Historie o těžkých protivenstvích církve české/Ondřej Polívka, mučedlník

Historie o těžkých protivenstvích církve české Jan Amos Komenský
Někteří Božích proti nepřátelům soudů příkladové	Ondřej Polívka, mučedlník	Protivenství, kteráž i někteří z lepších kališných trpěli

Údaje o textu
Titulek:	KAPITOLA XXVI. - Ondřej Polívka, mučedlník
Autor:	Jan Amos Komenský
Zdroj:	Citanka Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Měšťanem býval na Horách Kutnách, ale proměniv náboženství, dal se do Litomyšle; za nímž, když se manželka jeho dáti nechtěla a on pro navštívení jeji se navrátil, prozradila ho. I byl jat a od kališných kněží tak dlouho trápen, až slíbil při manželce zůstati a kněží poslouchati. Učinilť to ale proti svědomí; protož v neděli potom když kněz po kázání monstrancí vynesl a na oltář postavil, lid pak na kolena padaje, tomu se klaněl, Ondřej plápolajícího vnitř ohně zadržeti nemoha, velikým hlasem vzkřikl: „Mlč, kněže, já mám mluviti,“ a obrátiv se k lidu, řekl: „Ach, nač přicházíte, nejmilejší? Čemu se klaníte? Bohu z chleba stvořenému? Ach, Bohu živému, nebeskému, na věky požehnanému se klanějte!“ Kněz k lidu aby mu mluviti nedal, ale aby toho nešlechetníka lotra, Pikharta, jali. Zděsili se nejprv všickni, ruky nevztáhl žádný; až pak našli se, kteří obořivše se naň, pěstmi ho bili, hlavou o sloup tloukli a ukrvaveného do žaláře vlekli. Přiveden dne třetího na rathauz a před radou i kněžími tázán, zdali by chtěl to, co prve mluvil, i dnes mluviti? On k tomu se přiznal a že nic není tak nesnesitelného jako Antikristovo modlářství, mluvil. Zas otázán, z čího by ponuknutí o takové věci se pokoušel? Odpověděl: „Z čího ponuknutí Abraham od modlářů odstoupiti, Boha živého vzývati se pokusil?“ A když řekli: „Zjevně musíš povědíti, kdo tobě k tomu radí, abys takové věci činil?“ On zase: „A kdo radil Danielovi, aby se proti modlářství stavěl?“ Až oni s křikem „Mlč, víme o tom lépe než ty, netřeba se nám od tebe učiti. Ale víme, že ty zde máš tovaryšstvo, o němž když dobrovolně povědíti nechceš, povíš z mučení.“ A hned ho zas do žaláře vésti a po malé chvíli mučiti poručili. A nemohše nic vymučiti, odsoudili jej jako zatvrdilého na oheň. Kněží rychtáře prosili, aby když bude veden, mluviti mu nedopouštěl, aby snad řečmi svými lidu nenakazil. Rychtář tedy Ondřejovi řekl, nechce-li úst zacpaných míti, aby se ode všeho mluvení zdržel. Což on slíbil i splnil a na vší té cestě nic nemluvil, toliko tiše se modlil. Teprv když hlava hořela, zvolal: „ Ježíši, Synu Boha živého, smiluj se, smiluj se nade mnou hříšným!“ a více nic. Kněží pak obrátivše se k lidu, řekli: „Vidíte, již vzývá Ježíše, v kteréhož, dokud živ byl, věřiti a jeho svátosti ctíti nechtěl.“ Stalo se léta 1511.