Národní Báchorky a Powěsti/O koze

Národní Báchorky a Powěsti Božena Němcová
O neposlušných kozlatech	O koze	Chudý a boháč

Údaje o textu
Titulek:	O koze
Autor:	Božena Němcová
Krátký popis:	pohádka
Zdroj:	Soubor:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 7 - 1848.djvu
Vydáno:	Praha: Jaroslav Pospíšil, 1848
Licence:	PD old 70
Index stran

Sedlák měl kozu, a ta byla tuze mlsná. Jednoho dne ji wedla selka na pastwu. Když přišla domů, ptal se sedlák kozy: „Nu kozičko, jak si se napásla?“

„Ba napásla; nic sem se nenapásla, selka seděla se mnou na suché mezi, a já nic nedostala. Mám hlad.“

Sedlák šel na selku a notně ji zmrskal, že kozu nenapásla.

Druhý den šla s ní dcera, a na nejtučnější pastwu ji wedla, aby jen nenaříkala, že má hlad.

Přišli domů a sedlák se ptal: „Nu kozičko, jak si se napásla?“

„Ba napásla; míň než wčera, holka běhala po hračkách a já byla na suché mezi. Mám ještě wětší hlad.“

Sedlák šel a dceři wybil wíce než ženě.

Třetí den wzal kozu a wedl ji sám na pastwu co možná na nejlepší, by si pochulnala. Přijda s ní domů, powídá: „Nu kozičko, dnes si se hodně napásla?“

Ba napásla; nedal si mi také žádné dobroty, mám hladu dost.“

„I ty bezedná mrcho mlsná, tak ty tak, počkej, já ti dám dobrotu,“ rozzlobil se sedlák, wzal nůž a chtěl kozu zabit; ta se ale bránila, tak že jí jen půl hřbetu odřel, a potom ji wyhnal ze statku, by ho wíce nehněwala. Na polo odřená koza wběhla do lesa, a tam se w liščí díře schowala, majíc na mysli, že tam domácí paní nepustí.

Ta přišla brzy domů, a welmi se zhrozila, když tu tak podiwné zwíře, které poznati nemohla, spatřila. „Kdo je to w mé ložnici?“ wolá do wnitř.

„Já koza rohatá, na polo odřená, nikoho sem nenechám, každého potrkám!“ odpowěděka koza. —

Liška lekla se hlasu, a couwala zpátky. Smutná sedla nedaleko jeskyně, a přemýšlela o nenadálé události. Tu widí před sebou škwora w zemi wrtat a mrzutá hodí ho prackou od sebe.

Jen se na mne nehněwej a pryč mě neodhazuj, možná že bych ti mohl od twé mrzutosti pomoci,“ ozwal se čerwíček.

Když já sama si rady newím, jak bys ty mně, bídný čerwíčku, pomoci mohl?“ rozmrzela se chytrá paní.

„Já wím, že tě mrzí to zwíře w jeskyni, a že si newíš s ním rady. Nuže tedy, já půjdu do jeskyně a uwidíš že bude w okamžení wenku.“

Škwor šel do díry, wlezl koze do ucha a ta musela w okamžení bolestí z díry prchnout. Tu liška teprw widěla, že je to koza, a co sedlák nebyl w stawu udělat, to ona dowedla.