Krátká příručka hornolužické srbštiny/Skloňování druhé

Krátká příručka hornolužické srbštiny
Skloňování první	Skloňování druhé	Skloňování třetí

Údaje o textu
Titulek:	Skloňování druhé
Autor:	Josef Páta
Zdroj:	PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1920
Licence:	PD old 70

Podstatná jména rodu ženského

a) sklonění tvrdého

Jednotné číslo:				Množné číslo:
1.	žon-a	žen-a		žon-y	žen-y
2.	žon-y	žen-y		žon-ow	žen
3.	žon-je	žen-ě		žon-am	žen-ám
4.	žon-u	žen-u		žon-y	žen-y
5.	žon-a	žen-o!		žon-y	žen-y!
6.	w žon-je	o žen-ě	wo	žon-ach	žen-ách
7.	ze žon-u	žen-ou	ze	žon-ami	žen-ami

Jednotné číslo:
1. 4. 5.	žon-je[1]
2.	žon-ow
3. 6. 7.	žon-omaj

Podle tohoto vzoru skloňují se:

1. všechna ženská jména zakončená na -a, jemuž předchází tvrdá souhláska: ryba, rěka, wosoba, hłowa;
2. mužská jména na -a: wójwoda, starosta, braška (starosvat, tlampač); též vlastní jména na -a: Muka, Domaška, Swoboda.
3. některá jména, jež se vyskýtají jen v čísle množném (pluralia tantum — podstatná jména pomnožná): mary (máry), mjeniny (jmeniny), narodniny (narozeniny), nožicy (nůžky), póstnicy (ostatky masopustní), prózdniny (prázdniny), widły (vidle).

Poznámky k jednotlivým pádům:

1. V 2. pádě jedn. čísla a v 1. pádě množného čísla je po h, ch, k místo y vždy i (viz dříve) noha — nohi, mucha — muchi, ruka — ruki.

2. Tvrdá souhláska změkčuje se ve 3. a 6. pádě: słoma — słomje, skała — skale, woda — wodźe, mucha — muše, sotra (sestra) sotře.

Po g, h, k, c, s, z je v 3. a 6. p. jedn. čísla y, při čemž se mění g v dz, h v z, k v c; figa (fík) — fidzy, ruka — rucy, ranca (svině) — rancy, kosa — kosy, koza — kozy. Patří sem též nóc: 2., 3., 6. nocy, 4., 5. nóc, 7. z nocu; dvojné číslo: nocy, -ow, -omaj; množné číslo: nocy, -ow, -am, -y, wo nocach, z nocami; tak se skloňují též pěc (pec) — pjecy, móc (moc) — mocy.

Wjes vynechává e: 2. wsy, 6. we wsy, 7. ze wsu; množ. číslo : 2. wsow, 6. wsam, 6. na wsach, 7. ze wsami.

3. Některá jména jsou v 2. p. dvojného a množ. čísla bez koncovky: hora — hór, strona — stron, nowiny — nowin, kopa — kop (kopa, na př. vajec), husy — hus, kury (kuřata) — kur; tak i jména místní: Khrósćicy — do Khrósćic, Worklecy - do Worklec.

4. Jména mužského rodu na -a mají v 1. a 5. pádě množ. čísla koncovku -ojo; 2. pád jejich se rovná 4ému.

5. Některá jména mají v 3. pádě množ. čísla koncovku -om: husom (husám), kurom (kuřatům), kruwom (kravám).

b) Ženské skloňování měkké

	Jednotné číslo:
1. 5.	zem-ja	zem-ě	kósć	kost
2.	zem-je	zem-ě	kosć-e	kost-i
3.	zem-i	zem-i	kosć-i	kost-i
4.	zem-ju	zem-i	kósć	kost
6.	na zem-i	zem-i	w kosć-i	kost-i
7.	ze zem-ju	zem-í	z kosć-u	kost-í
	Dvojné číslo:
1. 4. 5.	zem-i		kosć-i
2.	zem-jow		kosć-ow
3. 6. 7.	zem-jomaj		kosć-omaj
	Množné číslo:
1. 4. 5.	zem-je	zem-ě	kosć-e	kost-i
2.	zem-jow	zem-í	kosć-ow	kost-í
3.	zem-jam	zem-ím	kosć-am	kost-em
6.	na zem-jach	zem-ích	kosć-ach	kost-i
7.	ze zem-jemi	zem-ěmi	kosć-emi	kost-mi

Podle těchto vzorů skloňují se

1. všechna ženská jména s měkkou souhláskou, ať po ní následuje -a či ne: rola (role), kula (koule), róža (růže); čeledź (čeleď), česć (čest), dań (daň), mysl (mysl).
2. některá jména pomnožná: durje (dvéře), kachle (kamna), klěšće (kleště), pišćele (varhany), pomyje (pomyje), sanje (saně), žně (2. pád žni, žnjow), žně;
3. konečně též mužská jména na měkké -a v jednotném a dvojném čísle: ćěsla (tesař), hrabja (hrabě); v množném čísle skloňují se podle muž.

Poznámky k jednotlivým pádům: 1. Podst. jména łža (lež), mša (mše), sla (šle), škra (jiskra) mají v 2. pádě jedn. č. łžě, slě, škrě.

2. Mać (maćeŕ) se skloňuje: maćerje, maćeri, mać (maćeŕ), maći (maceŕ)!, w maćeri, z maćerju; dvojné číslo 1., 4., 5. maćer, 2. maćerjow, 3., 6., 7. maćerjomaj; množné číslo 1., 4., 5. maćerje, z maćerjow, 3. maćerjam, 6. maćerjach, 7. maćerjemi.

Knjeni (paní) se skloňuje 1., 4., 5. knjeni, 2. knjenje, 3., 6. knjeni, 7. z knjenju atd. pravidelně.

---

1. Čeština má zde zbytek dvojného čísla: (dvě) ruce, rukou, rukama