Fidlovačka, neb: Žádný hněv a žádná rvačka/Obraz třetí

Fidlovačka, neb: Žádný hněv a žádná rvačka Josef Kajetán Tyl
Obraz druhý	Obraz třetí	Obraz čtvrtý

Údaje o textu
Titulek:	Obraz třetí
Autor:	Josef Kajetán Tyl
Zdroj:	Google Books (přístupné pouze z USA)
Vydáno:	In: Sebrané spisy Jos. K. Tyla. Praha:B. Kočí, 1907. s. 24 - 31.
Licence:	PD old 70

V Bubenči – v oboře – prostranné stromořadí.

(Opona se vytáhne již ke konci ouvertury.)

Výjev první

Dudek utíká – Šiveles se žene za ním s dvěma kluky. Jiní dva kluci proti němu z druhé strany – jiní a jiní ze všech stran, kamkoli se Dudek uhne.

ZBOR KLUKŮ ŽIĎÁTEK

Vaj – vaj -

Pomalinku kroky,

Nedělejte skoky -

Vaj – vaj -

Neutíkat, milej pán,

Až byl s tátem porovnám!

DUDEK

To si budu vyprosit -

ŠIVELES

Co si budu vyprosit, pan Jean? - Co?

DUDEK

Mne na veřejném místě zastavovat -

ŠIVELES

Proč není pan Jean k zastavení doma? Soll ich leben – fünfhundertmal bin ich gelaufen zu sie – warum? (foukne na dlaň.) Darum! Dokud měl pan Jean co zastavit – byl doma k zastavení – pan Jean!

DUDEK

Pošli zítra ke mně -

ŠIVELES

Pošli – soll ich leben – hab ich geschickt den Mauschl, hab’ ich geschickt den Wolfl! Hab ich geschicht mich selbst – Warum?

DUDEK

Zde mne zadržovati nemáš právo. Já si na tebe stížnost povedu.

ŠIVELES

Ajajaj!

KLUCI

Ajajaj!

ŠIVELES

Já nemám práfo? - Soll ich leben – was ist das? Sind sie mir schuldig 1500 Gulden – hab ich mir lassen geben ein Zettelchen – vidíte ten ceduliček – vy budete tak dobrej špacírovat do arrestu.

DUDEK (se lekne – pak se nutí k smíchu.)

Vy jste blázen, pane Mojžíši! (odchází)

ŠIVELES

Still gehalten – oder ich mache einen Schrei – einen Schrei, dass si werden sollen taub! Já vás nepustím – musíte mně zaplatit.

DUDEK

Myslíš, ty živá pokladnice lichvy, že nosím tolik peněz v kapse?

ŠIVELES

Nenadávejte, pane Jean! Doma také mnoho nemáte. Dejte sem hodinky – das hübsche Ringeichen -

DUDEK (zahlídne Markytu)

Drž hubu, a buď spokojen, co ti zatím do zástavy dám – sice nedostaneš nic!

Výjev druhý

Markyta vyfintěná. Předešlí.

DUDEK (k ni jen letí)

O moje hvězdo! Je vuis – toujour – jak se říká – tak rád, še vás nacházet. Srdce – le coeur moje po vás volalo!

MARKYTA

Der gnädige Herr sind immer gute Laune -

DUDEK

Ich swöre sie – comment to říkat? - na krásu vašich líčených tváří, že jsem vás akkurát vyhledat chtěl. All’ die Welten weiss von meine Klück! Eben gratulire mir diese gute Freund zu meine Vermählunk!

MARKYTA

Aj – o – auch ich statte meine Wünsche ab -

DUDEK

Vinse? Znáte moje vínse? - Když vás vemu – za ruky – když von die Vermählunk – o svatbách mluvit; ahnet nicht das Herz von Sie?

MARKYTA (dřevění)

Nichts – was soll es denn ahnen?

DUDEK

Ein Jubelfest von die zwei Seelen! Ich und du – du und ich -

MARKYTA

Mein – wie? Ach Herr - ! das ist ein dicker Scherz, gnädiger Herr! Mein junges Herz -

ŠIVELES (stranou)

Waj! Was soll das heissen? - Není to panna Markyta? - Ta stará rohožka?

MARKYTA

Sie haben meine Unerfahrenheit so überrascht – so –

DUDEK

O ich werden sie noch überrahen!

MARKYTA

Werden sie? (tlačí se k němu)

DUDEK

Nemáte u sebe šádnej penyze?

MARKYTA

Penyze! Wenn vom Herzen – und seinen süssen Schmerzen gesprochen wird -

KLUCI (se dají do hlasitého smíchu)

ŠIVELES

Vaj! Nedělej žádnej kšič!

KLUK

Thátele! Je to komedi?

ŠIVELES

Soll ich leben – veselej komedý – a nemusíš platit pět a dvacet krejcar!

DUDEK (vzal od Markyty zatím plný měšec)

O, nechat upejpavej Liduško! - Nur zu sauen sie, donna Margarita – chodit já do dům od Madam Mastílek.

MARKYTA

Ach, das Herz springt mir aus dem Liebe – o kommen sie, - Theurster – und lassen sie mich mein Glück der Welt verkünden!

DUDEK

O, nock nicht reissen die Schleier von mein Geheimniss! - Po tichu se milovačka!

MARKYTA

Po tichu? - Sie böser – Schäcker!

DUDEK

Unbelaust -!

MARKYTA

A pfui – wo denken sie denn hin! (tlačí se k němu)

DUDEK

Ale na znamení – jak se serce naše – comment to říkat – spojily; dávala mi krásnej brazoletty – můj pštítel náš jména do nich udělat!

MARKYTA

O Seiligkeit! O Hochgefühl! (spočívá mu na srdci, mezi čímž jí on náramky odepíná, potom pak je pozadu židovi podává.)

DUDEK

Teď táhni – a zejtra se dej u mně vidět.

ŠIVELES

Waj – befehlen Herr Baron – werde ich laufen – werd ich schwitzen – aus Christenlieb – soll ich leben! - aus wahrer Lieb! Schöne gnädige Frau! - když budete počebovat Etwas rares – na svatby – a do kolíbek - - soll ich leben! - bude jen poctivě posloužit – der alte ehrliche Šiveles. (odejde i s kluky).

MARKYTA

Haben sie es gehört, gnädige Herr?

DUDEK

Nein! Ich habe nichts von Ohr – als nur für die Wort von Monde von – Du! (zajdou.)

Výjev třetí

Kroutil vleče Jeníka

KROUTIL

Domů půjdeš – krk ti zakroutím! Sluší se to na poctivého Kroutila? Co tu máš?

JENÍK

Co pak vy tu máte, otče?

KROUTIL

Tebe tady mám! - nezdárného kluka! Milione, aby za ním člověk lezl jako za vrtohlavým beranem!

JENÍK

Já se neztratím.

KROUTIL

Neztratím – ale zahodím. Frantíku – na štrozok jít – z českého lože krev, a na štrozok! Jestli pak tu jenom kus poctivé české písničky uslyšíš? (zpívá známou Štrausovu) A zas – nic jiného! Vždyť pak ani nevím, jestli by mi zákolanskou zahráli, a kdybych jim boty celý rok zdarma podrážel.

JENÍK

Nu vždyť je tady dosti pěkná společnost.

KROUTIL

Čemu ty říkáš pěkná společnost? Je tu slavná Češka Mastílková, drtinami vycpaný Hubínek – a na sta jiných nedolidů. Všecko jako na másle – jeden nezná druhého, bitt inne – khorssamer – i milione! Podívej se zejtra na nás, Čechu! To je život, to je česká veselost!

JENÍK

Ach, já se málo hodím k veselosti.

KROUTIL

Kluku – nezlob mne! Ty se musíš hodit k veselosti! - Nech tu Lidku, Frantíku!

JENÍK

Ach, milý otče!

KROUTIL

Nu, nu – je tu ještě jiných holek -

JENÍK

Nechme toho, pantáto! Je to těžká věc, a nyní se nedá o ní dobře mluvit. Pojďme raděj – pojďme dál!

KROUTIL

Což pak ti tak nenadále -

JENÍK

Nerad bych se s Mastílkovou sešel – tamto tuším jdou.

KROUTIL

Bojíš se jich? - Frantíku – proč pak před nimi utíkat? Sem pojď, milione! Já ti tedy teprve okázat musím, z jakého plemene jsi. Jestli se nám oni nevyhnou – my ne – my jsme Čechové!

JENÍK

Pro Bůh! (vyvinuje se mu) Dejte si pokoj.

KROUTIL (pevně ho drží)

Larifari – Friško! (zpívá si a vede Jeníka, mezi přicházející rejduje) Na Bílé Hoře, sedláček atd.

Výjev čtvrtý

Mastílková s Cibulčini a Klinkáčkovou na procházce. Za nimi Hvězdoleský s Liduškou. V zadu Hubínek, psíka vede na pentli. Nejzáze Jirka.

KROUTIL (zpívaje, se synem se mezi nimi proplítá – až odejde)

LIDUNKA (se snaží, aby Jeníkovi znamení dala nebo mu něco pošeptala)

MASTÍLKOVÁ

Fuj taibl! Nebyl to šustrmástr Kroutil? Proč tu dnes takovým lidem dvéře před hubou nezavřou?

CIBULČINI

Ani to kročit neumí! (dělá po něm) Jedna – dvě – jedna – dvě! Ha, ha, ha! Jako tanečník za časů Žižkových.

KLINKÁČKOVÁ (vyjede si)

Je jim to zase cu moc, že mají dělat trochu komocí? Vždyť by se v tom sádle utopili, kdyby nebylo mne – rešpekt zu melden.

MASTÍLKOVÁ

Jakž pak to bude zejtra v Nuslích, pane Hubínku? Doma zůstat nesmíte; toť je pragr Vulksfest – ta slavná Fidlovačka.

HVĚZDOLESKÝ

Ta slavná – ano, ha, ha, ha!

MASTÍLKOVÁ

Trochu tance na blátivé louce – komedie na provaze – klení – fule Stosserei a Drukerei – o Schönheit Fidlovačka!

HVĚZDOLESKÝ

Výborně, ha, ha, ha!

KLINKÁČKOVÁ

Tak pak se taky zasmějte!

HUBÍNEK

Ho, ho, ho!

(Všickni odcházejí.)

HUBÍNEK (najednou se zastaví)

Ale proč pak jsem se vlastně zasmál, moje selátko?

KLINKÁČKOVÁ

Proto že jste – Respekt zu melden! Své chytrosti jste se zasmál a své čipernosti!

HUBÍNEK

Divná věc – Ho, ho, ho! (zajdou.)

LIDUŠKA (již dříve se k Jirkovi přitočivši)

A kdybys měl něco pozorovat – zahvízdni anebo rukama zatleskej!

JIRKA

Zatleskám, he, he!

LIDUNKA

Dostaneš na večer o sklenici piva víc, milý Jiříčku!

JIRKA

I což pak myslíte, že mi jde o sklenici piva? To vaše “milý Jiříčku” je mi milejší, než celý máz – a kus vepřoviny k tomu, he, he! (jde za ostatními.)

Výjev pátý

Jeník, Lidunka

(celý ten výjev velmi na kvap, jen jako na rozběhnutí)

JENÍK

Liduško!

LIDUNKA

O můj Jeníku! Jak se máš?

JENÍK

Aj, teď arci dobře – jindy bych si ale zoufal.

LIDUNKA

Nabuď mysli.

JENÍK

Setrváš?

LIDUNKA

Tvoje na věky.

JENÍK

Mám jít zase z Prahy.

LIDUNKA

Nechoď – nechoď! Vyčkej času, snad nám náhoda pomoc přinese.

JENÍK

Ach, jen kdybych tě častěji vídávat mohl! Síly se mi nedostává, když s tebou nemluvím.

LIDUNKA

Přijdeš zase do Nuslí?

JENÍK

Musím, k vůli otci.

LIDUNKA

A mně k vůli nic? I hleďme!

JENÍK

Uvidím tě?

LIDUNKA

Teta se tam strojí -

JENÍK

K posměchu – že ne?

LIDUNKA

Ach, vždyť ji znáš.

JENÍK

Kdybych ji neznal, bylo by lépe. Co pak dělá tvůj pan baron?

LIDUNKA

Můj? - Nemluv mi tak svévolně!

JENÍK

Není tvým prohlášeným ženichem?

LIDUNKA

Prohlásila jsem ho já? (Za scénou je slyšeti rukama tleskati.)

LIDUNKA

Buď s Bohem! Musíme od sebe.

JENÍK

Pamatuj na mne, nebe moje!

LIDUNKA

Lehajíc, vstávajíc – duše má! (obejmou se) – Bůh tě provázej -

JENÍK

I tebe! (rozcházejí se – do náručí si opět letí – načež kvapně odběhnou.)

Výjev šestý

Ondřej táhne za sebou Šivelesa. Kozelka.

ONDŘEJ

Sprich, sag es noch einmal – du herzzerfleischende Tiegerseele! Hast du sie geschaut – so was man sagt – geschaut?

ŠIVELES

Wai – machen sie kein Spass! Hab ich sie geschaut – so hab ich sie geschaut. Tuhle stála panna Markytka – tuhle stál pan baron – tu mu -

ONDŘEJ

Oh!

ŠIVELES

Tu mu padla okolo krku -

ONDŘEJ

Schweige – halte ein! - Hrom uhodil!

KOZELKA

A div mě nezabil! To je ukrutné!

ŠIVELES

Co je ukrutné? Hab ich gedacht, že vám budu pěknou novinu o dobrej známej povídat – a vy mně cucháte, jako žok vlny.

KOZELKA

Smetí plný! Celé nebe jste panu Ondřejovi pokazil.

ŠIVELES (dívá se po nebi)

Was soll das heissen – pokházil? - A na nebi ani mráčku!

KOZELKA

O vy chytrý ptáčku! - Panna Markyta je pětadvacet let páně Ondřejovou nevěstou.

ŠIVELES

Wai geschrien! Das war dumm! - (blíží se k Ondřejovi.) Pane Ondžeje! Ne tak hlavu sklopovat. Snad jsem dobře nekoukal – a jestli jsem dobře koukal – nebyl panna Markytka hodna. Wiessen sie, was ich würde thun an ihrem Fleck? Singen würde ich – la la, la la! - Nichts für ungut – soll ich leben! (odejde.)

KOZELKA

Ondřeji – pane Ondřeji!

ONDŘEJ (dá se rázem do hořkého pláče)

Das also ist die Frucht vom 25-jährigen Baume treuer Liebe? O hruško červivá! - Sie ist dahin – unwiederbringlich!

KOZELKA

Zpropadená věc to je – ale co dělat? - Zapomenout na ni, bude nejlepší!

ONDŘEJ

O mein bester Herr Kozelka, was können sie sagen von zapomenout? Was man 25 Jahre, so zu sagen – o! Lassen sie mich an ihrem Herzen Trostung finden! (vrhne se mu na prsa)

KOZELKA

Vyplačte se – vytlačte to! Moje srdce je útrpné dobrotisko, to snese hodnou záplavu.

ONDŘEJ

Aber – ich will keine Gesichter schneiden; ich will singen – lala, lala! - und sie den Qualerlein ihres Gewissens überlassen! Freund, Bruder Kozelka! Willst du mein Helfershelfer sein?

KOZELKA

Nepůjde-li o krk?

ONDŘEJ

Was ist ein krk? - Ich werfe ihn weg, hab ich doch sie verloren! - Vor Allem müssen wir aber dahin arbeiten, das die Lidunka den Baron heiratet.

KOZELKA

Což pak jste ji Jeníkovi neslíbil?

ONDŘEJ

Mein Schmerz ist mit der nächste. Bekommt sie den Baron – das falschgezüngeite Thier! - geht die schlimme Sieben mit leeren Händen aus – und mein Triumph ist fertig!

KOZELKA

Fertig! - (stranou) Ta historie se mi začíná líbit. Bude-li vyšeptalý milouš proti Jeníkovi – budu já pro Jeníka – tím dříve mu k ženě pomůžu. Děj se jak děj! - pilulky pro smích budou to vždycky.

ONDŘEJ

Nun – Freund Kozelka? - Haben sie – hast du überlegt?

KOZELKA

Unterflek – já jsem váš, tělem i duší!

ONDŘEJ

Freue dich, verkannte Tugend – du hast ein Terno gemacht! - Komm an meinen Bussen!

KOZELKA (mu padne do náručí)

Dvouzpěv

ONDŘEJ

Podáš mi ruku k pomoci?

Podáš mi léků v nemoci?

KOZELKA

Podám ti obě k pomoci,

Podám doktora v nemoci.

ONDŘEJ

Gib her die Hand!

KOZELKA

I tu ji máš!

ONDŘEJ

Und halte fest!

KOZELKA

To uhlídáš!

OBA

Uhlídám! Uhlídám!

Věrnost je náš ouvazek!

Lásky naší podvazek,

V ten se pevně spoleháme

A že strvá, víru máme!

ONDŘEJ

Glaube nicht, du falsche Seele,

Dass ich fürder weine;

Ob ich mich auch innen quäle,

Ich doch lustig scheine -

(polotajeným pláčem) Ha, ha, ha, - ach -

KOZELKA (stranou)

Nemejli se, starý blázne,

Že to k vůli tobě;

Ať to s tebou kde chce vázne,

Jen když hovím sobě.

(s utlumeným smíchem) Hi, hi, ise – hem!

OBA

Hej, hopsa, juchhe!

My si spolu zazpíváme,

A té lásce kvinde dáme.

Natoč, holka, piva džbánek -

A to bude radovánek!

Tobě, lásko, kvinde dáme.

Spolu věčně vytrváme!

(V objetí odejdou.)

SCENA NOVÁ

Náměstí. V prostředku na zad kašna, okolo níž děvečky^[1] se soudky. V předu po obou stranách na domě lucerna. K večeru – smráká se.

Výjev sedmý

ZBOR DĚVEČEK

Honem, honem, hoch už touží!

Paní čeká,

Laje, seká

Zoubkem jako meč -

Honem, honem, hoch se souží!

Honem, honem, hoch už brouká!

Nechte paní,

Na kukani

Kvočnu vadivou -

Honem, honem, hoch už kouká!

Honem, honem, hoch už práhne!

Nalívejte,

Zalívejte

Lásky prameny -

Honem, honem, láska táhne!

ZBOR TOVARYŠŮ(v dálce)

Horo, horo, vysoká jsi!

Má panenko, vzdálená jsi!

Vzdálená jsi za horama,

Vadne láska mezi náma!

ZBOR DĚVEČEK

Vadne, vadne, až uvadne;

Není v světě pro mne žádné -

Není v světě potěšení -

Není pro mne k nalezení!

Výjev osmý

Tovaryšové přijdou

Arie

Měl jsem tě holka rád,

Už tě má kamarád,

Měl jsem tě holka rád -

Už tě nechci!

SBOR TOVARYŠŮ

Takovou opici

Najdu na ulici -

Měl jsem tě holka rád,

Už tě nechci!

DĚVEČKA

Kdybys ty měl, můj holečku, sto dvorů -

A já jenom roztrhanou stodolu -

Nebudu tvá,

Není možná;

To ti ani darebáku, pán bůh nedá!

ZBOR DĚVEČEK

Nebudu tvá -

ZBOR TOVARYŠŮ

Že budeš má -

ZBOR DĚVEČEK

Není možná -

ZBOR TOVARYŠŮ

Že je možná -

ZBOR DĚVEČEK

To ti ani, darebáku, pán Bůh nedá!

ZBOR TOVARYŠŮ

Že mi toho, má beruško, pán Bůh již dá!

(Smích – každý tovaryš děvečku si vyhledá, ku kašně ji provází a nalévati pomáhá. - Zatím se docela setmělo.)

Výjev devátý

ONDŘEJ napitím poněkud rozčilen.

Platz gemacht – die Herrschaften kommen! Due Lustigkeit – hoch! Die Lustigkeit – das ist eine schöne Tugend – und ich habe eine schöne Tugend – die Lustigkeit! Die Lieb? - Nevídáno! Co je láska? - To je špatnej nájemnice – místo činže – domácímu barák rozbourá! - Meine Liebe ist aus der Unterkammer des Herzens in die Oberstube der Vernuft gezogen – und hat sich mit der Lustigkeit kopulieren lassen. Periat das Weibergeschlecht! Die holzöhlige Jungfrau Margaretha? Die falsche soll erbleichen! Ich will nicht mehr an ihrem Joche ziehen – ich will flattern, gaukeln – ein Schmetterling sein. Ha, ha! Die Lustigkeit – Mordiansky! Da kommt ein Welberrock!

Výjev desátý

Markyta, Ondřej

MARKYTA

O süsse – süsse Liebe! Deine Macht ist gross. - Aber mein weiches Herz hat es geahnt, dass es noch Jemanden Andern beglücken wird, als den jammervollen Jammerweil. Aha! Das steht schon eine Mannsperson! Ob ihn die Liebe schon her getrieben? -

ONDŘEJ

Was Geier! Brumt die Figur? Hat sie Absichten?

MARKYTA

Wie vorsichtig der süsse Junge ist! - Ich muss ihm doch das verabdredete Schlagwort bringen. - Hm, hm – (zjinačeným hlasem). Le coeur palpit – mon ami!

ONDŘEJ

O mordi – já jsem pšijít do Paris! Hm, hm – (taktéž). Voutez vous – voutez vous – vous -

MARKYTA

Bist du es, Geliebter?

ONDŘEJ

Teufel – die ist angebrennt! - Ja, ich bin es, meine Geliebte. O Lustigkeit! Spanne dein Flügelwerk aus, holder Andreas!

Dvojzpěv:

ONDŘEJ

Du meine Zwanzige, die ich erwählet,

Du meines Lebens Freund un Lust!

MARKYTA

Für dich, mein Zwanziger, den ich erwählet,

Erduld’ ich gerne Hitz und Durst!

OBA

Ach, ich bebe,

Schwanke, schwebe,

Ob es pure Wirklichkeit!

Tief im Herzen

Süsse Schmerzen -

Ach, das ist ’ne Seligkeit!

MARKYTA

Zucker-Hoffnung! Renoviter Muth!

OBA

Alle meine Pulse schlagen,

Und das Herz klopft voll Ungestüm!

Liebe, Liebe, Liebe!

Ach, wanns ewig bliebe,

Ach, wanns ewig wäre -

Wie das schöne wäre -

Schön!

ONDŘEJ

Ein Kuss von deinem Munde,

Ach, welche Seligkeit!

MARKYTA

Da hast, nimmt ihn zur Stunde -

(zatím se byli oba hodně přiblížili – Markyta se k němu pro hubičku dychtivě shýbá – v tom z obou stran lampáři lucerny rozsvítí – světlo se rozletí, a – Ondřej s Markytou se poznavše, ulekaní od sebe odskočí.)

OBA (stranou)

Ha! Was seh’ ich? O Täuschung -

Das ist kein Drachen,

U das ist kein Dunst!

Schwer ist zu Lachen,

Zu lügen ist Kunst!

MARKYTA

Ei, mein werther Bräutigam,

Das sind schöne Streiche.

ONDŘEJ

Schweig sie, Jungfer Margareth,

Eh’ ich ihr Eins reiche!

OBA

Wie? Was?

Ist das Lieb’,

Wie ein Dieb

Nachts auf der Gasse streifen?

Pfui, o Schand!

Meine Hand

Wird nie nach deiner greifen!

MARKYTA

Ein harter Schlag!

ONDŘEJ

'Ne grosse Plag!

OBA

Ha, ha, ha, ha!

Juchhe!

Dudeldum – dudeldum – dudeldum – de!

Nein, nein, nein!

Du sollst die Untreu büssen,

Und nie die (der) Meine sein;

Ja lägst du mir zu Füssen -

Nein, nein, nein!

(Markyta odbíhá, Ondřej za ní – v tom)

Výjev jedenáctý

Dráb se potácí. Předešlí.

DRÁB

Aha mám tě! (chopí ho za ruku) Hubičku!

ONDŘEJ

O Verrucktheit!

DRÁB

Stille!

Výjev dvanáctý

Kozelka se přihání. Předešlí.

KOZELKA

Koho pak tu kozel bere – kdo se pere?

DRÁB

Hubičku!

ONDŘEJ (násilně se mu vyvine)

Ich bin verrathen! Bruder! Vom Himmel gesandter Kozelka -

DRÁB

Hubičku!

ONDŘEJ

Rette mich aus dem Höllenrachen!

DRÁB

Mlčíš, kamizolo!

ONDŘEJ

Man traktirt mich wie eine Weibsperson!

KOZELKA

Jak že? Ha ha -

DRÁB

Hubičku!

ONDŘEJ (začíná se zlobit)

Pohlavičku – wenn sie wollen!

KOZELKA

A proč byste mu ji, panno, nedala – je-li to váš amant -

ONDŘEJ

Amant – Herr, ich werde zum reissenden Thier! She’ ich den aus, wie Jemand, der einen Amanten braucht?!

DRÁB

Stille.

(Zbor děveček a tovaryšů se zatím až ku předu přiblížil.)

Výjev třináctý

Mastílková s Jirkou a Honzou, kteří oba lucerny nesou. Předešlí.

ONDŘEJ (vyškubne se drábovi a běží naproti Mastílkové)

O gnädige Frau! Es ist ein Weitenjubel, dass sie kommen – werden sie mein Rettungsengel!

DRÁB (potácí se za ním)

Jdeš sem, strakapoune! (pomalu do náručí Jirkovi a Honzovi klesne, kteří jej až ku konci, každý s jedné strany, podporují.)

MASTÍLKOVÁ

Was ist den, na ewentlich strasse?

ONDŘEJ

Sehen sie mich an – recht an, gnädige Frau! Kennen sie mich annoch?

MASTÍLKOVÁ

Kdož pak by tě neznal, starý blázne?

DRÁB

Hubičku!

ONDŘEJ

Bin ich ein Weibsgebild?

MASTÍLKOVÁ

Ochlasta jsi!

ONDŘEJ

Ich dank’ innen: sie haben meine Seele von Verzweiflung gerettet! Triumph! Die Welt soll’s erfahren, dass ich kein Weibsgebild bin!

MASTÍLKOVÁ

Tak pak vy mi povězte, pane Kozelko, co se to tu stalo?

KOZELKA

Nevídáno – za řeč to nestojí -

ONDŘEJ

Nestojí? - Ein Verrath ist geschehen. (žvatlavě). Dre gnädige Herr Baron hat den Mamsell Margareth auf dem Strohsack seine Liebe angetragen – die treulose hat die Waare angenommen – beide -

MASTÍLKOVÁ

Was? Pamatujte se, že nesedíte více u džbánu.

KOZELKA

Tuhle u Pánů. Je ale pravda, co pan Ondřej povídá.

MASTÍLKOVÁ

Jste také opilej? Nevíte, že pan baron mé Lidi kuru dělá?

ONDŘEJ

Hier auf diesem Fleck hab ich ja aber die Ehrvergessene ertappt. Zu einem Randesfu hat sie sich eingefunden.

DRÁB (zpívá)

Pojďte domů, pojďte, holky -

MASTÍLKOVÁ

I to je zlořečená historie! Kdybych to jistotně věděla -

KOZELKA

Já bych se na to z kabátu svlek’-

ONDŘEJ

Glauben sie mir, gnädige Frau, der Herr Baron sind ein liederlicher Vogel. Machen sie, dass ihn die slečinko Lidl recht bald bekommt.

Ukončení

MASTÍLKOVÁ

Bude vojna, bude,

Zle to na ní půjde;

Je-li ten panáček

Markyty miláček,

Naříkat si bude.

ZBOR

Je-li ten panáček atd.

ONDŘEJ

Vyrostla mi bílá růže,

Já ji -

MASTÍLKOVÁ

- trhat nebudu – trhejte si nebo netrhejte – tu pivoňku si ale pan baron také neutrhne – ani ona jeho – za to já jsem štond!

Já před ním zavřu dvéře – zavřu dvéře,

Že za ní nepoleze – nepoleze,

Ať je baron nebo ne,

Pomsta má ho nemine!

ZBOR

Ať je baron nebo ne atd.

KOZELKA

Počkej, Johanes,

Však ty dostaneš -

MASTÍLKOVÁ

Kozla starého dostane! Myslíte, můj milý pane náhončí, že se nechá Mastílková ohnout? - Sie im’s inen – to se mejlíte!

A kdyby měl pan Johanes tisíce – tisíce;

A má holka zpravované kytlice – kytlice;

Darmo práhne,

Nedosáhne -

Za ní ho to, filutáře, darmo táhne!

1. KOZELKA

Provdáte slečinku?

MASTÍLKOVÁ

- provdám.

2. ONDŘEJ

Dáte jí Jeníka?

MASTÍLKOVÁ

Nedám.

3. KOZ. OND.'

Darmo všecko namlouvání,

4. Mastílk.

Nedá holce Jeníka;

5.

Po jiném se teta shání,

6.

Nóbl jí dá chlapíka.

(Dráb zároveň s nimi nápěvem Zapfenstreichu.)

1.

Pojďte domů, pojďte holky,

2.

Nechte rejdů, nechte spolky;

3.

Pojďte domů, pojďte páni,

4.

Už je dávno po klekání;

5.

Pojďte domů, noc se blíží,

6.

Ať vás varta nezaklíží!

ZBORY, DRÁB

Pojďte domů, pojďte, holky – atd.

KOZELKA

Provdáte slečinku? Atd.

(Po ukončení se všecko rozchází; leč znění bubnů ještě slyšeti jest – vždy temněji a temněji – když opona pomalu spadne.)

---

1. Děvečky musí se obleci tak, aby co možná děvečkám podobny byly. Totéž platí o tovaryších ve zboru následujícím – jakož vůbec o všechněch osobách, v jichžto rukou zdar a zmar Fidlovačky co pouhých života pražského obrazů, spočívá.