Duch Německa/Lesní věštkyně

Duch Německa Ottokar Kernstock
Modlitba k nebesům	Lesní věštkyně	Tři kamarádi

Údaje o textu
Titulek:	Lesní věštkyně
Autor:	Ottokar Kernstock
Zdroj:	Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 118-119. Dostupné online.
Vydáno:	1917
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Dostál-Lutinov
Licence překlad:	PD old 70

U lesa zmíral mladý rek,
řka blednoucíma rtoma:
Nuž s Bohem, světe pohádek,
s Bohem, mé mládí doma!

Už vlasti syn ten nehnutě
zavírá oči k spánku,
už duše vzpíná perutě
odletět do červánků.

Tu v údolí se ozvala
kukačka prostořeká,
ta píseň zpátky lákala
už na odchodu reka.

Mu připomněla v máji den,
kdy pod bukovým hájem
snil s milou v trávě rozložen,
jak zem by byla rájem.

I tam se tehdy ozvalo
to sladké pění „kuku!“
Kdy budem svoji? Za málo?
Tak ptal se v stínu buků.

A „kuku, kuku“ znělo to
a nemělo to konce —
hoch tehdy vzdychl hluboko,
a dívka potichounce.

Na to si vzpomněl raněný
v té chvíli umírání —
hlas jeho chví se umdlený:
Kukačko, splň mi přání!

Kdy moje milá doma tam
se bude s jiným vdávat?
Jak dlouho mně, až dokonám,
žal bude zachovávat?…

A „kuku, kuku“ zní to zas,
bez konce zní to z lesa. —
a hrdina, sám ples a jas,
jde klidně na nebesa.