Krátká příručka hornolužické srbštiny/Skloňování třetí

Krátká příručka hornolužické srbštiny
Skloňování druhé	Skloňování třetí	Skloňování určité

Údaje o textu
Titulek:	Skloňování třetí
Autor:	Josef Páta
Zdroj:	PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1920
Licence:	PD old 70

Podstatná jména rodu středního

a) s koncovkou tvrdou -o

	Jednotné číslo:		Množné číslo:
1. 4. 5.	słow-o	slov-o	słow-a	slov-a
2.	słow-a	slov-a	słow-ow	slov
3.	słow-ej, -u	slov-u	słow-am	slov-ům
6.	w słow-je, -u	o slov-ě, -u	w słow-ach	slov-ích, -ech
7.	ze słow-om	slov-em	ze słow-ami	slov-y

	Dvojné číslo:
1. 4. 5.	słow-je (wěc-y = víka)
2.	słow-ow
3. 6. 7.	słow-omaj

Podle tohoto vzoru se skloňují :

všechna jména středního rodu na -o: ćeło (tělo), čoło (čelo), drjewo (dřevo), mjeno (jméno), wino (víno);
vlastní mužská jména na -o: Měto, Warko, Kito;
jména pomnožná na -a: dźasna (dásně), jatra (játra), wrota (vrata).

Poznámky. 1. V 6. pádě jednotného čísla mají jména zakončená souhláskou ch, k obyčejně koncovku -u: woko (oko) — we woku, wucho — we wuchu; ale též -y : mloko — w mlocy. Jinak je tu koncovka (j)e před níž se d změkčuje v dź, ł v l a t v ć; na př. hnězdo (hnízdo) — we hnězdźe, čoło — na čole, město — w měsće.

2. Woko, wucho mají dvojné číslo jako v češtině: woči (-ow, -omaj), wuši.

3. Podst. jméno lěto má v 2. p. množném : let.

4. Sto skloňujeme: ze sta, we stu (sće), ze stom, dvojné číslo: dwě sće; množné číslo sta, stow, stam, w stach, ze stami.

a) s konc. měkkou -o (jo) (české e)

Jednotné číslo:
1. 4. 5.	pol-o	pol-e	kur-jo	kuře
2.	pol-a	pol-e	kur-jeća	kuř-ete
3.	pol-u, -ej	pol-i	kur-jeću	kuř-eti
6.	na pol-u (-i)	na pol-i	w kur-jeću	o kuř-eti
7.	z pol-om	pol-em	z kur-jećom	kuř-etem

Dvojné číslo:
1. 4. 5.	pol-i	kur-jeći
2.	pol-ow	kur-jatow
3. 6. 7.	pol-omaj	kur-jećomaj

Množné číslo:
1. 4. 5.	pol-a	pol-e	kur-jata	kuř-ata
2.	pol-ow	pol-í	kur-jat(ow)	kuř-at
3.	pol-am	pol-ím	kur-jatam	kuř-atům
6.	na pol-ach	v pol-ích	w kur-jatach	kuř-atech
7.	z pol-emi	pol-i	z kur-jatami	kuř-aty

Podle vzoru polo skloňují se všechna jména s měkkým o: bitwišćo (bojiště), łožo (lože); po obojetných souhláskách bývá -jo: Łob-jo (Labe), njeb-jo (nebe); podstatná jména slovesná mívají -e: widźenje (vidění).

Podle vzoru kurjo skloňují se jména mláďat: zwerjo (zvíře), jehnjo (jehně), libjo (husa), proso (prase), zrěbjo (hříbě), kózlo (kůzle), młodźo (mládě).

Poznámky. 1. Podst. jména na -mjo mají v 2. pádě a dalších slabiku -mjen-: brěmjo (břímě), 2. pád brěmjenja, płomjo (plamen), płomjenja, znamjo (znamení), znamjenja.

2. Njebjo (nebe) má v množ. č. njebjesa, njebjes, -am atd.

3. Podst. jméno holčo (děvče) vyskytuje se jen v 1., 4. a 5. pádě jednotného čísla; množné číslo zní : holčata, -atow atd. Rovněž tak má slovo hólčo (chlapec, obyč. se říká hólc) množ. číslo hólčata.

4. Dźěćo (dítě) má v 2. pádě jedn. č. dźěsća (= džećeća), 3., 6. dźěsću, 7. z dźěsćom ; dvojné číslo dźěsći, -ow(-i), -omaj; v množ. čísle je toto slovo rodu ženského jako v češtině: 1., 2., 4., 5. dźěći, 3. dźěćom, 6. w dźěćoch, 7. z dźěćimi.