Historie o těžkých protivenstvích církve české/Někteří Božích proti nepřátelům soudů příkladové

Historie o těžkých protivenstvích církve české Jan Amos Komenský
Mučedlníci Borští.	Někteří Božích proti nepřátelům soudů příkladové	Ondřej Polívka, mučedlník

Údaje o textu
Titulek:	KAPITOLA XXV. - Někteří Božích proti nepřátelům soudů příkladové
Autor:	Jan Amos Komenský
Zdroj:	Citanka Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

1. Sluší tuto některé Božích soudů příklady, kteříž toho času na ty ukrutné těch krvavých úkladů původy dokročili, připomenouti.
2. Nejvyšší kancléř Albrecht z Kolovrat, když vraceje se z toho sněmu u pána z Koldic na Bilíně se zastavil a s velikou libostí, na čem se všickni snesli, vypravoval, tu pán z Koldic k Šimonovi služebníku svému, před stolem stojícímu (kterýž byl z posluchačů bratrských) řekl: „Co k tomu říkáš, Šimone?“ Odpověděl, že ještě ne všickni na tom se snesli. Kancléř rozhněvav se a mysle, jako snad nějakého nového spiknutí byl povědom, obořil se naň, aby oznámil, kdo ten aneb ti jsou, kteříž by se králi i stavům protiviti směli, a že ti nemusí býti než zrádci země, lidé nešlechetní a téhož jako Pikharti hodni. Služebník pozdvih ruky, řekl: „Na nebi jest jeden, kterýž jestliže vašim radám nepovolil, všecko jste daremně uradili.` „Doznáš ty šelmo toho, jako i jiní,“ odpověděl, a hněvem rozpálený od stolu vstav, do Krupky, městečka svého, pospíchal. Ale toho okamžení pryskýř nějaký na noze se mu vyvrhl, od něhož se pekelný oheň zapálil, kterýž žádným lékařským uměním uhašen býti nemoha, bezbožného toho člověka spálil. Odkudž pošlo, že jiní, an nejpřednější nadymač zhasl vidouce, choulostivěji postupovali.
3. Biskup varadinský z Čech do Moravy pospíchaje, blízko Olomouce v poli když z vozu na potřebu ssednouti chtěl neopatrně sklouzl a v tajném místě na nějakém hřebíku tak uvázl, že se z něho střeva, když jich kus na tom hřebíku se zadrželo, vytáhla, od čehož on brzo potom zdechl.
4. Augustin, v právích doktor, kterýž svým lživým a útržek plným spisem i při králi i při všech dobrých lidech Bratřím nenávist jednal, týchž dnů v Olomouci v domě svém při večeři náhle umřel.
5. A ještě před tím Půta Švihovský, týchž krvavých rad účastník, když vůkol zámku jeho Rábí vítr neobyčejný se strhl, on do sklepu utekl a klíč s sebou vzav, tam se zamkl, kdež co se s ním stalo, žádný neví; nebo když potom dvořané tloukli a žádný neotvíral, museli, pro zámečníka poslavše, otevříti sobě dáti; ale z nich čtyři toliko přednější tam vešli a po chvilce zase vyšli a truhlu udělati dali, i do ní pána vloživše, vůkol zasmolili, aniž komu, co se tam přihodilo, oznámili.
6. Jindřich z Hradce, v království českém pán přední, ale pravdy Boží nepřítel neposlední když na saních na lov vyjel, maje po boku oštíp lovecký do saní položený, tak se s saněmi vyvrátil, že tím oštěpem skrze stehno a ledví jsa prohnán v velikých bolestech umřel.
7. Summou, tak častí a patrní bývali v obraňování toho maličkého a neozbrojeného věrných stádce soudové Boží, že i mezi samými nepřáteli těch časů v přísloví bylo vešlo: mrzí-li koho život aby jen Pikhartům se protivil, že déle roku živ nebude. Mezi tím přece na obzvláštní některé osoby protivenství častá přicházela, mezi nimiž jsou i tato následující.