Duch Německa/Belsazar

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Belsazar
Autor: Heinrich Heine
Zdroj: Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 84-85. Dostupné online.
Vydáno: 1917
Licence: PD old 70
Překlad: Karel Dostál-Lutinov
Licence překlad: PD old 70
Belsazar.

Už k půlnoci měl večer sklon.
Spal v němém tichu Babylon.

Jen na hoře, kde sídlí král,
zář kmitá a hlučí plný sál.

Tam nahoře, v síni královské,
Belsazar slavil hody své.

Tu dvořanů řady zářily v stín,
tu prázdnily poháry jískrných vín,
tu poháry řinčely v dvořanů ples,
to chmurnému králi jde do noty dnes.

Líc králova se nítí v žár,
zpit vínem drze hledá svár,
unášen slepou odvahou
rouhá se božstvu hříšnou přísahou,
chvástá se drze, spílá jak ďas,
dav otroků hlučí na souhlas.

Král kynul pyšným pohledem,
a otrok spěl — a vrací se sem:
Na hlavě koš zlatého náčiní,
jež zloupeno v Jahvově svatyni.

A tu bezbožnou rukou král
číš posvátnou, nalitou vínem, vzal

a do dna ji vyprázdnil v jeden ráz
a z pěnivých úst zní chraplavý hlas:
„Jehovo! já pliji na tvůj trón!
Já král, jenž v moci má Babylon!“

Leč sotva dozněl hrůzný hlas,
tu krále tajný pojímá třas,
smích ječivý zmlkl docela,
v sále jak by mrtvola ležela.
A hle! A viz! Na bílou zeď
cos jako ruka vstává teď.

A psala, psala do běla
písmena z ohně — a zmizela.
Král seděl, vypoulený hled.
kolena chvějí se. Jak mrtvý zbled.

Dav dvořanů seděl — v zádech mráz —
tak seděl tich, neb umlk v ráz.
I přišli magové. Leč zmateně
hádali v plamenech na stěně.
A Belsazar, než svitnul den,
byt od svých sluhů zavražděn.

Karel Dostál-Lutinov - Duch Německa - 1917 - page 7 - ornament.png