Domácí zahrada/Zahrady větší

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Domácí zahrada
Podtitulek: Zahrady větší
Autor: Čeněk Kalandra
Zdroj: Kalandra, Čeněk. Domácí zahrada. Milotice u Hranic: Hospodář, 1895. s. 15-18.
Národní digitální knihovna
Licence: PD old 70

Zahrady větší

(Plán č. 4.)

Radíme předem, aby majitelé větších zahrad přibrali ku prvnímu jich zařízení zkušeného zahradníka. Nejlepší popis a nejpodrobněji vylíčené rady a pokyny zůstávají daleko za praktickým přiložením obratných rukou. Že však přece není každému možno zjednati k upravení zahrady zahradníka, aniž je tento všude pohotově, pokusíme se o to, abychom dle vlastního vědění podali i k zařízení takovýchto větších zahrad návod co nejzevrubnější.

Rozděliti vhodně a vkusně plochu neznámou, pouze myšlenou, je ovšem práce velmi nesnadná. K tomu nutno především znáti tvar plochy, na níž zahrada upravena býti má. Značný vliv má i sousedství; kde je stavení, kde zeď, kde plot, kde dvéře.

A opět padá velmi na váhu, chceme-li miti zahradu více pro potěšení, anebo pro užitek.

V zahradách prvního druhu pamatovati budeme na příhodné místo pro besídku; volíme takové, jež není daleko do stavení obytného ani blízko hnojiště. Besídku nahradí vhodně smuteční jasan, skupina thuyí, liliodendronů, šeříků, růží smutečních. Tvar i jakost besídky závisí na vkusu a financích majitele. Zvlášť ozdobné jsou železné přenosné stany. Okolí besídky věnována buď péče největší. Zde soustředíme vše to nejkrásnější, především skupiny nebo záhonky růžové.

Opodál, asi uprostřed květnice zbudovati dáme vodojem, vroubený různými kosatci, Monbretií, mečíky a j.

(Vůbec pamatujme na vodu v každé zahradě! Nejlepší vodou k zalévání je voda dešťová a z řek i potoků, tedy „měkká“. Voda ze studní měla by vždy dříve aspoň půldne státi na slunci, než se k zalévání užije. Postavme tudíž na příhodných místech kádě nebo zřiďme nádržky.)

Ovšem ne všude možno zříditi vodojem a ne každý by naň chtěl obětovati peníze. Je sice ve větších zahradách žádoucí, nikoli však nutný. Jeho místo velmi pěkně, ač s menším prospěchem vyplní květinový koberec, skupina růží, magnólií anebo jiná.

Stezky ve květnici vedeme čarami lehce zahýbanými, vlnitými, dle vůle či potřeby okrouhlými, a jen kde nutno přímými. Přímočarným rozdělením stala by se větší zahrada jednotvárnou i při nejpestřejší směsici květů.

Menší záhonky osázíme květinami tak, aby od kraje do středu co do výšky stoupaly a aby každé pásmo bylo z téhož druhu. Počet a rozmanitosť těchto pásem řídí se rozlohou a tvarem záhonků. Velké záhonky dobře snesou zasázení rozličnou směsí květin, všehochutí barev; avšak i těmto dejme obrubu jednobarevnou, byť i z rostlin vyšších. Obruby travnaté vypadají sice dosti slušně, mají však vadu, že se tráva rozlízá mezi květiny. Jako zevnější obrubu radím ku květinovým záhonům oblázkové kameny; dodávajíce zahradě úhlednosti, jsou zároveň ohradou pevnou i lacinou.

K osázení záhonů větších a pokud možno k obrubám upotřebíme co nejvíce květin vytrvalých, které naši zimu venku snadno přežijí.

Tuto malý výběr květin vyšších, pokud jsme jich dosud nejmenovali: Aconitum (oměj čili šalomúnek), Delphinium grandiflorum (ostružka), Dianthus barbatus (hvozdík či karafiát bradatý), Dianthus Caryophylus (karafiát zahradní), Lychnis (smolnička) mnohé odrůdy, Potentila formosa (mochna krásná), Ranunculus asiaticus (pryskyřníky plné), Veronica elegans (rozrazil krásný). Kromě těchto květiny dvouleté, které kvetou ve druhém roce po zasetí, po uzrání semene však hynou. Předevšemi jinými zasluhují doporučení všeliké odrůdy Campanulla (zvonců), Digitalis (náprstníků) a slezů.

Z vytrvalých nízkých, na obrubky se hodících jmenujeme prozatím: Hepatica triloba (jaterník trojlaločný), Sedum roseum (rozchodník růžový), Vinca major i minor (brčál větší i menší), Viola odorata (violka vonná).

Na záhonky menší a zvláště tam, kde nám na určitých, význačných barvách záleží, vysázíme květiny jednoleté, žijící pouze jediné léto. K těmto patří nejčetnější druhy naší zahradní květeny.

Přesycení škodí ve všem, tedy také v zahradě; hleďme proto, aby zahrada honosila se pestrostí lahodnou, nikoli aby byla přecpána. Není vždy krásné, co je strakaté. Lépe zajisté pěstovati méně a za to vybraných druhů než nezřízenou smíšeninu. To platí také o záhonech s t. zv. všehochutí.

Pozadí květnice malebně vyplní skupiny anebo souvislé řady ozdobných křovin, nižších stromků, skalní partie, snadno pořízené z naházeného kamení a vyzdobené rostlinami popínavými či jinými, k tomu se hodícími. -

Kam se zelnicí? Jako vždy — poněkud stranou anebo dále od domu.

Podélné strany krajních záhonků při hlavních cestách využitkujeme pro pěstování zákrsků ovocných, zvláště chutnějších druhů ovoce tabulového, ač nezřídíme-li zvláštní oddíl pro stromoví užitečné, tedy čásť zahrady ovocné. Na angrešt, rybíz, révu vinnou, jahody, maliny také nezapomeneme.

Zkrátka: Spojme pokud lze užitečné s příjemným, krásné s prospěšným.

*

Máme-li pozemek ohražený, půdu zrytou, pohnojenou, dokonale upravenou, plánek načrtnutý (ne-li na papíře, tož aspoň v hlavě), přikročíme k vlastnímu zařízení zahrady, totiž k vysazování a pěstování květin, zeleniny, křovin, plodin, štěpů. O tom všem pojednáme v částech následujících.