Domácí zahrada/Květnice

Domácí zahrada Čeněk Kalandra
Zahrady větší	Květnice

Údaje o textu
Titulek:	Domácí zahrada
Podtitulek:	Květnice
Autor:	Čeněk Kalandra
Zdroj:	Kalandra, Čeněk. Domácí zahrada. Milotice u Hranic: Hospodář, 1895. s. 19. Národní digitální knihovna
Licence:	PD old 70

Pěstování květin věnuje se obyčejně v domácnostech méně píle a péče, než ke zdárnému jich vývinu a vzrůstu potřebí; proto také zřídka spatříme vkusně a účelně zařízenou květnici a ještě řidčeji bujně se dařící květiny v ní.

Jakož jsem obšírněji uvedl ve svém spisku „Pěstování květin v pokoji“ nedaří se každé rostlině v každé zemi. Abych se uvaroval opakování, poukazuji ve příčině rozdílů a přípravy jednotlivých půd či zemin na toto jmenované dílko.*)

Menší spotřebu květin koupíme u zahradníka, čímž uspoříme času a docílíme bezpečněji příznivějších výsledků. Však na vysázení květnic rozsáhlejších, potřebujeme-Ii tedy sazenic počet značnější, přejeme-li si snad zvláštních, neobvyklých druhů, koupíme v některém osvědčeném závodě, jichž je v Čechách dosti četně, semena a z nich vypěstujeme květiny.

*

Setí.

K tomu nám ovšem velmi platně poslouží pařiště, o jehož zařízení promluvíme v části následující, při pěstování zeleniny. Komu není možno, pařeniště si zříditi, ať z příčin jakýchkoli, tomu radíme síti do bedniček anebo mísek.

O setí do pařiště platí následující jednoduchá pravidla: Nesejme, dokud v nově zařízeném pařišti země příliš se paří. Výpary nadbytečné, které by zahnívání semene i vzešlých rostlinek měly v zápětí, vypouští se nadzdvižením oken, větráním, které musíme bedlivě prováděti, tak aby v pařišti vzduch často se obnovoval a přece jarními mrazíky příliš nevystydnul.

Síti radno vždy na povrch země, načež teprve semeno vrstvou hlíny zasypeme a to dle velikosti zrnek silnější nebo slabší; příliš drobounké semeno nepřikryjeme vůbec, nýbrž pouze dlaní k zemi přitlačíme.

Netřeba ovšem dokládati, že ku snadnějšímu rozeznání sejeme každého druhu semeno na zvláštní dílek a dle potřeby označíme jménem.

Sejme raději řídce. Hustá setba často a snadno se zkazí hnilobou. A kdyby i to se nestalo, jsou sazeničky hustě vzešlé slabé, vyčouhlé, musí se záhy protrhávati, při čemž vytahané sazeničky musíme vyházeti, poněvadž je na venek pro sychravé dosud počasí vysazovati nesmíme (nemáme-li totiž pařiště dosti prostranné, abychom je přesázeli v něm).

Zaseté semeno nezalévejme, nýbrž raději kropme kartáčem anebo štětkou, aby se nevypláchlo; čím drobnější, tím pozorněji.

Příliš tvrdá semena močí se 12 až 24 hodin ve slabém roztoku kuchyňské soli, anebo se nožíkem slabě naříznou; jinak nevzejdou buď vůbec, buď teprve po dlouhé době a nepravidelně.

Po zasetí udržujme v pařišti co možno stejnou mírnou teplotu a čerstvý vzduch. Obojího dosáhneme opatrným větráním, prováděným v hodinách poledních. Avšak při mírné a vlhké povětrnosti musíme větrati častěji a déle, ba někdy nutno ponechati okno přiotevřené, chráněné rohožkou, i přes noc. Dodržují-li však tužší mrazíky, větráme skrovněji a přikrýváme okna pařiště rohožemi třeba za dne. Těmi chrániti musíme setbu také před paprsky slunečními.

Zkoužkami dokázáno, že ve tmě každé semeno dříve klíčí a lépe vzchází než při denním světle. Příčiny zvláštního toho úkazu nejsou sice s dostatek známy, avšak jest to skutečnosť a musíme s ní tedy počítati.

Zasetá semena udržujme lehkým kropením v mírné vláze; kropme vždy jen v poledne, vodou vlažnou.

Vzešlé sazeničky potřebují čím dál více světla a vzduchu. Větráme tedy častěji a rohožemi kryjeme pouze na noc anebo před sluncem příliš prudkým. Palčivé teplo mělo by podobný účinek jako mráz: zničilo by setbu.

Při větrném počasí necháme pařiště vždy přikryté; nebývajiť jarní větry bez škodlivých vlivů. Nejvíce opatrnosti potřebí s odkrýváním pařiště za dnů jarních plískanic, při počasí proměnlivém, abychom při náhlé chumelenici anebo zdvihne-li se nenadále mrazivý vítr, nezapoměli pařiště otevřené.

Častějším větráním a nenáhlým působením slunečních paprsků sazeničky se otužují, sílí a každým dnem patrně prospívají. Pak-li seznáme, že je setba příliš hustá, vytrhejme bez váhání slabší sazeničky; rovněž dbejme, aby mezi květinami všeliký plevel se neudržoval.

Při pletí třeba si počínati opatrně, abychom s plevelem nevytrhali i květiny.

V pařišti rády se zahnizďují sviňky a všeliký jiný hmyz. Časté prohlížení a čistění je nezbytno. Ještě nebezpečnější je plíseň. Zpozorujeme-li dosti malé stopy, vytrhejme ihned sazeničky jí postižené, ba i nejbližší na pohled zdravé; jestiť plíseň velice nakažlivou chorobou a v začátcích málo patrnou. -

Sejeme-li do bedniček, dbejme hlavně toho, aby zaseté semeno při mírné vláze mělo dostatek tepla, vzešlé sazeničky pak světlo a čerstvý vzduch. Země k setí buď kyprá a lehká, se silnou přísadou písku, ne však příliš tučná, hnojná. Jakékoli součástky neshnilé, drobty dřeva, slámy, listí mohly by přivoditi hnilobu vzešlého semene.

Však netřeba každou květinu síti do bedniček nebo do pařiště; mnohá semena klíčí také při teplotě nižší a taková síti můžeme na připravený záhonek a odtud pak vysázeti na patřičné místo. Jsou také rostliny jednolété, které přasazení buď vůbec nesnesou anebo velmi nesnadno se ujímají a zakořeňují; ty buďtež sety hned na místo, již napřed pro ně určené.

Při návodu o jednotlivých květinách výslovně to podotkneme.

Oseté záhonky chraňme před drůbeží. Nejsnadněji trním nebo chvojím.

*

Vysazování.

Jestiť to výkon, v němž velmi snadno a brzy nabudeme sběhlosti a zručnosti náležité.

Doba, kdy s vysazováním na záhonky počneme, u rozličných květin je rozdílná. U většiny hodí se k tomu měsíc květen. Květinky útlejší vysazujeme později než ony, které si ze slabšího mrazíku mnoho nedělají.  K vysazování vybíráme sazeničky silnější, vyvinutější; slabší rozsázíme v pařišti, aby sesílily.

Nejvíce skoro při vysazování květinových sazeniček záleží na tom, abychom vytahováním z původního místa kořínky nepoškodili.

Nevytahujme také mnoho sazeniček najednou, aby ty, které by déle do země nepřišly, mezi tím nezavadly.

Ku přesazování hodí se nejlépe den podmračný; nechceme-li nebo nemůžeme-li na takový čekati, musíme vysázené sazeničky stíniti, nejlépe přiklopením prázdným květníkem, který chrání před sluncem, před větrem, před nočními mrazíky a přece propouští vzduch.

Že před vysazováním květin musí býti půda rytím náležitě zkypřena, a hráběmi srovnána, o tom netřeba snad mluvili.

Kolíkem prohloubíme jamku, vsadíme do ní rostlinku až po semenní lístky anebo trochu nad ně, ale nikoli tak, aby snad korunka rostlinky přišla do země, a pak zemi přihrneme a zlehka přitlačíme.

Vysázené květiny hned zalejeme a to vodou vlažnou. Zalitím vodou studenou zdržely bychom sazeničky ve vzrůstu aspoň o 14 dnů, ba choulostivější by zakrněly na dlouhou dobu. Zalévejme opatrně, konví kropící, sice by mnohá zazenička byla vypláchnuta.

Jak daleko jednotlivé sazeničky od sebe sázeti máme, závisí od toho, jak se která květina vzrůstem rozvine, rozšíří; také od toho, sázíme-li skupiny, které bývají řídčí, anebo obruby, které musí tvořiti souvislý pruh. O vysazování na záhony kobercové pojednáme zvláště.

Vysázené záhonky udržujme pokud možná ve stejnoměrné mírné vláze zaléváním kropenkou, jež konejme za chladnějšího počasí zrána, za teplejšího k večeru, nikdy ne za slunečního jasu v poledne, leč by země příliš byla vypráhlá, také nikdy vodou příliš studenou.

*

O skupinách a kobercích květinových.

V našich domácích zahrádkách spatřujeme nejčastěji květinovou směs. Zřidka soulad. A jak ta směs na mnoze vypadá! Mnohý takový pěstitel květin myslí, že dosti učinil, nasázel-li bez ladu a skladu, co mu do rukou přišlo a kam mu právě napadlo; někomu stačí pouze vysetí semene.

O dalším pěstování, okopávání, pleti atd. se mu ani nezdá. Takto hleděná či nehleděná zahrada špatné vydává o svém majiteli svědectví.

Zanedbáním, pustnutím zahrady ovšem je vinnen majitel její či ten, komu péče o ni uložena. Nelze však mu vždy přikládati za vinu nesoulad v uspořádání.

Mnohý měl by dobrou vůli, ale — neumí si poraditi, co a jak.

Pro domácí zahrady jsou květinové skupiny příhodnější, poněvadž sestavení jich je o mnoho snadnější než záhonů kobercových. Avšak ani nejkrásnější skupiny nečiní takový dojem, jako ladně srovnaný koberec.

Skupiny umísťují se obyčejně do trávníků, na záhonky buď větší nebo menší, podle místa, jež máme pohotově. V zahrádkách zcela malých trávník síti nebudeme, nýbrž zřídivše obrubu květinovou, nasázíme za obrubu, do vnitř záhonku, vždy po několika sazeničkách téhož druhu květin a jsou-li nám milejší druhy vyšší a rozložitější, tedy jednotlivé sazenice, aby se tyto jednotlivé skupinky střídaly dle toho, kolikeré druhy pěstujeme. Také můžeme sestaviti skupinky tak, že vsadíme do středu jedinou rostlinu vyšší a vůkol ní kruh či jiný tvar květin nižších, nejlépe barev květu i listí jiných, než stojí uprostřed. Dáme-li na př. do středu stříbrolistou Cineraria maritima, vysázíme vůkol buď červenohnědou Perille nankinensis, modrokvětou nízkou Lobelia erinus, s krvavým květem a výšší Lobelia Cardinalis anebo podobně.

Týmž způsobem sestavíme skupiny barev libovolných. Slovanské trikolóry nabudeme, vřadíme-li mezi obě svrchu jmenované červenou Achyrantes. Tedy Cineraria maritima, Achyrantes, Lobelia erinus. Pěstitelům růží méně zkušeným budiž zde připomenuto, že růže milují okolo kmenu volno, že tedy není radno, obklopiti je skupinou květin.

Ve větších zahrádkách staví se skupiny do trávníku, jenž vysévá se na záhonky různých buď přímočárných anebo, což dodává celku vzhledu rozmanitějšího, rozličně zaokrouhlených tvarův.

Rozumí se samo sebou, že nemůžeme vysazovat květiny přímo do trávníku samého. Buď musíme hned při setí trávního semene vytýčiti místa pro jednotlivé skupiny a síti pozorně jen vůkol nich anebo po vzejítí trávník z nich vyjmouti a novou zemí nahraditi. V obou případech, z nichž prvnější lépe se odporučuje pro větší skupiny, druhý pro jednotlivé rostliny, nejlépe učiníme, přidáme-li v místa, pro květiny určená, země tolik, aby půda skupiny nad trávník vynikla. Nezapomeňme však okolo skupiny vyhloubiti mělkou rýhu, aby voda tak snadno neodtékala a skupina suchem netrpěla.

Jako jednotlivé rostliny do trávníků doporučují se všechny výše rostoucí, ať již chvojnaté, jako thuya (zerav), cypřiš, listnaté, na př. Lavatera ricinus (skočec), některé druhy palem, které ovšem na podzim časněji musíme odkliditi do pokoje, neb rostliny pro květ pěstované. Mezi těmito přednosť náleží růži, ač některé jiné rovněž krásně se vyjímají, na př. magnolia (šácholan), Yucca filamentosa, Lilium giganteum, Canna indická, jiřiny, Campanula pyramidalis. V novější době někteří zahradníci doporučují jako osamotnělé květiny do trávníku i nižší květiny cibulovité, zvláště tulipány, pro něž se vydloubne jamka, vyplní dobrou písčitou zemí a do této cibule zasadí.

Při volbě květin pro skupiny nejpřednější práci vykonává vkus majitele. —

*

^{*) U redakce »Hospodáře« v Miloticich u Hranic za 1 korunu.}