Mariánské Lázně – Perla světových lázní/Procházka Lázněmi

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Procházka Lázněmi
Podtitulek: Perla světových lázní
Autor: neuveden
Zdroj: Mariánské Lázně – Perla světových lázní. Mariánské Lázně : Úřední lázeňská správa v Mariánských Lázních, 1927. S. 20–27.
Digitální knihovna MKP
Licence: PD anon 70
Index stran

4. PROCHÁZKA LÁZNĚMI.

Z Mariánsko-Lázeňského nádraží vedou dvě hlavní třídy do města. Jedna vpravo podél kolejí elektrické dráhy, Starou Nádražní třídou, druhá v levo, Novou Nádražní třídou; obě cesty spojují se u zastávky elektr.

Ranní koncert u Křížového Pramene.
dráhy „Schönau“ a vedou pak jako mírně stoupající Hlavní (dříve Císařská) třída do středu města.

Kdo jde podél elektr. dráhy spatří nejdříve vpravo Městskou nemocnici, sportovní „Stadion“, dráhu pro klusácké závody a dále na výšině oblíbená kavárenská místa: Červenou Karkulku, Miramonte a Panorama. Po levé ruce na výšině zdraví příchozího výstavný Výšinový Hotel a kavárna „Egerländer“.

Dáme-li se od nádraží třídou v levo směrující, jdeme kolem městské elektrárny, letiště, Českých obecních a měšťanských škol a kolem České hudební školy na jedné a městského zahradnictví na druhé straně až na křižovatku Chebské silnice a dále na pravo k hotelu „Terst“. U zastávky elektr. dráhy „Schönau“ přicházíme opět na Starou nádražní třídu.

Obě spojené třídy vedou nyní jako Hlavní třída do horní části města, která se rozprostírá kolem vlastních lázní. U nejbližší zastávky elektr. dráhy, u hotelu „Continental“, počínají již vpravo sady, obklopující prameny Alfredův a Alexandřin; sady tyto prostírají se dále k jihu ku pramenům Ferdinandovým a Rudolfovu a dále až k prameni Excelsior (dříve Prelátskému) a přecházejí na sever v sady u Hlavní třídy. Tu vystupuje ze zeleně vpravo representační městská vila „Luginsland“ a výše vpravo budova hlavního poštovního úřadu. Zde počíná pak velkolepé stromořadí Hlavní třídy, jež je z nejkrásnějších sadových cest světa; směrujíc přesně od jihu k severu protíná tato třída celé město. Zde se rozvíjí za krásných letních večerů skvělé korso, poskytující elegantní obraz mezinárodního lázeňského života.

Na levé straně Hlavní třídy, naproti hlavní poště jest budova okresního soudu, vedle této dům „Bílý Kříž“ pro státní zaměstnance a členy Československé Společnosti Bílého Kříže, sousedící na sever se synagogou, vystavěnou v maurském slohu. Asi sto kroků dále odbočuje vlevo cesta k hygienicko-balneologickému ústavu a vede dále k ruskému kostelu a k německé školní budově (obecná a občanská škola). Ve Školní třídě doleji je Lékařský Dům; odtud vede krásná lesní cesta k velmi známé kavárně „Egerländer“, v níž jsou pozoruhodné národopisné sbírky z Chebského kraje.

Vrátíme-li se opět na Hlavní třídu, již jsme opustili při odbočce k ruskému kostelu, dostihneme v krátké době konečné stanice elektrické dráhy u velkých městských hodin, s pomníkem zasloužilého Mariánsko-Lázeňského starosty dra Augusta Herziga. Zde počínají hoření lázeňské sady rozdělením ve tré cest.

Sledujeme nejdříve dále směr Hlavní třídy; u domu „Sanssouci“, odbočuje v levo Jägrova třída, vedoucí kolem radnice, (sídlo státních a městských úřadů) v přímém směru k lesu (Karlina výšina, slatiniště, hřbitovy). Za radnicí v levo táhne se rovnoběžně s Hořejší Jägrovou třídou stromořadí Scott of Rodondo k anglickému kostelu.

Od domu „Sanssouci“ stoupá Hlavní třída mezi vznešeně proslulým hotelem „Tepelský Dům“ a velmi rozkošnou kavárnou „Buen Retiro“ ke konečnému bodu, kde stojí Grand Hotel Ott. Zde v pravo je zahradnickým uměním rozkošně vykrášlené Schillerovo náměstí s obdivuhodnou jubilejní kašnou a s evangelickým kostelem.
Lesní Pramen.
Vlevo odbočuje Cesta Lesního pramene kolem Městského divadla k Lesnímu prameni, kde se odbývají v době od 15. května do 15. září denně během poledních hodin koncerty lázeňského orchestru při volném vstupu. Od Lesního Pramene vede stinné stromořadí Lesního Pramene k hoření části města Stromořadní třídou zpět. Tato končí vlevo protáhlou budovou Zřídelní Inspekce, v níž jsou ústřední kanceláře lázeňské správy všech lázeňských ústavů, budov a zařízení. Tu se podávají ochotně veškeré ústní i písemné informace. Další sousední dům je Zasílatelství minerálních vod. Dospěli jsme nyní ku prameni Křížovky, středu to světových lázní a lázeňského života.
Nové Lázně.

Sem vedou i obě druhé sadové promenády, které odbočují u konečné stanice elektrické dráhy, u pomníku Herzigova, Střední sadová třída míří přímo ke kolonádě, pravá vede nejdříve k monumentální budově Nových Lázní. U nových Lázní odbočujíc, vede třída Ferdinandova Pramene, v níž nachází se Zanderův ústav dra Krause, ke kavárně Bellevue. Na svazích za Novými Lázněmi jsou prostorné, pod zemí skryté, nádrže minerálních vod pro přírodně uhličité lázně a vedle těchto pak jest městská tržnice.

Jdeme-li touto třídou kolem Nových Lázní dále — vlevo rozprostírají se rozsáhlé lázeňské sady — přijdeme vpravo k Lázeňskému Domu. K lázeňským sadům přimykají se Ústřední Lázně, vedle nich pak jest budova Slatinných Lázní. Ve dvoře mezi Ústředními Lázněmi a Slatinnými Lázněmi stojí, zevnějškem nepoutající, okras prostá stavba, která je však z nejhlavnějších pozoruhodostí Mariánských Lázní, neboť skrývá imposantní Mariin Pramen. Nechť nikdo z návštěvníků města neopomine shlédnouti vzácnou přírodní podívanou, kterou poskytují silné prameny kyseliny uhličité, unikající s mohutným vřením přímo ze země. Mariin Pramen dodává vodu pro uhličité lázně I a II v Ústředních Lázních.

Mezi Lázeňským Domem a Ústředními Lázněmi leží vpravo od cesty ke kolonádě Ambrožův Pramen, nejsilnější ze všech k pitným účelům používaných (t. zv. ocelitých) kyselek.

Dříve nežli se nyní obrátíme vlevo k lázeňské promenádě, obejdeme ještě Goetheovo náměstí s pamětihodným r. 1844 postaveným katolickým děkanským chrámem, s nádhernými, r. 1926 znovuzřízenými sady, skvělými hotelovými paláci a historicky pozoruhodnými domy: Goetheovým a Wagnerovým Domem atd., které se udržely ještě v původní podobě; tyto stavby krášlí pamětní desky obou duševních velikánů.

Na Lázeňskou promenádu vstoupíme naproti Ústředním Lázním pod děkanským chrámem, sloupovím pavilonu, v němž jsou umístěny výtoky Pramene Ferdinandova a Rudolfova, jich voda přivádí se sem pro pohodlí lázeňských hostů potrubím z pramenů ležících v jižní části města. Jděme nyní promenádou: v pravo počíná t. zv. „Stará Kolonáda“, v levo zříme pod mohutnými starými stromy pomník opata Reitenbergra, jemuž děkují Mariánské Lázně za svůj velkolepý rozvoj. Stále bohatěji rozvíjí se nádherná lázeňská promenáda. Kráčíme dále pod mohutnými, vysoko se pnoucími stromy, po čistě udržovaném křemení; všude zvou lavičky k milému posezení a odpočinku. V pravo druží se ke Staré Kolonádě s četnými obchody mohutná kopule Nové Kolonády s protáhlou dvoranou (uvnitř obchody, poštovní úřad, síň k pití cizích minerálních vod, mléka atd.), kterou na severním jejím konci uzavírá z dálky znatelný pavilon proslulé Křížovky. V sloupovém nádvoří pavilonu je bronzové poprsí Dra. Nehra, lékařského zakladatele Mariánských Lázní.

Zde se rozvíjí za hodin k pití určených (ráno mezi 7. a 9. hodinou a odpoledne mezi 6. a 7. hodinou) hlavní lázeňský ruch. V hudebním pavilonu u Křížového Pramene koncertuje denně dvakráte, ráno od 7.—9. hod. a odpoledne od 6.—7. hod. proslulý Mariánsko-Lázeňský orchestr při volném vstupu. Poutavé obrazy mezinárodního života a shonu její se zde oku pozorovatele. Řeči téměř všech možných národů lze tu slyšeti; zde dýše host v ovzduší velikého světa. Obzvláště odpolední koncerty na lázeňské promenádě a pak korso v Hlavní třídě skýtají pravý obraz mezinárodního společenského lázeňského života a ruchu. Nikdo z návštěvníků Mariánských Lázní nechť neopomine jich v hlavní saisoně navštíviti.

Touto obchůzkou nakreslen jest velkými rysy povšechný obraz světových lázní. Kdo zde prodlí za léčby delší čas, nalezne ještě množství zajímavých podrobností, jež není možno všechny uvésti v úzkém rámci této knížky.