Národní Báchorky a Powěsti/O neposlušných kozlatech

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: O neposlušných kozlatech
Autor: Božena Němcová
Krátký popis: pohádka
Zdroj: Soubor:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu
Vydáno: Praha: Jaroslav Pospíšil, 1848
Licence: PD old 70
Index stran

Byla jedna koza, a ta koza měla čtyry kozlátka. Jedenkráte trefilo se, že musela sama někam odejít, snad na pastwu, i shromáždila kozlátka okolo sebe a powídala : „Já musím, milé děti, někam odejít, a nechám wás tu na chwíli samotné. Wrátka zandám; ale to wám powídám, nikomu neotwírejte, dokud můj hlas neuslyšíte.“

Kozlátka přislíbily poslušenstwí, matka zandala pewně wrátka a s pokojem odešla.

Netrwalo to dlouho, přijde liška a začne wolat: „Kozlátka, mé dětátka, otewřete waše wrátka, nesu wám plné kozičky mlíčka.“

Kozlátka poslouchaly, poslouchaly, ale potom odpowěděly: „Neotewřeme, to není naší maminky hlas, naše maminka má tenký hlásek.“

Liška se ale tím odbýt nedala. Za chwilku přišla zase a wolala tenčím hlasem: „Kozlátka, mé dětátka, otewřete waše wrátka, nesa wám plné kozičky mlíčka.“

Kozlátka poslouchaly, poslouchaly, ale potom odpowěděly: „I neotewřeme, to není naší maminky hlas, naše maminka má ještě tenčí hlásek.“

Liška poodešla, ale za chwilku wolala zase hlasem co mohla nejtenčím: „Kozlátka, mé dětátka, otewřete waše wrátka, nesu wám plné kozičky mlíčka.“

Kozlátka poslouchaly, ale nemohly tenkráte hlas matky rozeznat. Jedno řeklo: Je to hlas maší maminky; druhé: Není; třetí řeklo: Otewřeme; čtwrté: Neotewřeme. I nemohly se nikterak shodnout, co by měly dělat, až to přišlo posléz k pranici. Začaly se notně trkat a w samé horliwosti wyrazily wrátka. Tu liška mezi ně wběhla, a wšechny čtyry roztrhala.