Fidlovačka, neb: Žádný hněv a žádná rvačka/Obraz čtvrtý

Fidlovačka, neb: Žádný hněv a žádná rvačka Josef Kajetán Tyl
Obraz třetí	Obraz čtvrtý

Údaje o textu
Titulek:	Obraz čtvrtý
Autor:	Josef Kajetán Tyl
Zdroj:	Google Books (přístupné pouze z USA)
Vydáno:	In: Sebrané spisy Jos. K. Tyla. Praha:B. Kočí, 1907. s. 31 - 38.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Česká hymna

Na louce u Nuslí. Nazad stojí tyčka s fidlovačkou, hezky velkou a fábory okrášlenou.

Výjev první

Rozmanitý zbor řemeslníků – děveček – lidu městského I selského. Rohlíčkáři – jablečnice atd.atd.^[1]

ZBOR

Fidlo – fidlo – fidlovačka -

Povídačka,

Vády, pračka,

Naše veselost -

Zdarma všeho dost.

Výjev druhý

Kroutil všecek rozjařený – za ním kluci učedníci s fidlovačkou malou ma bidle.

KROUTIL

Čechové – Frantíku – fidlovačka jede! (rukama tleskaje). Trará, trará.

ZBOR

Hejchuchu! Fidlovačka jede!

KROUTIL

Sem s ní, Pražané! Semhle postav ten náš praporec, Frantíku! Drž ho- ! A teď hejsa, Čechové! Kolem do kola, trará, trará!

KROUTIL (zpívá)

Staří Pražané

Fidlovačku slavívali -

Slavívali,

Z korbele si nahýbali -

Nahýbali -

Statní Pražané!

ZBOR (opakuje)

Staří Pražané

Fousy měli, kordy měli -

Kordy měli,

Nad ženami pilně bděli -

Pilně bděli -

Chytří Pražané!

Staří Pražané

Český jazyk milovali -

Milovali,

Staré zvyky slavívali -

Slavívali -

Hodní Pražané!

ZBOR

Hejchuchu! Fidlovačka jede!

KROUTIL

Trará, trará!

Výjev třetí

Dvě ženy písničkářky – Předešlí.

1. ŽENA

Nová píseň! Za krejcar, za dva! Kdo dá tři, nepůjde k rychtáři!

KROUTIL

Hejsa, tu jde naše opera! Honem, Čechové, pěkně do kola!

2. ŽENA

Nejnovější o tom pražském šviháku!

1. ŽENA

Za krejcar, za dva! Kdo dá tři, nepůjde k rychtáři!

KROUTIL

Sem s ní, Frantíku! Natáhněte uši, Čechové! - Začni, opero! - Trará, trará!

(Ženy zpívají – lid po nich.)

Jede panák, jede -

Pannu s sebou veze,

S patou jede – s patou roztrhanou,

Pannu veze, pannu oškubanou -

Jede!

ZBOR

Jede, jede, jede!

KROUTIL

Jede! - Bravo! - Trará, trará! Jede!

ŽENY

Ptá se panák žida,

Zač je hadrů míra?

Že by prodal kabát, suknu, vestu,

Aby našel s pannou k pivu cestu -

K pivu!

ZBOR

K pivu, pivu, pivu!

KROUTIL

K pivu – Hejchuchu, Frantíku! Sem s tou melodií, opero! (pobere ženám písně a mezi lid je rozdá) Zpívejte! - trará, trará!

ŽENY

To je láska – to je,

Srdce tvé a moje;

Břicho prázdné a ty kapsy mělké,

To je, ha, ha! Potěšení velké -

To je!

ZBOR

To je! To je! To je!

KROUTIL

To je! Ha, ha, ha!

(Všecko se chechtá.)

HLAS (v zadu)

Chyťte ho! Držte ho!

VŠICKNI (v úplném zmatku a hluku ženou se do zadu – a po stranách pryč, volajíce:) Chyťte ho! Dejte mu! - Frantíku! - Zloděj, zloděj atd.

Výjev čtvrtý

Kozelka vede pod paží Jeníka.

KOZELKA

Třesky plesky – to je česky! Vy se mi tu nešklebte! - Nešklebte se, pane Johanes! - Víte, co je šklebení?

JENÍK

Tak promrzelá věc není dozajista, jako vaše dotíravost, milý pane Kozelko! Vy tuším dobře víte, že vám sotva co dobrého děkovati mám.

KOZELKA

Já vám ale dobré dám! A nedám-li – ať se mi kapsy potrhají! - Liduška je tady, pane Johanes.

JENÍK

To vím také, slavný proroku!

KOZELKA

Ne proroku! - Víte, na čí domluvu zde jest? Já, já – pán! - Já i paní tetu i pannu tetinku přivedl!

JENÍK

Abyste mne pokoušel?

KOZELKA

Osoušel? - abych vám k ní pomohl! Tu je moje ruka, pane Johanes! Chyťte se jí – držte se jí – dnes je holka vaše!

JENÍK

Ach, milý Kozelko!

KOZELKA

Ach, jak to hned cukruje! Nadejte mi omrzálků, jestliže tenkráte slovo nesplním. Teď jenom s Pánembohem zůstaňte hezky na blízku – tamto jdou dva pánové – já jim to na nose vidím, že by se rádi se mnou seprali. (Odvede Jeníka do zadu.)

Výjev pátý

Šebelka, Pavelka, Kozelka.

KOZELKA

Aj, to jede sláva na fidlovačku!

ŠEBELKA

Výprask jede; strkej se mi z cesty!

PAVELKA (plivne na ruku)

Mne to svrbí na dlani!

KOZELKA

Dej si snídani.

ŠEBELKA

Patnáct tvrdých – ne?

PAVELKA

Dříví jako sirka -

KOZELKA

Na Perštýně – ha, ha! To je ona dírka! Nezlobte se. Já byl tenkrát lala mysli – šest dvacetníků padlo hned po ránu, krev mi hrála – a na neštěstí jsem vás od té doby neviděl – znáš ho, Šebelko?

ŠEBELKA

To je dvaciáš.

KOZELKA

A co to?

PAVELKA

Nu, také dvaciáš!

KOZELKA

Tu ho máš! Propijte a vypijte! Jsou ještě čtyry v kapse; chcete je?

PAVELKA

Čert by nechtěl!

ŠEBELKA

Sem s nimi!

KOZELKA

Jen pomalu. Znáte Mastílkovou?

PAVELKA

To českým máslem vykrmené nedočíše?

ŠEBELKA

Ten švábovitý vývařek?

KOZELKA

Jak by sek’. Dovedli byste o ni zavadit?

ŠEBELKA

Z čista jasna?

KOZELKA

Spusť se do ní!

PAVELKA

Jako blesk.

KOZELKA

Beztoho tu bude nosík vypínat – my jí budeme žílu zatínat – ha ha!

ŠEBELKA

Ano, ha, ha! Zatínat!

PAVELKA

Já jí dám, ha, ha! Vypínat!

KOZELKA

Ha, ha, vypínat – za čtyry dvacetníky zatínat! (Pod paží je veda na zad zachází.)

Výjev šestý

Cibulčini psíka nesouc na ruce, Hvězdoleský – z naprotější strany.

HVĚZDOLESKÝ

Ejhle, naše hvězda!

CIBULČINI

Hvězda se sklání před sluncem!

HVĚZDOLESKÝ

Výborně! Oko moje se otáčí, kde by duši nalezlo schopnou pojmouti obraz bláznivé fidlovačky – naši paní Mastílkovou jsem ještě nenapadl.

CIBULČINI

Veliké neštěstí, ha, ha. Měl byste jinak zrcadlo moudrosti po ruce.

HVĚZDOLESKÝ

Ha, ha, výborně! Vám žíla satirická ještě nedošla. Mastílková zrcadlo moudrosti!

CIBULČINI

Chcete ji nádobou hlouposti nazývati?

HVĚZDOLESKÝ

Schránkou poctivosti, ha, ha! Těším se, slyšet ji zase zvučeti. Zatím ale jsem fortuně povděčen -

CIBULČINI

- že jste dopadl mne; není-liž pravda?

HVĚZDOLESKÝ

Výborně!

CIBULČINI

Odkud pak ale najednou tolik lesku za vaší hvězdoleskosti na mou osobu? Připravujete se na zítřejší recensi? Před dvaceti lety jste o mně jinak zpíval -

HVĚZDOLESKÝ

Nechte, pro Bůh, starých upomínek, slunce moje! Recensent každým večerem rozumu nabývá. Co dnes napíše, zítra oželí! - Jestli se líbí – hvězdo moje - ? (Podav jí ruku, mezi lid ji odvádí.)

Výjev sedmý

Šedivý, slepý Mareš, houslista; veden Bětuškou, ježto si na druhé ruce lesní roh nese. - Hned po nich z předu dráb a ze zadu jiní posluchači, kteří se okolo Mareše zastaví.

MAREŠ

Hleď, abychom se někde usadili.

BĚTUŠKA

Tamto je pěkný kámen, dědečku. Pojďte! Já vedle vás postojím. (Vede ho ku předu.)

DRÁB

Nu, tak tedy, starý! Měj se k tomu! Zadělej něco řádného!

MAREŠ (posadí se)

Mnoho neumím – neumím – co ale dám, jde ze srdce. (Zpívá.)

Kde domov můj?!

Hučí voda po lučinách,

Bory šumí po skalinách,

V sadě skví se jara květ,

Zemský ráj to na pohled!

A to jest ta krásná země -

Česká země - - domov můj!

(Dohrávka – Bětuška na roh – Mareš na housle.)

Kde domov můj?!

Znáte v kraji bohumilém

Tiché duše v těle čilém,

Jasnou mysl, znik a zdar,

A tu sílu, vzdoru zmar;

To je Čechů slavné plémě -

Mezi Čechy - - domov můj!

DRÁB

Dobře tak, starý, dobře! (Oči si utírá.) Až mě to pod klapkama zašimralo. Já si tě vezmu do paměti.

Výjev osmý

Hvězdoleský a Cibulčini se byli zatím vrátili.

HVĚZDOLESKÝ

Prosím vás, hvězdo! Nyní mi nenaříkejte na neschopnost našeho lidu. Jak se ubožátka rozpalují písničkou plesnivého šumaře!

CIBULČINI

Až k pláči, hahaha!

BĚTUŠKA (s partyskou zatím mezi hostmi peníze vybírá – nyní k Hvězdoleskému.)

Mám slepého dědečka -

CIBULČINI

Vzala bych punčochu do ruky, milá panenko – netoulala bych se.

DRÁB

I bodejž – co vám – madamko anebo mamzelko do toho, jsem-li já s tím spokojen? Hleďte nepozvaných tupičů!

LID

Zažeňte je! - Táhněte!

DRÁB

I fluchtes! - čert se na to ptá. Nekažte nám radost.

LID

Zacpete jim ústa!

MAREŠ (byl vstal)

Prosím, drazí – nechte vády. Pojď sem, Bětuško! Nemohu za to, jestli se komu píseň moje nelíbí. Nezpívámť já jiným pro radost, nýbrž jen sobě samému pro odlevení – pro obživení. (Zvolna se dále ubírá.)

Výjev devátý

Ondřej směšně přistrojen za šumaře klarinetistu, přikulhá se. Předešlí.

(Ondřeje z daleka už jest slyšeti, an bídně píská.)

ZBOR KLUKŮ (se za ním žene, zpívajících)

Jen ty nám, hochu, zadudej – (a dotírají naň)

DRÁB

Tuhle máte něco pro potěšení! - Hej, břískale! (volá na Ondřeje)

CIBULČINI

Ale prosím vás, jasnosti moje – nestůjte tu na temnosti úsměchu.

HVĚZDOLESKÝ

Líbí-li se -

CIBULČINI

Mně ten posměch? Vaše recense se mi od jakživa líbily. (Zajdou.)

LID

Šťastnou cestu!

Výjev desátý

Kroutil vede harfenistu. Kluci s fidlovačkou. Zbor tanečníků a tanečnic za ním. Mastílková, Liduška, Dudec, Klinkáčková a Hubínek později.

KROUTIL

Stůjte, Češi – muziku sem! Počkej, vřeštidlo! (Ondřejovi) – a ty – he – šedivá hlavo, Rrantíku! Zastav! Hezky do kola! Trará, trará! - Naši hoši nám zatancují! Fidlovačka jede! (Zpívá melodii tance.) Tu mi zadělejte – bratře šedivý – fidlovačka jede! A ty boubelatá trubičko – trub, až ti trubka praskne. Trará, trará!

(Ondřej, Mareš a Bětuška s harfenistou postaví se stranou podle sebe, a hrají.)

Tanec (poněkud aspoň i nápěvem, i kroky, budiž jako národní – třeba kratinký a prostinký – jen komický).

(Když se k tanci chystají, vystoupí první kulisou v pravo Mastílková, Liduška a za nimi Dudec – a co možná ku předu se postaví, aby tanečníkům nezacláněli. Z druhé strany týmž způsobem Klinkáčková s Hubínkem vystoupí. - Rozmluva jich děje se mezi krátkými přestávkami, aneb na jiném příležitém místě – a hned po sobě.)

DUDEC

Ich swöre ihnen – urozená paní -

MASTÍLKOVÁ

Ich bitt inne – nešverujte bláznovstvím – urozený pane! Před pannou Markytou se pravda okáže.

HUBÍNEK (žvýká jitrničku)

I toť jsou raráškovým sádlem špikované holky.

KLINKÁČKOVÁ

Co je jim do holek, pane uzenáři? Pro nich není na světě jiného stvoření ženského, nežli mne – Respekt zu melden!

DUDEC

Byla to malinky – comment to říkat – malinky špás jenom -

LIDUNKA

U mne se nevymlouvejte. Já vás dávno znala, pane barone! Jestli vám paní teta uvěří -

HUBÍNEK

A umějí to tak samy od sebe?

KLINKÁČKOVÁ

Vyrostlo to s nimi.

HUBÍNEK

Hloupý vzrůst! Já vím, že bych se překotil. (Staví se nemotorně na zadní nohu.)

(Po skončeném tanci začnou diváci nazad někomu tleskati a volati: Bravo! Bravo!)

Výjev jedenáctý

Markytka již dříve byla se nepokojně po baronu ohlížela, nyní ku předu přikvapí. Předešlí.

MARKYTKA(popadne Dudka za ruku a do prostředku ho vtáhny)

Herr Baron, ich platze -

DUDEC

Nicht plassen, ma -

Ondřej (kterémuž již dávno trhalo, zapomněv, že kulhá, letí do předu)

Mordy se staly! Držte je!

LID

Chyťte šelmu! (Žene se ku předu – Mareš do zadu se ztratí.)

ONDŘEJ

Ha, schändliche Verrathfabrikantin! Trete ich dir auf die Fersen!

MASTÍLKOVÁ

Wos is?

HUBÍNEK

Kýho výra?

KLINKÁČKOVÁ

I Respekt - !

MARKYTKA

Hilf Himmel – Numero Eins ist los!

KROUTIL (se prodere)

Milione, jaký to povyk! Čechu!

DRÁB(taktéž)

Fluchtes – wos is, Kedl?

ONDŘEJ

Drei Schritte vom Leibe – ich kenne mich nicht mehr! (Padne na kolena.) Hichgeborene Frau – mein Rettungsengel – ah ihr Herz appeliere ich – erkennen sie mich, den jammerwürdigen Andreas Jammerweil!

MASTÍLKOVÁ

Je-li možná?

HUBÍNEK

Ha, ha! To je čertova komedie!

KLINKÁČKOVÁ

Nevyžvikujte!

DRÁB (Mastílkové)

Znáte toho člověka, vzácná paní?

ONDŘEJ So weit hat mich der Liebe Arm geschleudert!

MASTÍLKOVÁ Tedy je to všecko pravda?

ONDŘEJ

Šecko!

MASTÍLKOVÁ

Hezké, hezké věci, jemnostpane barone – to je dobrá rekomandace – poděkuj se, slečno nevěsto!

DUDEC

Vy mi nerozumíte.

KROUTIL

Milion aby tomu rozuměl!

MASTÍLKOVÁ (pustí se do Markytky)

A vy se nestydíte, stará vrbo, proutí otáčet okolo mladého javoru? Vy – vy -

MARKYTKA

Co vy – vy? Hab’ ich etwas gethan, was nicht nach ihrem Kopfe pfeifen hiess, habe ich es für meine Haut gethan.

ONDŘEJ Wie wollt ich sie gerben!

MASTÍLKOVÁ

Co haut ketán? Co faifen? Nevěděla jste, že je slečny Lidi ženich?

MARKYTKA

Meine liebe Madam, kann der Mansch für die geheimen Wunder der Natur? Gestehen sie es, Herr Baron, vor dieser honorablen Gesellschaft – haben sie mir nicht - ?

ONDŘEJ

Halt ein! Kein derlei Wort aus einem derlei Munde.

HUBÍNEK (nemoha ze všeho nic vyrozuměti)

Řekněte mi ale, moje selátko -

KLINKÁČKOVÁ (všecka v poslouchání zabraná)

Jděte do pece, i s tím vaším selátkem!

MASTÍLKOVÁ

Slíbil jste něco mé hospodyni, pane barone?

DUDEC

Myslela jsem -

MASTÍLKOVÁ

Že se dáme za nos tahat?

MARKYTKA

Mich mit tauben Nüssen abzuspeisen?

MASTÍLKOVÁ

Chyba lávky!

MARKYTKA

Fehlgeschossen!

LIDUNKA

Nezlobte se, drahá tetinko.

ONDŘEJ

Die hat sich tüchtig eingebissen.

MASTÍLKOVÁ

Ale my se na to podíváme, pane barone! Ano, podíváme se. Žalovat vás budu – donutím vás, že budete muset splniti, co jste přislíbil.

MARKYTKA

Aber ich lasse mich nicht hinters Licht führen, hochschätzbarster Herr Baron! Ich werde Hilfe zu suchen wissen – verstehen sie, Hilfe? Der Herr Baron werden schon halten, was sie zugeschworen.

DRÁB

Stille!

MASTÍLKOVÁ

Kdo mi má co poroučet? Louka jako louka – člověk jako člověk – a já jsem pražská měšťanka! Aby štráchů nebylo!

MARKYTKA

Hab’ ich mit ihnen gesprochen? Sehr mir den grossen Herrn – wie ihn sein “Stille” kleidet! Stille selbst!

Výjev dvanáctý

Šiveles s dvěma dráby. Předešlí.

ŠIVELES

Soll ich leben – vemte koukadla do rukou! Tamto stojí!

DUDEC

Živý blesku! Já jsem ztracen.

MARKYTKA

Was soll denn das?

MASTÍLKOVÁ

Co pak je to zas?

HUBÍNEK

To je honba, ho, ho!

KLINKÁČKOVÁ

A vaše radost, není-liž pravda?

ŠIVELES

Znáte tyto pány? (na dráby ukáže)

DUDEC

Co vám to napadá?

ŠIVELES

Napadá? Dnes ráno byl můj Maušl u pana Jeana – a pan Jean mého Maušla se shodů shodil – že upadá! Soll ich leben – tito páni vás doprovodí do Prahy.

ONDŘEJ

O mordiansky – den Bräutigam in Schlingengefahr!

MARKYTA

Ist denn das nicht ihr guter Freund, der Goldarbeiter von gestern?

ŠIVELES

Es ist wahr – vergülden hab’ ich den Musie Jean oft gemüsst – Já jsem poctivej Šiveles.

MASTÍLKOVÁ

A pan baron je vám dlužen – není?

ŠIVELES

Pan baron? Dudec? - Nai! Pan Dudek? Je mi dlužen 1500.

HUBÍNEK

No, ten se nadudal!

MARKYTA

Und meine Bracoletts?

MASTÍLKOVÁ

Žádnej baron?

LIDUNKA

Buď Bohu chvála – byla bych hned řekla.

MASTÍLKOVÁ

A vy jste se, mizerábl člověče, opovážil, jako baron do mého domu chodit?

LIDUNKA (se směje)

DRÁB

Do pastě s ním! Držte se, hoši!

ŠIVELES

Waj – držte jeho!

DUDEC (poněkud se sebrav)

Mejlení – co tady povídat – Parolle d’honeur! Ale já půjdu – abych jednou zas přijít – comment to říkat? Se slávou. Adio, má zlatá donna -

MARKYTA

Gehen sie zum -

DUDEC

Má krásná slečinko – nedělejte si z toho nic – pane Andrea! (zpívá) Es wehen frische Morgenlüfte! (Odchází, hopkuje, Šiveles a drábové za ním.)

Výjev třináctý

Šebelka a Pavelka ze zadu

MASTÍLKOVÁ

O světe – falssikait! A to byl tvůj ženich, holka!

DRÁB

A to byl váš ženich!

MARKYTA

Das war ein harter schlag!

MASTÍLKOVÁ

Jedu bych mu dala, břichopásku!

LID

Ha, ha, ha!

MASTÍLKOVÁ

To si vyprosím – co je tady k smíchu?

LID (ještě silněji se směje)

LIDUNKA

Pojďme domů, tetinko!

MASTÍLKOVÁ

Já řku – co je tady k smíchu?

ŠEBELKA (tře se okolo ní a strčí ji do Pavelky)

Já řku – co je tady k smíchu?

PAVELKA (z druhé strany taktéž)

A co je tady k smíchu – já řku?

DRÁB

Smějte se!

LID

Ha, ha, ha!

MASTÍLKOVÁ

I vy stříškometové! Vy se opovažujete -

HUBÍNEK

Teď bude čas, abychom hybaj uďáli! (Tratí se s Klinkáčkovou.)

ŠEBELKA

Nenadávejte, urozená máselnice!

PAVELKA

Sice budu myslit, že jste másnice -

LID

Ha, ha, ha!

PAVELKA

A rozštípnu vás!

MASTÍLKOVÁ

Na to bych se podívala! (Drábovi.) Do díry je strčte -

Výjev čtrnáctý

Jeník s Kozelkou, který již několikráte před tím se tu byl ohlížel, jak co stojí.

JENÍK

Jaký tu křik?

LIDUNKA

Ach, pane Kroutile! Ujmete se nás; nehodně tu mou tetu škádlí!

JENÍK

Kdo se opovažuje? Co vám udělala, paní Mastílková?

LID

Proč nadává?!

JENÍK

Nedali jste příčinu? Ctíte takto sami sebe? Budu si pamatovat, a na jiném místě o tom promluvíme! Nebojte se, drahá paní Mastílková; líbí-li se, dovedu vás -

MASTÍLKOVÁ (zlostí div nepláče)

I což pak mne už všecko opustilo? Klinkáčková, tlustej ženich – a ten Ondřej – ten Ondříšek – jak tu stojí! O furt, furt! Fluchte Fidlovačka! (Odchází.)

Jeník a Lidunka (za ní)

ŠEBELKA

Šťastnou cestu!

PAVELKA

Brzké navrácení!

LID

Paní másnice z podmáslova! Ha, ha, ha! (Rozchází se drábem.)

KOZELKA (nyní teprve ku předu se dostav)

Jak náleží, dobře, moudrý dvouliste! Tu ho máš, ten dvaciáš!

ŠEBELKA

Ouha, kozle! Nemrečel jsi o čtyrech dvacetnících?

KOZELKA

Někde ve snách.

PAVELKA

Vyklop, kozo! Anebo půjdu za máselnicí – a sám jí všecko vyklopím.

KOZELKA

Pst! Hnedle ti ji zasmolím! Tu je máte, stříbrojedi – zlatožrouti! Ale ani muk!

ŠEBELKA

Jeden by ještě neškodil -

KOZELKA

Aby tě uhodil? (vezme je pod paží) Málo je málo – a mnoho je mnoho – čtyry dvacetníky jsou ta pravá míra – moje víra – vaše naděje – a hospodského láska. (Zajde s nimi.)

ONDŘEJ (V blbé a žalostné omámenosti až dosavad nepohnutelně stál, nyní se protrhne.)

Ach! Frau Baronin!

MARKYTKA (O krok blíže.)

Es liegt nur an ihnen, lieber Herr Andreas.

ONDŘEJ

An mir?! - O Heuchelei! - Halte fest, mein wundgeschlagenes Herz!

MARKYTKA

Was meinen sie, theuerster Herr Andreas?

ONDŘEJ (nuceně)

Heute ist Fidlovačka – ein schöner Tag, ein lustiger Tag – und warum sollte er nicht ein lustiger Tag sein? Ha, ha! - Ich möchte die ganze Welt umarmen!

MARKYTKA

Ich gehöre auch zur ganzen Welt!

ONDŘEJ

Hätte nicht gedacht.

MARKYTKA

Verzeihung!

ONDŘEJ

Halte fest -!

MARKYTKA

Es war ein Jugendstreich.

ONDŘEJ

Denken sie noch viele Jugendstreiche zu machen? Was bleibt für den Alterstreich?

MARKYTKA

Mein Herz – für dich auf ewig!

ONDŘEJ

Ha, das ist zu viel! - Meines Herzens Ringel brich nicht auf – ich muss der Versuchung widerstehen! (Odchází.)

MARKYTKA

Herr Andreas!

ONDŘEJ (obrátí se)

Frau Baronin?

MARKYTKA

Andresei! Kennst du nicht mehr der Liebe Stimme?

ONDŘEJ

Niemalen! -

MARKYTKA

Ich habe mich erniedrigt -

ONDŘEJ

War nicht notwendig!

MARKYTKA

Nicht? Nun, so gehen sie, Herr Jammerweil! Sie werden gerne wiederkommen – werden jammern, aber da wird’s gute Weile haben. Gehen sie. (Rozhorlená odchází.)

ONDŘEJ (nevěda co dělati, rozběhne se za ní)

Jungfer Margareth! - Margaretha! Grete! - So höre mich doch, Alte!

NOVÁ SCÉNA

V Kravíně. Na zad stoly, plno hostů. Stranou šumaři. Sklepnice se mezi davem prohání.

ZBOR (náramně hřmotný)

Kde je sládek, tam je atd.

Výjev patnáctý

Kozelka vede Kroutila nastříknutého.

KROUTIL

Drž hubu, Frantíku! Já bych ti dal milion – půl milionu -

KOZELKA (po něm)

Dej ho synu Čechovi, Frantíku! Dej mu ženu – pěknou, bohatou.

KROUTIL

Má chutě, Frantík?

KOZELKA

Jako rtutě – plné hutě.

KROUTIL

Ať si ji vezme, kamaráde – já bych mu dal dvoje panství -

KOZELKA

Matka říká ano – je hodná -

KROUTIL

Já si ji vezmu, Frantíku! Hej – Kuhstoll -

JIRKA a HONZA

Pane Kozlínku! Pane Kozlíčku! Jemnostpaní se na vás ptá.

KOZELKA

Co pak dá? Počkejte tu zatím, ať se mi neztratí. (Běží do zadu.)

KROUTIL (obejme Jirku)

Já si ji vezmu – na mou duši, Frantíku! Vdovství je psovství, Frantíku.

JIRKA

Mně říkaj Jirka – kistihnát.

KROUTIL

I ty milion – (obrátí se na druhou stranu) – Čechu!

HONZA

Já jsem Brousilovic Honza!

KROUTIL

My jsme naši, hoši, naši, Frantíku! - Čí pak jste?

Výjev šestnáctý

Jeník s Lidunkou. Později Kozelka s Mastílkovou

JENÍK

Milý otče! Je-li možná? Pan Kozelka mi povídal -

KOZELKA

Že je tatík blázen – podívej se! Je to ta tvoje, Frantíku?

LIDUNKA

Vaše dcera, jestli jí tu milost prokážete -

KROUTIL

O, já jsem po čertech milostivý – a co se kázání dotýče – kázání je kázání.

KOZELKA (vede Mastílkovou, která se slabě zpouzí)

Svým výdělkem vám za to ručím – tu ti vedu Češku, Čechu Kroutile!

KROUTIL

Pozdrav tě Bůh Češko, Čechu Kozelko! Podejme si ruce, Frantíku! - - I ty milion – toť je – toť je -

MASTÍLKOVÁ

Vaše sousedka – a chcete-li udělat dva lidi šťastné – vašeho syna nastávající teta.

KROUTIL (se směje)

JENÍK

Ustrňte se, milý otče!

KROUTIL

Dal jsi se tedy na pokání – ztracený beránku? Dal? - Jak že stojí psáno?

KOZELKA

Holce hocha dej,

A hoch ženu měj!

KROUTIL

Ano, ha, ha! - dej a měj! Tu je Fidlovačka – žádný hněv a žádná rvačka! (Podá Mastílkové ruku.) Čech se nehněvá!

KOZELKA

Svatby budou, trubte!

KROUTIL

Ženich s nevěstou! Trará!

KOZELKA

A tuto máme druhý párek – tuto třetí! - všeho dobrého do třetice!

KROUTIL

Ano, do čepice! Trará, trará!

Výstup sedmnáctý

Klinkáčková s Hubínkem. Ondřej s Markytou. Předešlí.

ONDŘEJ

Frohe Nachricht, meine Freunde und Herrschaften! In drei Wochen in ich der glückliche Ehemann eines treuliebenden Weibes.

KLINKÁČKOVÁ

Dělejme, abychom tu mrzutost – Respekt zu melden – jedním dnem odbyli! Do třetice všeho dobrého!

KROUTIL

Ano – trará, trará a ještě jednou trará! Žeňte se, Čechové – a pomyslete, když se oženíte – jakž já to myslím “žeňte se” - hoši Čechové! Ať jsou Češata – hodná, upřímná Češata – jak já myslím, Češata! Synové a bratříčkové – jedné matky – hodné – dobré matky – naší matky – dobré země české! Hejchuchu!

HOSTÉ (v zadu)

Hejchuchu! (Vstanou a k předu přicházejí.)

KOZELKA

A teď do tance! Dosti jsme se nastrkali, nežli jsme se k cíli přistrkali – což abychom teď slavnost vystrkali a k radosti se dostrkali? A jaká radost bez tance? Hrajte, muzikanti! Tanec je radost, je život! Hrajte!

Ukončení

(Podle rejdováku nebo jiné veselé.)

LIDUNKA

Živobytí bez tanečku -

To je smutný živůtek;

S hochem ale v kole bejvat,

To je život jako med!

ZBOR (po ní)

(Tanec, při němž okolo stojící tleskají.)

ONDŘEJ s Markytou

Glücklich ohne Liebessorgen,

Glücklich ohne Bürgerhass,

Glücklich in der Prager Mitte:

Das ist unser rechtes Mass.

ZBOR (po nich)

(Tanec jako prvé.)

KOZELKA

Fidlovačka dodělala,

Teď jí honem vyzvoňte,

Nebude-li umíráčkem -

(Nápovědovi.) Jednou ještě zazvoňte!

ZBOR (po něm)

(Tanec, na němžto dle příslušejícího charakteru všickni v úplné veselosti se účastní.)

(Opona spadne.)

---

1. Smíšenina tato, myslil bych, aby se v menší, větší houfy rozdělila, nestojíc napořád jako slitina. Mimo to nebude radno, aby mluvily osoby (třebas i nazad), jimž mluviti není určeno.