Návštěva v Tišnově v Moravě

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání
Údaje o textu
Titulek: Návštěva v Tišnově v Moravě
Autor: Mořic Vilém Trapp
Zdroj: Památky archaeologické a místopisné - II. díl, Ročník 1856, str. 21-24
Vydáno: 1856
Licence: PD old 70
Index stran
Návštěva v Tišnově v Moravě.pdf

[21]
Návštěva v Tišnově v Moravě.[red 1]
List psaný k redaktorovi od Maurice Trappa

Slib svůj, kterým jsem se zavázal, také z vlasti Moravské některý nástin archeologických památek do Vaších „Památek“ nakresliti, splňuji pozdě sice, ale jak doufám, vždy ještě vhod přátelům našich starožitných zbytků. Použil jsem krátkého času odpočinku od prací svého povolání o letnicích lonského roku k výletu do památné krajiny Tišnovské. Květnové slunce právě se vynořilo na východě do čistého blankytu nebes, když jsem z rovinovaté krajiny svého nynějšího bydliště zaměřil cestou do hornatiny česko-moravské, která mne pověstí svých rozmanitých půvabů mocně k sobě vábila. Ranní rosa na lukách se perlící, zvonce pasoucích se krav a pokřikování pastouškův na [22] stráních přípravovaly mysl mou na dojmy vzácných radostí, jichžto jsem sobě sliboval. V Hodoníně oznamovala mně myslivna ve spůsobu švýcarském vystavěna, že vcházím v území Pernšteinské. Hustým lesem táhne se neschůdná vozová cesta přes hodinu vzhůru na znamenitou výšinu, na které jsem měl dalekou rozhlídku po nivách moravských až k hranicím českým. Zelenost krajiny přechází v dáli v tmavější stíny bližších a v bledší modravé obrysy vzdálenějších vrchů a pahorků - obraz to hodný štětce nadaného malíře. Odtud to šlo dolů do městečka Nedvědic, ježto se opírá o dva vrcholky vrchův 900' a 1800' vysokých. Nedvědicemi proplétá se Svratcava, a jdouce podle břehův jejích octneme se za čtvrt hodiny u koruny mezi hrady moravskými, u Pernšteina. Jako Čechy mají svůj Karlštein, tak má i Morava svůj Pernštein, zcela zachovalý veliký hrad, dvojnásobnými hradbami a ve skále vytesanými příkopy obehnaný, s množstvím povystupujících arkýřův, s kterými hrad nahoře o celých 26 loket širší jest nežli u paty své. Můj list musel by vzrůsti v úplnou kroniku, kdybych Vám vše popsati chtěl, co jsem tu viděl. Pro krátkost času okreslil jsem si jenom zajímavou hradní bránu před zdvihacím mostem, nad kterou se erby pozdějších držitelův hradu pod arkýřem na vyvstávajících nosičích stkvějí, potom obrubu dveří s gotickými, v úhlech se křižujícími lištnami na vnitřní chodbě druhého poschodí, vedle velkého portálu renaissančního slohu vedoucího do sálu, který se od ostatních gotických tvarů této stavby podivně liší. Ponechávám si na pozdější dobu, oba výkresy s několika objasňujícímí řádky Vašnosti zaslati.

Ohledav všecko, co na Pernšteině podívání hodno, rozumí se, také bílou paní a bílého pána v obrazích v životní velikosti, a vyslyšev také obligatní česko-německou explikací ke všemu od flegmatického dozorce hradních komnat, opustil jsem pyšnou stavbu druhdy tak mocných dynastův česko-moravských, a ubíral jsem se, když se již k večeru chýlilo, na nocleh do Nedvědic, kde v hostinci „u pošty“ cizinec dosti dobrého pohodlí najde.

Za prvního svítání svatodušního pondělka opouštěl jsem lesnaté okolí hradu Pernšteina, a ubíral se po silnici do Doubravníka, kam jsem došel, když právě okolní venkované k ranním službám božím spěchali. Souzvučný hlas zvonův přiměl i mne, že jsem do chrámu Páně vstoupil, kde pro radostné užasnutí, jež překrásná mramorová stavba a ušlechtilý sloh její spůsobily, ústa moje oněměla, srdce ale tím veselejším rozčílením plesalo. Doubravnický kostel jest jeden z nejpěknějších, které jsem viděl, a posvěcen jest na památku nalezení sv. Kříže. Deset vysokých mramorových sloupů podpírá překrásnou křížovou klenbu, a v presbyteriu stkví se mausoleum Pernšteinův. Neméně zajímavý jest zevnitřek chrámu, kde zvláště nyní zamčený vedlejší portál svým gotickým nápisem (v minuskulích) a erbem Pernšteinův nahoře mezi arabeskami pozornost znalce poutá.

Před samým hlavním vchodem leží v trávě ohromný mramorový kámen s erbem Pernšteinským hrubě vytesaným; věže však špatně se srovnává s gotickým slohem chrámu toho, a pochází z času mnohem pozdnějšího. Městečko Doubravník jest sice v starém spůsobu stavěno, ale má ostatně vzhled přívětivý a domácný. Přímo přes jeho náměstí unášel mne kočár cestou k Tišnovu. Příkré svahy obrubují cestu s obou stran, a Svratcava se kroutí podle ní v sevřeném řečišti. A tak jsem se dostal okolo 10. hodiny před polednem do města Tišnova, kteréž v německém slohu Tischnowitz sluje. Stranou stoji zrušený klášter panen Cistercianek Porta coeli, t. j. brána nebes, nyní ale vůbec podivným spůsobem Předklášteří (Vorkloster) zvaný. Přední stavení proměněno jest v panské sídlo. Když jsem vešel branou do dvora, objevil se mně portál klášterního chrámu. Mocně dojat pohledem u nás tak vzácným potřeboval jsem drahnou chvíli, abych se spamatoval v radostném překvapení svém, které vždy více rostlo, čím hloub jsem potápěl zrak svůj v krásné, bohaté formy starožitné umělecké práce. Vyňav olůvko i papír snažil jsem se věrný obraz toho krásného díla nastínití, jejž Vám tuto k laskavému posouzení posílám. Strávil jsem plné tři hodiny milou prací touto, a pohřešíte-li v ní uměleckého provedení, aspoň za věrnost obrazu stojím. (Viz obraz 1.)

Sloh tohoto chrámového vchodu jest čistě gotický, deset do lomeného oblouku sbíhajících žeber řadí se k sobě od venkovské plochy zdi do hloubi kamenné hmoty; pět žeber vyvstává nad druhými pěti, které více do zadu ustupují. Všecka žebra spočívají na rýhované gotické římse, kteráž bohatým lupením ozdobena jest. Ozdoba žeber ale záleží v tom: nejzadnější při samých dveřích podobá se osmému, šestému, čtvrtému a druhému; jsou to žebra do zadu ustupující a skládají se z rozmanitě vyhraněných stebel, na hrubém konci gotickou růží ozdobených. Z povyvstávajících žeber mají deváté a třetí jemné listy s jakýmisi hrozny za ozdobu, sedmé jetelové listy na proplítaných lodyhách, páté veliké lupení a první nejkrajnější hlemejžďové arabesky. Zavírací kámen každého oblouku nahoře tvoří vždy gotické lupení. Pod římsou, na kterou žebra se opírají, stojí po obou stranách patero soch apoštolův Páně, a mezi těmi bývaly štíhlé gotické sloupy, ježto postavením svým shodovaly se s hořejšími žebry. Zbyly z nich jenom hořejší hlavice pod římsou. Apoštolové stojí na zvláštním podnoží, pod kterým dolejší části sloupův se zachovaly a tytéž ozdoby co hořejší žebra ukazují. Celé zůstaly jenom dva sloupy nejzadnější při samých dveřích. I sochy nepřestály bouře času bez pohromy, neboť scházely jim již hlavy i nohy krom jiných odstávajících částek; vše bylo ale v minulém století z malty a sádry přiděláno. Nejdoleji běží podnoží s laloškami (proláklými lištami) pod celým portálem. Venkovské a nejzadnější

[Obr. 1]
Obr 1.

Návštěva v Tišnově v Moravě - obrázek 1.png

Mauric Trapp (???)(???)

Vchod klášterního chrámu Tišnovského v Moravě

(???)

[23] sloupky mají v hlavicích a místo nosičův malé andělíčky. Plocha nad samými dveřmi pod klenbou pokryta jest polovypuklou, trochu již porušenou řezbou, která představuje Spasitele na trůnu v nebeské slávě s okolím podle Apokalypsy spořádaným; po stranách totiž jsou apoštolové a arciotcové, potom pes a beránek jakožto znamení věrnosti a trpělivosti, nahoře konečně holub a anděl.

Samy dvéře pocházejí z doby renaissanční (17. stol.), a jsou silným železným plechem s pozlacenými ozdobami pobity; nad nimi spatřuje se pěkná, uměle zhotovená a též dobře pozlacená železná mříž s jmenem Panny Marie, a za ní okno, kterým pološeré světlo z vnitřka chrámového proniká a pěkný dojem činí. Celý vchod jest pískovými čtyrhranými kameny vydlážděn, jež navštěvovatelé chrámu po pravé straně již valně vyšlapali. Dva apoštolové stojí pod venkovskou stěnou na pěkných nosičích, pod kterými ztepilé sloupky až na podnoží dolů sahají. Škoda, že jeden z těch sloupků na levé straně uražen jest. Před nimi leží zcela v popředí po obou stranách vchodu dva hmotní kamenní lvi, kteří se staroegyptským sfinxům po- dobají.

Přes celý tento krásný portál rozpíná se na průčelní zdi oblouková žebra z rudavého kamene, kteráž se o hmotné gotické, nyní již dosti porouchané nosiče opírají. Z těch vyrůstají pak na obou stranách jiné podobné ale nedodělané oblouky, a to ukazuje na to, že dříve snad před celým portálem ještě nějaká kobka čili předsíň bývala. Mám za to, že tyto venkovské oblouky starší jsou nežli portál, který z kamene žlutohnědého vyveden jest, že však jedno i druhé již z 13. století pochází.

Sloh toho portálu náleží v dobu nejlepšího vyvinutí gotického slohu v Evropě, a v celé Rakouské říši sotva bude druhého příkladu tak krásně a bohatě provedeného uměleckého díla toho druhu.

Nad hlavním a vedlejším vchodem spatřují se dvě kulatá, růžičkovitá okna gotického slohu, každé z devíti částí složené. Po pravé straně vedle hlavního vchodu jest nízký ale široký jednoduchý výklenek z pozdějších časů, v němž se spatřuje plastické vyobrazení Krista na hoře Olivetské, kterážto práce též pozdnějším časům náleží. Stromoví a zahradní rostliny obklopují celé posvátné stavení, a oživují kamennou hmotu šedivých zdí.

Vnitřek chrámu stavěn jest do podoby kříže ve spůsobu řádu Cisterckého, s kamennými sloupy a klenbami, jichžto žebra dle staromoravského kostelního spůsobu na zeleno obarvena jsou.

Pět skvostných mramorových oltářů a přes 30 obrazův po stěnách jsou jeho ozdobou. Pod kostelem nachází se krypta klášterních panen a hrob markhraběte Přemysla (✝ 1239), syna Přemysla Otakara I. a Konstancie, zakladatelky kláštera.

Bývalý klášter se skvostnou gotickou chodbou jest nyní na fabriky obrácen.

Tak obohacen pohledem na jednu z nějkrásnějších památek starého stavitelství v Moravě, a dlouho v duchu se zabývaje mistrovským dílem starých věkův, jel jsem následuje laskavého pozvání hraběte Sereni-a do Lomnice, a neopomenu Vám později krásnou kapli v arkýři Lomnického zámku v obraze předložiti. ― ― ―

Dodavek

K lepšímu seznámení se s tímto starožitným pomníkem pobožnosti a umění našich předků, totiž s klášterem Tišnovským, podáváme zde několik zpráv vyňatých z výtečně monografie. dra. Jana Ev. Bílého, duchovního správce v Předklášteří Tišnovském u zasloužilého spisovatele, kterouž v kalendáři „Moravanu“ na r. 1855 uveřejnil.

Zakladatelkyní kláštera panen Cistercianek byla r. 1233 královna Konstancie, dcera krále Uherského Bely, vdova po králi Přemyslu Otakarovi I. Obmýšlela jej dříve při kostele sv. Petra na Poříčí u Prahy založiti, poznavši ale, žeby tam nábožné panny nemohly pohodlně přebývati, ustanovila se, založiti pro ně klášter Tišnovský [1].

Již při vypravování o založení kláštera Zbraslavského viděli jsme, že řád Cistercký při volení místa k zakládání klášterův svých býval trochu vybíravý. Dle výslovné žádosti královny Konstancie nazván jest tento klášter Branou nebes, Porta coeli. Snad v ohledu na tento titul podniknut byl náklad na skvostný portál chrámový, v němž postaveni jsou apoštolové Páně, naukou, kterou zvěstovali, cestu k bráně nebeské pokolení lidskému poukazujíce. K nadání kláštera koupila Konstancie statky Tišnov a Březinu od řádu Templářského, a syn její, markhrabě Přemysl, mladší bratr krále Václava I., dal vyhotoviti ve Znojmě r. 1234 zakladací listinu, i ještě nadání kláštera sám znamenitě rozmnožil. Král Václav I. pak r. 1238 toto nadání potvrdil, a též od sebe mnohé statky a vásady k tomu přidal. Sotva se však tato duchovní osada v překrásné krajině moravské zastkvěla a nábožné panny hostiti počala, vpadli divocí Tataři do Moravy, a zdržujíce se obleháním Olomouce plenili a hubili drahnou část země. Tenkráte padla první pohroma na klášter Tišnovský, jejž Tataři zloupili a bezpochyby i zbořili. Pak následovala doba tichého rozvíjení se, a trvala až do bouřek husitských, za kterých se panny z poklidného zákrytu svého na všecky strany rozprchly a statky klášterní od okolních světských pánů rozchváceny byly. Markhrabě Albrecht, zeť cís. Sigmunda, potvrdil a obnovil sice r. 1437 všecky výsady a majetnosti kláštera, nicméně nátisky z jiných stran jemu činěné trvaly ještě drahný čas, počet panen řeholních až do obnovení církve katolické v Moravě a Čechách po bitvě na Bílé hoře býval vždy malý (mnohdykráte jen tři), a též i kázeň klášterní klesala i rozvazovala se valně. Následkem událostí za času českého povstání proti Ferdinandovi II. stálo sta [24] vení klášterní pusté, téměř v suť a rumy obrácené, a řeholnice několik let až do 1625 musely za pevnými hradbami zámku Pernšteina útočiště hledati, jichžto držitelé byli již r. 1510 od krále k ochraně kláštera Tišnovského zavázáni. Této ochrany opětně používaly jeptišky, když r. 1642 Švédové klášter přepadli a vydrancovali. O sto let později 1742 zakusil klášter podobného neštěstí od Prušákův, kteříž také vše co mohli odnesli. Po pruských válkách konečně zotavil se tento duchovní ústav, a jeho stavby v tu podobu byly přivedeny, v jaké se až dotud zachovaly. Proboštství obnoveno jest sice již r. 1732, konvent ale teprv r. 1749, později stavěny jsou nynější skvostné oltáře v kostele. Tu přišel rozkaz cís. Josefa II., že tento duchovní ústav přestati má, a na den sv. Josefa 19. března 1782 přijel královský komissař, baron Jan Ausperský, a oznámil pannám vůli císařovu. Tehdáž bylo kromě abatyše 45 panen řeholních, 7 sester laických a 3 novicky v klášteře. Abatyše Sapiencia Lojkovna z Netky, v Krchlebích v Čechách r. 1766 zvolená, odebrala se do svého rodiště Týnce v Čechách a v témže roce tam hořem zemřela. Všechno jmění movité i nemovité bylo sepsáno a odhádáno; panství Tišnovské pak dostal v dědičný nájem r. 1789 Vilém baron Mundi, kterýž je pak r. 1799 i koupil. Jeho syn Jan prodal je 1821 baronovi Bedřichovi Schellovi z Wittinghofu, po jehož smrti jím nyní vládne vdova jeho, baronka Ludvika z Wittinghofu.

Duchovní správa bývalého klášterního chrámu odevzdána jest lokalnímu knězi, bývalé proboštství proměněno jest v sídlo pánské, konvent obrácen na fabriky.

Kostel jest vystavěn do podoby kříže; v délce má 186' a v největší šířce 72'. Hlavní loď pokryta jest křidlící, pobočné lodi a kaple šindelem. Nad kostelem strmí dvě věže; jedna na střeše, kde příční ramena kříže k hlavní lodi přitýkají (podle starého spůsobu řádu Cisterckého), není však dostavěna; část dohotovená pobita jest měděnými plochami, nahoře však má jednoduchou šindelovou stříšku bez kříže. V ní jsou čtyry zvony, kteréž svolávají melancholickým souhlasem věřící k službám božím. Druhá, zcela dostavěná věž jest menší, stojí v průčelí chrámu stranou po levé ruce, a jsou v ní hodiny. Báň má obyčejnou cibulovitou. Třidceti malými okny vniká polosvětlo do posvátných prostor chrámových; jen v prosbyteriu jest několik delších oken gotických.

Z pěti oltářův, na kteréž Tišnovská hora Květnice svůj červený a modrý mramor poskytla, nejkrásnější jest velký oltář. Ovšem prý znatel stavby chrámové s nechutí pozoruje, že k slohu gotickému, v jakovém tento chrám vystavěn, oltáře ani se nehodí, tím méně prý líčení sloupů zelené a omítka na nich. To mělo ovšem zůstati, jak to bylo z červeného vápence vytesáno. Ale stalo se! Než oltáře pro své bohaté rococo a své skvostné ozdoby vábí oko a srdce každého, zvláště koho ta neshoda ve slohu neuráží. Navštěvovatel chrámu vešed hlavním portálem do něho překvapen hned na velký oltář zraky své upne. Tu jest sama skvostnost a přepych posvátný; tu může se zvolati: Sláva i nádhera ve svatyni Jeho! (Žalm 96.) Tu viděti a poznati, že se nehledělo na krejcar ani na tisíc. Neboť tento oltář bez mramoru (jejž si vzaly panny ze své Květnice) stál 30.000 zl. Veliký obraz představující Nanebevzetí Panny Marie (pod kterým titulem chrám posvěcen jest) malován byl od výtečného Maulbertsche. Po obou stranách prostranného a přívětivého presbyteria stojí ještě stally (sedadla) panen z nejlepšího dubového dřeva uměle řezané. V rozích stojí vedle nich příčkou mramorové oltáře sv. Jana Nep. (jejž Jesuita Raab maloval mezi sochami sv. Ludmily a Václava) a sv. Jana Křtitele. Pak jsou dvě příbočné kaple, a nad nimi oratoria. Kazatelna při prvním pilíři vlevo jest dílo neméně výtečné a bohaté, taktéž i varhany, z nichž ale mnoho píšťal pobráno. Po stěnách chrámových visí výtečné obrazy Jesuity Raaba, představující výjevy ze života Spasitelova, ježto byly krátce před zrušením kláštera ze zrušené jesuitské kolleje Kutnohorské koupeny.

O bývalém klášterním stavení zmiňuje se ctih. kn. Bílý následujícím spůsobem: V kobkách posvátných, ve kterých ještě nedávno zbožné jeptišky tiše kráčely, jest nyní velmi živo, a hemží se lidstvo sloužící nové bohyni — průmyslu a výdělku. Jsou tu v klášteře dvě fabriky, cukrárna a barevna. A však červeným barvením krajina se nestává na duchu veselejší, aniž cukrem stav pospolitý sladším a příjemnějším. Divný to věru dojem činí, viděti tu v těch středověkých prostorách točiti se kola strojů novověkých, to hemžení a běhání, ty začazené a umouněné tváře, kteréž někdy i den sváteční v puchu a vzduchu řepovém a mořenovém stráviti musejí, číhajíce u rozpálené výhně, zapomínajíce, čeho ona jest obrazem těm, co za výdělek prodávají spasení duší, viděti tyto lidské stroje okolo těch bezživých strojů;—ale zvláště bolestný cit zmocní se člověka a slza rmutná vyroní se po líci, když vkročí do chodby křížové, do čtverhranu běžící a na pilířích čistě gotického a bohatého slohu spočívající. Jest to dílo posud dosti zachovalé; malby jsou ovšem zalíčeny, dlažba spodiem (černidlem z napražených kostí, kterým se cukr čistí) zasypána, tak že se musí broditi a začerniti, kdo přes ty náspy spodiové do onoho překrásného sloupení překročiti chce. Nynější majetnice statku Tišnovského slíbila na žádost moravského konservatora, důst. hraběte Bedřicha Sylva Tarouccy, tuto křížovou chodbu oduzavříti a vzdáliti od ní práce a účely všední ji hubící, i jest tedy naděje, že tato vzácná stavitelská památka zachována bude. V zahradě stával někdy krásný zahradní salon, v němž bylo vyobrazení klášterův řádu Cisterckého v Moravě a v Čechách; byl ale docela rozbořen. Zahrada veliká, ale valně zpustlá; nad vchodem do ní zlatými písmenami v oku božím v pozdních časích kláštera dán jest nápis: „Gott sieht Alles!


  1. Tomkův Dějepis města Prahy. D.I. str. 159.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Dodatek k článku Opravy, doplňky a donášky.