Drobné povídky dějepisné/Cajus Fabricius

Drobné povídky dějepisné Josef Flekáček
Jeřábi Ibykovi	Cajus Fabricius	O slávě Herostratově

Údaje o textu
Titulek:	Cajus Fabricius
Autor:	Josef Flekáček
Zdroj:	FLEKÁČEK, Josef. Drobné povídky dějepisné. Praha: Alojs Hynek, 1890. s. 26–29. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Cajus Fabricius v přemnohých bitvách porazil a zahnal nepřátely Římanů, přivezl do Říma nesmírné poklady vzácných kořistí a sám ze všeho neponechal si ničeho. Nemiloval zlata ani stříbra, nelíbil se mu lesk drahokamů: pokladem jeho byla ctnosť a vzácná, žádnými dary a sliby neporušitelná poctivosť.

Tehdy, když po mnohých vítězných bitvách do Říma se vrátil, poslali jej Římané poselstvím ku králi Pyrrhovi, aby o propuštění římských zajatců vyjednával. Král Pyrrhus nechtěl již déle vésti válku s Římany a byl by je rád k uzavření míru naklonil: proto těšil se na Fabricia, domnívaje se, že ho pro sebe dary získá, aby Římany k uzavření míru přemluvil.

Vědělť král Pyrrhus dobře, že jest Fabricius chudý. Přijal ho ve stkvostném sále a sliboval mu nádherné dary, bude-li mu po vůli; ale Fabricius odmítl klidně a velkodušně veškery nabídky královy.

Za oponou až k vysoké klenbě stropu sáhající měl král skrytého obrovského slona, a ten najednou vystoupil před Římana nic netušícího. Bylť právě pomocí cvičených slonů, jichž zjev byl Římanům nezvyklý, král Pyrrhus porazil v několika bitvách Římany a domníval se, že Fabricius náramného zvířete se zalekne. Ale Fabricius se ani nezachvěl, ba ani sebou nepohnul, a tomu se král velice podivil. Tehdy měly býti v Římě slaveny svátky, tak řečené saturnalie; král Pyrrhus propustil veškery římské zajatce domů na svátky tyto, když mu dříve byli slíbili, že po svátcích zase do zajetí se vrátí, kterémuž slibu později poctivě též dostáli.

Fabricius tak se zalíbil Pyrrhovi a tak si ho zamiloval, že ho vřele žádal, aby po sjednání míru do jeho říše se přestěhoval. Nabízel mu nejvyšší po králi důstojnosť v říši své. Fabricius poděkoval králi uctivě, ale oznámil mu přímo, že Řím nikdy neopustí.

R. 278. př. Kr. P. stal se Fabricius konsulem římským. Tehdy poslal tělesný lékař Pyrrhův do Říma tajný list, nabízeje se Římanům, že krále otráví.

Domníval se, že dostane hojnou odměnu, a že Římané s největší radostí jeho nabídnutí přijmou.

Ale poctivý Fabricius nemohl zamlčeti králi, ač protivníku a nepříteli své vlasti, takovou špatnosť. Rychle dal mu o úkladu tomto věděti a před tělesným lékařem jej co nejdůtklivěji varoval. Šlechetnosť ta Pyrrha tak pohnula, že zvolal: „Věru dříve uchýlí se slunce od své dráhy, nežli Fabricius od cesty ctnosti!“ Z vděčnosti propustil potom veškery římské zajatce bez výkupného.

Cajus Fabricius zemřel zcela chud: právě tak, jako žil. Ba nezanechal ani tolik, aby dceru svou provdati mohl; dcera jeho dostala věno z veřejné pokladnice státu římského.

Římané brzy zvykli způsobu válčení Pyrrhova a porazili jej, načež se král s nepořízenou do Řecka navrátil; ba od Pyrrha naučili se Římané mnohému v příčině umění válečného, tak že stali se nepřemožitelnými po dlouhou dobu. Pyrrhus, pokud žil, upřímně vždy obdivoval se šlechetnosti a poctivosti Římanů, již ovšem nejpatrněji na Fabriciovi byl pozoroval. Válečník Pyrrhus zahynul před branami města Argos r. 272. př. Kr. P. raněn byv smrtelně šípem.