Don Quijote de la Mancha/Díl druhý/Kapitola padesátá první

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kapitola padesátá první
Podtitulek: O dalším vladaření Sancha Panzy a o jiných rozličných událostech.
Autor: Miguel de Cervantes
Zdroj: CERVANTES, Miguel de. Don Quijote de la Mancha. Díl druhý. Praha : I. L. Kober, 1868. s. 302–307.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Kristian Stefan
Licence překlad: PD old 70

Druhého dne po noci, které vladař prohlídku konal a kterou postolí probděl zabrán jsa do přemyšlování o tváři, svěžesti a slíčnosti přestrojené dívky, zanášel se dvornosta za zbytku té noční doby sepisováním pro vrchnost všeho toho, co Sancho byl činil a mluvil, pln jsa obdivu jak činův tak řečí jeho, ježto slova i počínání jeho smíšena byla se stopami moudrosti i hlouposti. Konečně pan vladař vstal, a dle nařízení doktora Pedra Recia dali mu k snídaní trochu ovocného lektvaru a čtyři loky čerstvé vody, zač by Sancho rád byl kus chleba a hrozen vína vzal. Vida ale, že tu těžko proti proudu plouti, odevzal se tomu s velikým zármutkem duše a odporem žaludka, když mu Pedro Recio byl namluvil, že skrovné a lehké pokrmy bystří ducha, jakož prý ho nejvíce potřebují osoby, jimž hodnosti a těžké úřady uloženy jsou, pročež že se mají opatřiti nejen silami tělesnými, nébrž i duševními. Přese všecko to rozumování měl Sancho hlad a sice takový, že v duchu proklínal vladařství a toho, kdo mu je byl udělil. Avšak při všem hladu a lektvaru svém pustil se téhož dne do vyřizování soudu, a co prvního se mu vyskytlo, byla otázka, kterou k němu činil jakýsi cizinec u přítomnosti dvornosty a ostatní družiny.

Milostivý pane, vece, hluboká řeka rozděluje hranice téhož panství na dvé — račte dobře poslouchat, neboť věc jest důležitá a poněkud nesnadná; pravím tedy, že přes tu řeku jde most, na jehož konci nachází se šibenice a dům na způsob soudnice, v níž obyčejně byli čtyři soudcové, úřadující dle zákona daného od pána té řeky, toho mostu a toho panství. Zákon ten zněl: Jde-li někdo přes tento most z jednoho konce na druhý, přísahej především odkud a kam jde. Složí-li přísahu pravdivou, budiž přes most puštěn; křivou-li, budiž za to na šibenici oběšen, aniž by se mu čehož prominulo. Znajíce ten zákon a tu přísnou výminku chodili mnozí přes most a zároveň tím, že přísahali, přicházela pravda jejich vyřčení na jevo, a soudcové nechali jim volnou cestu. Stalo se ale, když jistého člověka na přísahu vzali, že člověk ten přísahal a k vykonané přísaze se odvolávaje pravil, že jde umřít na šibenici tam stojící; jiného že nezamýšlí. Soudcové uvažovali přísahu a rozumovali takto: Necháme-li tomu člověku volnou cestu, složil křivou přísahu a musí dle zákona umříti; oběsíme-li ho, když byl přísahal, že jde umřít na té šibenici, musí být dle téhož zákona puštěn, poněvadž pravdu mluvil. Vznáší se tedy k Vaší Msti otázka, co mají soudcové s tím člověkem činiti jsouce doposud nerozhodnuti a v nesnázi? Zvěděvše o ostrovtipu a hlubokém rozumu Vaší Msti vyslali mne prosit Vás, byste jim ráčil podati své mínění v tomto zapleteném a pochybném případu.

Věru, odpověděl Sancho, ti páni soudcové, kteří vás sem poslali, mohli si tu výpravu uspořit, poněvadž jsem člověk, který má více tupého než ostrého vtipu, nic však méně opakujte mi věc ještě jednou, abych tomu porozuměl; může být, že to navlas trefím. Tázaný opět a opět vykládal, co prvé byl řekl, a Sancho takto soudil: Dle mého zdání rozhodnu věc velmi snadně a sice takto: Člověk přísahá, že jde umřít na šibenici, a umře-li na ní, mluvil pravdu, i má dle daného zákona býti puštěn přes most; nebude-li pověšen, přísahal křivě a dle téhož zákona zasluhuje, aby ho oběsili? — Ano, pane vladaři, vece posel, co se týká podstaty a pochopení věci, není se už nač ptáti ani o čem pochybovati. — Pravím tedy ihned, vece Sancho, že člověk, pokud mluvil pravdu, má býti puštěn, a pokud lhal, má být oběšen, tím způsobem naplněna bude do slova výminka volného průchodu. — Pak ale, pane vladaři, namítal tazatel, bude zapotřebí člověka na dvě částky rozděliti, lživou a pravdomluvnou, a bude-li rozdělen, sejde se světa násilnou smrtí a tím se nedosáhne toho, čeho zákon vyžaduje, kdežto jest věcí nutnou, aby rozsudek se zákonem se shodoval. — Poslechněte, příteli, jal se Sancho slova: Buďto jsem hlupák, aneb zasluhuje jmenovaný pocestný stejnou měrou smrt i život a volný průchod přes most, ježto s jedné strany lež ho zatracuje, s druhé pravda osvobozuje; je-li tomu tak, jako že jest, jsem toho mínění, abyste řekli pánům, kteří vás ke mně vypravili, že ho mají pustiti, poněvadž jest na vlas tolik důvodů k usmrcení jako k propuštění jeho; větší chvály zajisté zasluhuje činiti dobře než zle, a to bych jim potvrdil svým podpisem, kdybych uměl psát. U věci té nemluvil jsem ze své hlavy, alebrž přišlo mi na paměť pravidlo, které mimo jiná udělil mi pán můj, D. Quijote, tu noc před vladařstvím na tomto ostrově, a pravidlo to zní, je-li právo pochybné, abych klonil se k milosrdnosti a jí se držel. Jest to řízením božím, že mi v tomto okamžiku napadlo, hodí se zajisté k tomu případu, jakoby pro něj bylo děláno. — Ano, dosvědčil dvornosta, a mám za to, že sám Lykurg, jenž zákony dal Lacedémonským, nemohl by lepší výrok učiniti, než jej učinil velký Panza. S tím nechť se dnešní úřadování skončí a já dám nařízení, aby pan vladař naobědoval se docela podle své chuti. — To si přeju, zvolal Sancho, a tak se sluší, nechť mi dají jíst, a pak ať se sypou spory a pochybnosti na mne jako déšť, já je v povětří rozeženu.

Dvornosta dostál slovu, jakoby ho svědomí tížilo, že hlady nechává pojiti tak moudrého vladaře; mimo to ale chtěl s ním konec učiniti této noci, až by vykonal poslední žert, jenž mu byl uložen.

Když se byl Sancho téhož dne proti pravidlům a zásadám doktora z Vystrnadova naobědoval, vstoupil při pospasech rychlý i i posel do síně nesa list D. Quijota k vladaři. Sekretář dostal od něho rozkaz, aby jej pro sebe přečetl a nevyskytne-li se v něm něco tajného, aby jej četl na hlas. Učinil tak, a když jej byl přeběhl, vece: Může se číst na hlas, neboť co pan D. Quijote píše Vaší Msti, zasluhuje, aby tištěno bylo zlatými písmeny; obsah jest tento:

List D. Quijota de la Mancha Sanchu Panzovi, vladaři ostrova Baratarie.

Očekávaje zpráv o tvé neopatrnosti a nejapnosti, příteli Sancho, slyšel jsem o tvém moudrém počínání, zač zvláštních díků vzdávám Bohu, jenž může z bláta povznesti ubohé a z bláznů udělati moudrých. Praví se mi, že vladaříš jako bys byl člověkem, a že jsi člověkem, jako bys byl zvířetem, s takovou počínáš si skromností. Avšak měj na paměti, Sancho, že často dlužno a nutno jest pro zachování úřadní váhy jednati proti skromné mysli, ježto zevnějšek osoby v důležité hodnosti postavené shodovati se má s tím, čeho úřad vyžaduje nemoha říditi se dle toho, k čemu skromná povaha se skloňuje. Stroj se pěkně, ježto špalek upravený nepodobá se špalku. Tím nedím, abys na sobě měl klenoty a premování, ani jsa soudcem abys odíval se vojensky, alebrž bys odíval se krojem, kterého úřad tvůj vyžaduje, spolu abys vypadal čistě a úpravně. Abys nabyl dobré vůle lidu, jejž spravuješ, jest ti kromě jiných zachovávati dvou věcí; předně buď zdvořilý ke všem, ač ti to opětně říkám; za druhé hleď zaopatřovati důstatek výživy, ježto nic nepobuřuje více mysl chudiny než hlad a drahota.

Nedávej mnoho nařízení, a dal-li jsi jakých, měj péči o to, aby dobrá byla, nade všecko ale, aby bylo jich šetřeno a plněno, neboť nešetření rozkazů jest tolik, jako by jich nebylo; mimo to prozrazuje se tím, že kníže mající rozumu a váhy dávati jich, nemá moci dokázati toho, by plněny byly. Zákony, které hrůzu plodí a konány nebývají, podobají se pařezu, králi žab, jimž z počátku byl hrůzou, časem ale stal se předmětem nešetrnosti, tak že skákaly naň. Buď otcem cností a otčimem nepravostí. Nebuď vždy přísný, ani vždy shovívavý, drž se středu mezi těmi dvěma konci, neboť v tom spočívá jádro moudrosti. Navštěvuj vězení, masné krámy a tržiště, ježto přítomnost vladaře v takovýchto místech má do sebe velikou důležitost. Těš uvězněných, jižto doufají v brzké rozsouzení; buď strašákem řezníkům, aby dávali dobrou váhu, a děsem překupujícím z té samé příčiny. Neprozrazuj nikdy lakotnost, byť bys i zištným byl, ač tomu nevěřím, chtivost ženských ani obžerství, ježto vědouce o tvé zjevné slabosti lid i ti, s nimiž tobě jednati jest, léčky ti strojiti budou, aby tě uvrhli do propasti zkázy. Uvažuj a opětně uvažuj, čti a opětně čti navedení a pravidla, jež jsem ti písemně udělil, dříve než jsi nastoupil vladařství, a shledáš, že šetře jich najdeš jimi vzácné pomoci, anaž zbaví tě nesnáze a obtíží při každém kroku vladařům se naskytujících. Piš vrchnosti své a vděčným se jim prokazuj, ježto nevděčnost jest dcerou pýchy a největším hříchem, co jich znám. Kdo nevděčen jest dobrodincům svým, prozrazuje, že nevděčen bude i Bohu, jenž tolik dobrodiní mu prokázal a ustavičně prokazuje.

Paní vévodkyně vypravila zvláštního posla s oděvem tvým a s jiným darem k ženě tvé Terezii Panzové; odpověď očekáváme každou chvíli. Byl jsem poněkud churav z jakési kočičí půtky, anaž ne příliš dobře vypadla pro můj nos, avšak nebylo z toho nic, neboť jsou-li kouzedlníci, kteří mne týrají, jest i takových, kteří mne hájí. Dej mi věděti, viděl-li jsi dvornostu, jenž při tobě se nachází, při události s Trifaldovou, jak jsi podezření měl; taktéž dej mi zprávu o všem, co se ti přihodilo; vždyť nejsem tak daleko. Ostatně zamýšlím co nejdříve vzdáti se toho nynějšího nečinného života nejsa pro něj narozen. Vyskytl se mi případ, jenž dle mého domnění uvalil na mne nepřízeň panstva toho; avšak ač mně mnoho na tom záleží, nesejde mi na tom přece ničeho, ježto konečně přece mi hleděti jest spíše k mému povolání, než k choutkám pánů těch, jakož říká se: Amicus Plato, sed magis amica veritas. Pravím ti to po latinsku maje za to, že co jsi vladařem, latině jsi se naučil. Buď s Bohem, Hospodin tě opatruj, aby se ti nic zlého nestalo. Tvůj přítel

D. Quijote de la Mancha.

Sancho vyslechl s velikou pozorností list, jenž vychvalován a jmín byl za moudrý ode všech přítomných, načež vladař ihned od stolu vstal a zavřel se s tajemníkem ve své komnatě maje úmysl bez průtahu odpověděti svému pánovi D. Quijotovi. Pročež přikázal sekretáři, aby bez přídavku a ujmy psal, co mu říkati bude. A tak se stalo. List s odpovědí zněl takto:

List Sancha Panzy D. Quijotovi de la Mancha.

Mám tolik práce v úřadu svém, že mi ani nezbývá času podrbati se ve vlasech a ostříhati si nehty, ač je mám tak dlouhé, že jest to proti Pánubohu. Pravím to, pane můj, od srdce, aby se Vaše Mst nehoršila, že jsem Vám doposud nedal o tom vědomost, vede-li se mi dobře čili zle ve vladařství mém, při němž mám více hladu, než když jsme spolu chodili lesy a pustinami.

Vévoda, pán můj, psal mi druhého dne a dal mi pokynutí, že na tento ostrov přišli jacísi slidiči, aby mne zabili, avšak doposud nenašel jsem ničeho kromě jakéhosi doktora, jenž v městě tomto placen jest, aby usmrtil každého, kdokoli by sem za vladaře přišel. Nazývá se doktor Recio, t. j. Lamač, a rodilý jest z Vystrnadova, tak že Vaše Mst z jmena toho nahlídnouti může, mám-li se čeho báti, že v jeho rukou zemru. Doktor ten říká sám o sobě, že neléčí nemoci, když se vyskytnou, alebrž že zabraňuje, aby se nevyskytly, a lékem jeho jest lačnění a opět lačnění, až udělá z člověka holou kosť, jakoby vysílení nebylo větším neduhem než horečnost. Zkrátka, zabíjí mě hladem a já vidím, že umru zlostí, neboť domnívaje se, že dostal jsem se k tomu vladařství, abych teplého se najedl a studeného se napil i abych tělo okřepil na holandských prostěradlech a v prachových peřinkách, přišel jsem se postit jako poustevník, a poněvadž to činím proti své vůli, myslím, že mě konečně čert vezme.

Doposud jsem o nějaký příjem ani nezavadil a darů nespatřil a nemohu si představiti, jak to přichází, ježto jsem tu slyšel, že vladařům, kteří na tento ostrov přišli, ano i dříve, než naň vkročili, lid buď dal aneb půjčil mnoho peněz a že jest ten obyčej i v ostatních vladařstvích ne jen zde.

Této noci konaje prohlídku vrazil jsem na velmi slíčnou dívku v mužském oděvu a na bratra jejího v ženských šatech; do toho děvčete zamiloval se můj postolí a vyvolil si ji v mysli, jak mi pravil, za svou manželku a já si jinocha vyvolil za svého zetě. Dnes oba vykonáme úmysl svůj u jejich otce; jest to jakýsi Diego de la Llana, zeman a starý křesťan, co jen může být.

Navštívil jsem tržiště, jak mi Vaše Mst radí, a včera přišel jsem na prodavačku, která měla čerstvé ořechy na prodej, avšak zpozoroval jsem hned, že do čtvrtce čerstvých přimíchala čtvrtci starých, hluchých a zkažených; dal jsem je všecky dětem ve škole, ty je dobře rozeznají, a odsoudil jsem ji, že pět dní nesmí přijít na trh. Řeklo se mi, že jsem výborně učinil, a Vaší Msti musím sdělit, že dle pověsti v tomto městě není horšího lidu než jsou hokyně, poněvadž všechny jsou nestydaté, nepořádné a prohnané, a tomu dávám víry, ježto jsem je i v jiných místech poznal.

Tomu, že velitelka moje, paní vévodkyně, psala ženě mé Terezii Panzové a poslala jí dar, jak Vaše Mst píše, jsem velmi rád, a budu hledět svým časem prokázati se vděčným. Račte jí ode mne ruku políbit a řekněte jí, že jí vzkazuji, že dobrodiní své nedala do děravého pytle, jakož skutkem se to ukáže. Nepřál bych si, aby Vaše Mst nepříjemné pletky měla s tímto panstvem mým, neboť rozhněváte-li se s nimi, jest patrno, že mi to bude na ujmu; také by se neslušelo, když jste mi dal napomenutí, abych vděčným byl, byste sám vděčen nebyl k těm, od nichž jste tolik i dobrotivosti okusil a kteří tak štědře Vás ve svém zámku pohostili.

Tomu boji s kočkami nerozumím, domnívám se ale, že je to zase nějaký z daremných kousků, které ti zpropadení kouzedlníci s Vaší Mstí tropí; zvím o tom, až se sejdeme. Rád bych Vaší Msti něco poslal, nevím ale co, leda by to bylo několik klystirových stříkaček, které i s pistěmi na tomto ostrově velmi pěkně dělají; potrvám-li ale déle ve své hodnosti, budu hleděti, abych Vám nějaký pytel aneb žok poslal. Bude-li mi žena moje Terezie Panzová psáti, račte za mne zaplatit dopravné a pošlete mi psaní, neboť bych velmi velice rád věděl, jak to dopadá s mojí domácností, se ženou a s dětmi. A s tím Bůh zachovej Vaši Mst před zlomyslnými kouzedlníky a mne zbav v míru a pokoji toho vladařství, o čem ale pochybuji, poněvadž myslím, že je smrtí zaplatím dle toho, jak se mnou doktor Pedro Recio nakládá. Vaší Milosti služebník

Sancho Panza, vladař.

Tajemník zapečetil list a vypravil ihned rychlého posla, načež se podváděči Sanchovi mezi sebou radili, jakým způsobem by ho vladařství sprostili. Téhož večera dával Sancho rozličná nařízení strany řádné správy v okresu svém, jejž za ostrov považoval, a ustanovil, že nemá býti v státu jeho překupníků věcí potravních a že do něho může býti víno dováženo odkudkoli, ustanoví-li se mu cena podle uznání, dobroty a pověsti; kdoby je vodou zředil aneb jiné jméno mu dal, měl býti na hrdle potrestán. Dále ustanovil cenu všeho druhu obuvi, zvláště střevícům, ježto mu přes příliš drahé býti se viděly; vytknul platy pro služebnictvo, jež plným cvalem hnalo se za svým prospěchem; uložil nejpřísnější tresty na zpívání oplzlých a necudných písní, buďsi ve dne aneb v noci; zakázal, aby žádný slepec nezpíval verše o zázracích, leč by podal nezvratných důkazů, že jsou pravdivé, neboť měl za to, že většina slepých zpívá své smyšlénky na ujmu pravých zázraků; zavedl a zvolil dozorce chudých, ne aby je stíhali, alebrž aby se přesvědčili, jsou-li chudi, poněvadž pod pláštěm přetvářeného nedůstatku a nepravého nuzáctví potulují se řemeslní zločinci a ožralí neduživci. Zkrátka, ustanovil tak dobrých věcí, že podnes jich v tom místě šetří zovouce je: Řádové velikého vladaře Sancha Panzy.