Drobné povídky dějepisné/Mikuláš Paganini

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Mikuláš Paganini
Autor: Josef Flekáček
Zdroj: FLEKÁČEK, Josef. Drobné povídky dějepisné. Praha: Alojs Hynek, 1890. s. 99–102.
Licence: PD old 70
Související: Niccolò Paganini

Ze všech houslistů, kteří kdy světového jména požívali, kteří kdy za nejdokonalejší mistry hry na housle považováni byli, nejvíce vynikl Paganini. Jmenován jest králem houslistů.

Mládí jeho bylo truchlivé. Otec jeho Antonín byl lakomý a ziskuchtivý kramář, jenž chtěl těžiti z nadání chlapcova pro sebe. Brzy poznal neobyčejné vlohy dítěte, a ačkoliv chlapec s největší horlivostí a chutí od útlého mládí se učil, přece otec nakládal s ním surově, ba až i nelidsky, bil, kopal a týral jej, o hladu jej po dlouhou dobu nechávaje a zavíraje.

Za nedlouho Mikulášek uměl mnohem více než otec a později rychle předstihl učitely své v Janově i Parmě.

Jako hoch patnáctiletý podnikl Paganini se svým otcem umělecké cesty po Italii, a všude, kam přišel, těžil bouři pochvaly a odvážel množství peněz. Po první cestě po Italii uchýlil se v soukromí a nebylo o něm ničeho slyšeti, až když mu bylo 19 let, vydal se znova na cesty. Hrál tak dovedně, tak mistrně a úžasně, že nemohli lidé pochopiti, jak jen možno, aby pouhý člověk bez nadpřirozené pomoci jakési tak hráti mohl. I brzy rozšířila se o Paganinim pověsť, že prý ďáblu zaprodal svou duši, a ten jej vyučil tak mistrné hře; jiní zase tvrdili, že prý Paganini odsouzen byv pro vraždu do žaláře, v temnotách vězení z dlouhé chvíle tak hráti se naučil.

Na jediné struně svého nástroje vyloudil Paganini tolik zvuků, že se posluchači domnívali, jako by slyšeli hráti ne jediného houslistu na jedny housle, ale kolik hudebníků na několik nástrojů, a přece hrál pouze jen na jedné struně, totiž na struně G.

Po delším pobytu v Benátkách vydal se Paganini na cestu po Evropě; koncertoval v Praze, Drážďanech, Lipsku, Mnichově, Paříži, Vídni a Londýně a to s úspěchem tak báječným, že i zvláštní drahocenné mince jemu ku poctě raženy byly, a on sám ode všech mocnářů evropských bohatě obdarován a vyznamenán byl.

Cesta tato seslabila velice zdraví umělcovo. Cítil neobyčejnou slabosť na prsou, tak že od další pouti své ustati musil a na počátku r. 1840. do Nizzy se odebral. Ale ani lahodné podnebí tamější nemohlo mu již pomoci; podlehl svému neduhu dne 27. května r. 1840. a pochován jest na svém letohrádku blíže Janova; bylo mu 56 roků.

Paganini zanechal jmění přes dva miliony franků; nabyl ho vesměs na svých cestách po Evropě; dědicem ohromné sumy té byl syn jeho Achilles.

Obyčejně na svých koncertech hrával na osm houslí, i byly to vesměs drahocenné nástroje, — a zajímavo jest, jak s nimi před smrtí svou veliký umělec naložil. Nechtěje, aby se dostaly do rukou nehudebníků, poručil je výslovně osmi nejznamenitějším houslistům své doby. Byl to Belgičan Beriot († 1870), Ernst, rodák brněnský (zem. v Nizze roku 1875.), Polák Karel Lipinský († 1861), Němec Vilém Moligne († 1869), Vídeňan Jos. Majséder († 1863), Norvéžan Ole Bull († 1880), Němec Spohr († 1859) a Belgičan Jindřich Vieuxtemps (Viétam) († 1881).

I my Čechové měli jsme a máme znamenité houslisty.

V době nejnovější po všech evropských veleměstech koncertoval a koncertuje krajan náš František Ondříček, o němž jde jeden hlas, že vyrovná se, ba i předčí nejslavnější mistry hry na housle: nazývá se „českým Paganinim“.