Duch Německa/Tři kamarádi

Duch Německa K. Hoffmann
Lesní věštkyně	Tři kamarádi	Chvalozpěv

Údaje o textu
Titulek:	Tři kamarádi
Autor:	K. Hoffmann
Zdroj:	Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 120-122. Dostupné online.
Vydáno:	1917
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Dostál-Lutinov
Licence překlad:	PD old 70

TŘI KAMARÁDI.

K. Hoffmann.

Tři bodří kamarádi
si k vínu zasedli
a nalévali statně
a sklenky pozvedli.

Tu jeden ze tří pravil:
Nalejte po sám kraj!
Já milenku mám doma,
té připijeme ráj!

Má oči, vlasy černé,
jak sosna stepilá,
a její žhavé ústka
mě štěstím opila.

Tu srazily se sklenky,
radostně zazněly,
jakoby do daleka
pozdravy zapěly.

A první pravil opět:
Toť dobré znamení!
Má milá myslí na mne
a o líbání sní.

Nuž tedy, praví druhý,
já také milou mám,
s ní často jsem se scházel
ku lásky smavým hrám,

Má hnědé oči, vlasy,
krok jako srnky tah,
a její hlas je čistší
než zvonku na horách.

Tu srazily se sklenky,
radostně zazněly,
jakoby do daleka
pozdravy zapěly.

Tu druhý šťasten zvolal:
Ten cinkot jest mi mil,
teď snad si zpívá píseň,
jíž jsem ji naučil.

Já také, šeptá třetí,
děvčátko milé znám,
na věky v lásce tiché
mu věren zůstávám.

Zrak modrý, vlásky rusé,.
jest jako slunka zář,
já nedovedu popsat
andělskou její tvář.

Tu srazily se sklenky,
a třetí pukla v ráz!
Jak výkřik se to chvělo,
tak bolně zněl ten hlas.

Ti první oba mlčky
hleděli do dálí,

a třetí rozplakal se
nešťastný, zoufalý.

A v hodinu tu právě
v dalekém údolí
jak pozdravení s nebe
hlas zvonů hlaholí,

Jen jedna neslyší už,
co zbožná píseň lká,
ta tichounce už dřímá —
tvářinka andělská.

Z těch mírných, modrých očí
se ztratil jas a smích,
a na kadeřích rusých
je vínek umrlých.