sloupky mají v hlavicích a místo nosičův malé andělíčky. Plocha nad samými dveřmi pod klenbou pokryta jest polovypuklou, trochu již porušenou řezbou, která představuje Spasitele na trůnu v nebeské slávě s okolím podle Apokalypsy spořádaným; po stranách totiž jsou apoštolové a arciotcové, potom pes a beránek jakožto znamení věrnosti a trpělivosti, nahoře konečně holub a anděl.
Samy dvéře pocházejí z doby renaissanční (17. stol.), a jsou silným železným plechem s pozlacenými ozdobami pobity; nad nimi spatřuje se pěkná, uměle zhotovená a též dobře pozlacená železná mříž s jmenem Panny Marie, a za ní okno, kterým pološeré světlo z vnitřka chrámového proniká a pěkný dojem činí. Celý vchod jest pískovými čtyrhranými kameny vydlážděn, jež navštěvovatelé chrámu po pravé straně již valně vyšlapali. Dva apoštolové stojí pod venkovskou stěnou na pěkných nosičích, pod kterými ztepilé sloupky až na podnoží dolů sahají. Škoda, že jeden z těch sloupků na levé straně uražen jest. Před nimi leží zcela v popředí po obou stranách vchodu dva hmotní kamenní lvi, kteří se staroegyptským sfinxům podobají.
Přes celý tento krásný portál rozpíná se na průčelní zdi oblouková žebra z rudavého kamene, kteráž se o hmotné gotické, nyní již dosti porouchané nosiče opírají. Z těch vyrůstají pak na obou stranách jiné podobné ale nedodělané oblouky, a to ukazuje na to, že dříve snad před celým portálem ještě nějaká kobka čili předsíň bývala. Mám za to, že tyto venkovské oblouky starší jsou nežli portál, který z kamene žlutohnědého vyveden jest, že však jedno i druhé již z 13. století pochází.
Sloh toho portálu náleží v dobu nejlepšího vyvinutí gotického slohu v Evropě, a v celé Rakouské říši sotva bude druhého příkladu tak krásně a bohatě provedeného uměleckého díla toho druhu.
Nad hlavním a vedlejším vchodem spatřují se dvě kulatá, růžičkovitá okna gotického slohu, každé z devíti částí složené. Po pravé straně vedle hlavního vchodu jest nízký ale široký jednoduchý výklenek z pozdějších časů, v němž se spatřuje plastické vyobrazení Krista na hoře Olivetské, kterážto práce též pozdnějším časům náleží. Stromoví a zahradní rostliny obklopují celé posvátné stavení, a oživují kamennou hmotu šedivých zdí.
Vnitřek chrámu stavěn jest do podoby kříže ve spůsobu řádu Cisterckého, s kamennými sloupy a klenbami, jichžto žebra dle staromoravského kostelního spůsobu na zeleno obarvena jsou.
Pět skvostných mramorových oltářů a přes 30 obrazův po stěnách jsou jeho ozdobou. Pod kostelem nachází se krypta klášterních panen a hrob markhraběte Přemysla (✝ 1239), syna Přemysla Otakara I. a Konstancie, zakladatelky kláštera.
Bývalý klášter se skvostnou gotickou chodbou jest nyní na fabriky obrácen.
Tak obohacen pohledem na jednu z nějkrásnějších památek starého stavitelství v Moravě, a dlouho v duchu se zabývaje mistrovským dílem starých věkův, jel jsem následuje laskavého pozvání hraběte Sereni-a do Lomnice, a neopomenu Vám později krásnou kapli v arkýři Lomnického zámku v obraze předložiti. ― ― ―
K lepšímu seznámení se s tímto starožitným pomníkem pobožnosti a umění našich předků, totiž s klášterem Tišnovským, podáváme zde několik zpráv vyňatých z výtečně monografie. dra. Jana Ev. Bílého, duchovního správce v Předklášteří Tišnovském u zasloužilého spisovatele, kterouž v kalendáři „Moravanu“ na r. 1855 uveřejnil.
Zakladatelkyní kláštera panen Cistercianek byla r. 1233 královna Konstancie, dcera krále Uherského Bely, vdova po králi Přemyslu Otakarovi I. Obmýšlela jej dříve při kostele sv. Petra na Poříčí u Prahy založiti, poznavši ale, žeby tam nábožné panny nemohly pohodlně přebývati, ustanovila se, založiti pro ně klášter Tišnovský [1].
Již při vypravování o založení kláštera Zbraslavského viděli jsme, že řád Cistercký při volení místa k zakládání klášterův svých býval trochu vybíravý. Dle výslovné žádosti královny Konstancie nazván jest tento klášter Branou nebes, Porta coeli. Snad v ohledu na tento titul podniknut byl náklad na skvostný portál chrámový, v němž postaveni jsou apoštolové Páně, naukou, kterou zvěstovali, cestu k bráně nebeské pokolení lidskému poukazujíce. K nadání kláštera koupila Konstancie statky Tišnov a Březinu od řádu Templářského, a syn její, markhrabě Přemysl, mladší bratr krále Václava I., dal vyhotoviti ve Znojmě r. 1234 zakladací listinu, i ještě nadání kláštera sám znamenitě rozmnožil. Král Václav I. pak r. 1238 toto nadání potvrdil, a též od sebe mnohé statky a výsady k tomu přidal. Sotva se však tato duchovní osada v překrásné krajině moravské zastkvěla a nábožné panny hostiti počala, vpadli divocí Tataři do Moravy, a zdržujíce se obleháním Olomouce plenili a hubili drahnou část země. Tenkráte padla první pohroma na klášter Tišnovský, jejž Tataři zloupili a bezpochyby i zbořili. Pak následovala doba tichého rozvíjení se, a trvala až do bouřek husitských, za kterých se panny z poklidného zákrytu svého na všecky strany rozprchly a statky klášterní od okolních světských pánů rozchváceny byly. Markhrabě Albrecht, zeť cís. Sigmunda, potvrdil a obnovil sice r. 1437 všecky výsady a majetnosti kláštera, nicméně nátisky z jiných stran jemu činěné trvaly ještě drahný čas, počet panen řeholních až do obnovení církve katolické v Moravě a Čechách po bitvě na Bílé hoře býval vždy malý (mnohdykráte jen tři), a též i kázeň klášterní klesala i rozvazovala se valně. Následkem událostí za času českého povstání proti Ferdinandovi II. stálo sta-
