Drobné povídky dějepisné/Quintus Lucius Cincinnatus

Drobné povídky dějepisné Josef Flekáček
Římský triumf	Quintus Lucius Cincinnatus	Oběť Curtiova

Údaje o textu
Titulek:	Quintus Lucius Cincinnatus
Autor:	Josef Flekáček
Zdroj:	FLEKÁČEK, Josef. Drobné povídky dějepisné. Praha: Alojs Hynek, 1890. s. 18–21. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Skromný a znamenitý tento Říman živě připomíná našeho Přemysla Oráče ze Stadic, manžela Libušina, jenž od pluhu ku vládě byl povolán.

U starých Římanů nejdůležitější byl úřad konsulů. Slovo konsul znamená česky rádce, a bývali každý rok voleni dva konsulové, mužové to dle požadavku zákona starší 43 let; právomocnosť jejich byla v době míru i války dalekosáhlá, a mnohý konsul vykonával téměř moc královskou.

Cincinnatus zvolen jest konsulem r. 460 př. Kr. Bylť znám jako muž výtečný, šlechetný a nezištný; bylť rolníkem nedaleko města Říma, a znamenité ctnosti jeho známy byly daleko široko. Poslanci římští, již přišli mu zvěstovat, že zvolen jest konsulem, nalezli jej na poli orajícího. Cincinnatus vyslechl posly mlčky a upřímné slzy polily jeho líce. Pravil s pohnutím: „Poslechnu volání vlasti a přijmu vznešený úřad, jejž mi nabízí. Ale líto jest mi mých rolí a lučin, jež mi drahý otec odkázal, že jest mi se s nimi loučiti a že mně nebude lze jich vzdělávati. Proto prolévám slzy: miluji své role, svou zemi: ale miluji též svou vlasť — kyne mi, a poslouchám jako věrný syn.“

Nezištně a slavně zastával Cincinnatus úřad svůj, tak že jej lid římský druhého roku jednomyslně opět konsulem míti chtěl. Ale on poděkoval se a s toužebností vrátil se do rodné vísky své, kdež opět s pluhem v ruce zemi vzdělával, veda klidný život rolníka.

Tehdy bojovali Římané nešťastný boj se sousedními Aequy, nemohouce se dočiniti vítězství, ba římský konsul Minutius sevřen byl tak vojskem nepřátelským, že každého dne čekali truchlivou zprávu o jeho potření. V té tísni vzpomněli si opět na Cincinnata, doufajíce pevně, že jediné on by je z těchto nehod vyprostil. V době podobné nouze volívali si vždy úředníka, jenž slul diktátor; ten míval úplnou moc neomezenou, a býval volen na krátký čas. I odebrali se poslové římští k bývalému konsulovi Cincinnatovi, oznamujíce mu, že v době tísně a nezdaru ve válkách s Aequy zvolen jest diktátorem na dobu šesti měsíců.

Poslové nalezli jej opět klidně orajícího a podivili se velice jeho prosté velikosti. Ihned odebral se s posly do Říma, přikvačil rychle sevřenému konsulovi Minutiovi ku pomoci, udeřiv v noci na nepřátely, zajal celé jejich vojsko a ohromnou kořisť rozdělil svým vojínům, pro sebe nepodržel zcela ničeho. Vojáci jeho darovali mu z vděčnosti a uznalosti zlatou korunu, tu vzal si na památku. Ač byl volen na šest měsíců, vzdal se hodnosti své již po šestnácti dnech a s radostí odebral se opět na rodný svůj stateček, když byl dříve slavil v Římě stkvělý triumf. Jak triumf se slavil u Římanů, dočteš se, laskavý čtenáři, v této knížečce. Cincinnatus dočkal se vysokého stáří; ale ještě tu jedenkráte povolala ho vlasť, když nepokojný a nebezpečný Spurius Maelius pikle strojil a stát ohrožoval. Tu opět moudrý diktátor ráznými opatřeními zbavil vlasť nebezpečí a zemřel u věku velmi vysokém, nazýván jsa otcem vlasti a ctěn jsa jako otec od veškerého lidu římského.