 metrů
Černý Buddha	Letoun číslo 4	Usměvavý Dick

Údaje o textu
Titulek:	Letoun číslo 4
Autor:	Otakar Batlička
Zdroj:	BATLIČKA, Otakar. Na vlně 57 metrů Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013
Licence:	PD old 70

„Celou cestu jsem měl dojem, že vedle mne někdo sedí. Chvílemi jsem se bál podívat na prázdné sedadlo vedle sebe…“ vypravěč se odmlčel. Všichni kolem mlčky a vážně naslouchali.

Byla to skutečně strašidelná historie.

Celý dnešní let čtyřky byl zlý.

Druhý pilot a mechanik Baxter nahazoval vrtuli, uklouzl a v příštím zlomku vteřiny odlétl od stroje s roztříštěným ramenem. Zasáhl jej list vrtule.

Cestou do nemocnice zemřel.

Po této kruté události letěl s nákladní čtyřkou pilot Fersky sám. Jak právě vylíčil, měl zlou cestu. Jako by kamarád seděl během letu stále vedle, tak jako sedával dříve.

„Byl jsi rozrušen, to je vše… Já na žádné duchy nevěřím, mně se ještě nikdy nic podobného nestalo!“ prohlašoval přesvědčivě jeden z přítomných, pilot Wing.

„Pan Wing,“ ozvalo se z tlampače nad nimi, „pan Wing se dostaví do kanceláře a připraví se k odletu.“

Pilot se rozloučil s kamarády.

„Dej pozor na druhé sedadlo!“ volal za ním kdosi.

„Měl jsem na palubě všelijaký náklad, tak proč bych nemohl jednou svézt také nějaké strašidlo – ale strašidla jsou jen na starých hradech, a ne v letadlech.“

V kanceláři převzal Wing od dopravního úředníka palubní knihu, poštovní pytel a pak odešel se skladníkem do hangáru. Tady ležely velké hromady zavazadel určených k dopravě do nejrůznějších přístavních měst Číny.

„Co máte pro mne?“ ptal se pilot.

„Budete mít na palubě nebožtíka,“ odpověděl skladník a ukázal na dlouhou bílou, rakvi podobnou bednu.

„Co to, člověče, mluvíte! Nebožtíka?“ nechápal Wing.

„Ano, pane. Včera zemřel v Singapuru čínský obchodník pan Wu-Ling. Jeho příbuzní chtějí, aby byl podle čínských zvyků pohřben ve své domovině. Zaplatili za dopravu a vy jej vezmete čtyřkou do Hongkongu.“

„To je čím dál tím roztomilejší! Nebožtíka na palubě a letět s nešťastnou čtyřkou! Ještě že není pátek třináctého,“ ušklíbl se letec.

Za necelých patnáct minut hučí motory dopravního letadla vysoko na obloze. Je krásná hvězdná noc. Pilot Wing řídí jistou rukou letoun, hluboko dole se převalují mořské vlny. Letec si krátí dlouhou chvíli hvízdáním jakési veselé písničky, i když to, že za ním v dlouhé bílé bedně leží mrtvola ctihodného pana Wu-Linga, nevzbuzuje právě veselost. Což kdyby se tak nyní objevil duch zabitého mechanika vedle na prázdném sedadle? K smíchu! Při této myšlence letec šlehne okem po prázdném sedadle. Nic.

„Hloupé myšlenky, samozřejmě. Ten mrtvý syn nebeské říše je rád, že ho odvážím do země otců.“

Běh Wingových úvah je pojednou přerušen! Co to bylo!? Letec napíná sluch… přes dunění motorů se zdá, jako by tam vzadu cosi zasténalo. Divný, nezvyklý zvuk. Něco jako bolestný vzdech.

Sluchový klam? Asi.

Ale ne, vyloučeno! – Teď opět! Tentokrát pronikl hlukem motorů jiný zvuk. Pronikavé vřísknutí.

Pilot otáčí hlavu a hledí za sebe. Tam se nic nehýbá! Bílá dlouhá bedna leží klidně, upevněna provazy k podlaze kabiny.

Wing se neklidně obrací k okénku – pojednou mu cosi padá na hlavu! Letec pouští řízení a zachytí předmět oběma rukama. Letadlo se prudce zakymácí.

„Ke všem čertům, copak blázním? Vždyť je to můj vlastní kabát! Vrtím se na sedadle a přetrhl jsem poutko,“ uklidňuje se letec. Sahá po řídicí páce, aby uvedl stroj do správné polohy. Ale vtom zase ten zvuk! Tentokrát to bylo vzteklé zaječení. Na Wingově čele vyrazily krůpěje potu.

„Pro všechno na světě, co se to děje? Tahle cesta mě připraví o rozum! Ještě půl hodiny letu… Nouzově přistát? Kde? Dole je moře! Chlapci měli pravdu, když říkali, že se čtyřkou to není v pořádku.“

Marně se Wing snaží uklidnit své nervy. Řídí letadlo jako ve snu, celá jeho mysl je soustředěna k hrůzné zásilce.

„Snad byl Wu-Ling jen zdánlivě mrtev, během cesty nabyl vědomí a nyní se snaží dostat z těsné bedny a volá o pomoc!“ Ale obratem zas tuto myšlenku zavrhuje. Jistě by se byl dávno v bedně udusil. A pak – ty zvuky!

Ještě čtvrt hodiny.

Letec strnul… Strašněji než předtím k němu doléhají zvuky z kabiny. Příšerný, nelidský řev dere se k sluchu pilota zachváceného hrůzou. Wing tiskne řídicí páku a nutí letadlo k sestupu.

Prolétává mračny, dole šikmo pod ním se objevují prvá světla pevniny. Konečně Hongkong! Několik světlometů ukazuje letci, kde má přistát. Wing tlačí stroj k zemi, aniž odhaduje vzdálenost. Kola podvozku prudce narážejí na pevnou zem, letadlo se odráží, aby se po čtyřiceti padesáti metrech znovu tvrdě dotklo země.

Několik úředníků a mechaniků pozoruje přistávání čtyřky.

„Co ten Wing vyvádí? Vždyť tu mašinu rozmlátí! Takhle jsem viděl přistávat za války, ale to byl trup rozstřílen kulometem,“ diví se jeden z mechaniků.

Všichni spěchají k letadlu, které po několika zmatených skocích zůstává konečně stát. Dříve než k němu mohli doběhnout, otevírá se kabina a z ní se vypotácí na smrt bledý Wing.

„Wingu, člověče, jak to přistáváte? Už jsme vás viděli koly vzhůru! Jakou jste měl cestu? Máme tady radiogram. Jsou tam u vás ale popletové. Dali vám na palubu místo toho mrtvého Číňana zásilku, která měla jít do Milána. Pěkní popletové!“

Pilot Wing si otírá zpocené čelo.

Zřízenci vytahují z kabiny letadla dlouhou bílou bednu a odstraňují z ní dřevěný poklop. Objeví se železná klec a z ní se udiveně dívá na svět – párek statných šimpanzů.