Domácí zahrada/Zahrada od 3 do 5 arů

Domácí zahrada Čeněk Kalandra
Zahrádka od 1 do 3 arů	Zahrada od 3 do 5 arů	Zahrady větší

Údaje o textu
Titulek:	Domácí zahrada
Podtitulek:	Zahrada od 3 do 5 arů
Autor:	Čeněk Kalandra
Zdroj:	Kalandra, Čeněk. Domácí zahrada. Milotice u Hranic: Hospodář, 1895. s. 14-15. Národní digitální knihovna
Licence:	PD old 70

Zahrada od 3 do 5 arů.

(Plán č. 3).

S krásným užitečné! Lze-li kde heslo toto přivésti k platnosti, jesti to zajisté v takovéto již poněkud větší zahrádce. V té již najdeme vedle zelnice též místo pro záhonek velkoplodných jahod, pro perlové i jiné fazole, sladkozrný hrách, v teplejších polohách melouny. Také ozdobných křovin vysázíme hojněji, zvláště takových, které ani příliš do výšky nevyhánějí, ani do šířky se nerozkládají a přece krásným květem se honosí, jako šeřík, pustoryl (jasmín český), trojpuk (dentzia), mandloň (amygdalys), odur čínský a pontický (azalea mollis a pontica), čimišník (caragana), čilimník (cytisus, prudce jedovatý), tavolník (spirea), prosvirník (hibiscus), vaigelia, meruzalka (ribes, odrůda sanquineum) a j. Dle chuti majitele zříditi možno besídku, zastíněnou jmenovanými již druhy květin otáčivých, též kozím listem, zvláště červenokvětým (Caprifolium punicea), podražcem (Aristolochia Sipho), zvláště krásnou vistarií (Glycine), pnoucími růžemi a chceme-li rostlinu lacinou a co nejrychleji rostoucí, tedy divokou révou (Ampelopsis quinquefolia).

Zelnici od květnice oddělíme i v takovéto větší zahradě cestou přímočárnou, vroubenou řadami angreštů, rybízů, anebo dle přání a vkusu stromky růžovými. O rozdělení zelnice šířiti se nebudeme; vlastní potřeba bývá vodítkem najlepším. Avšak připomínáme, že podél hlavních cest pěkně sluší obruba z pažitky, nízkých druhů kadeřavé petržele, salátu, vůbec zeleniny, tvořící husté nevysoké trsy.

Květnici věnovati musíme již více péče, abychom od jara do zimy měli hojnost květů. Proto nasázejme více květin cibulovitých, které většinou na jaře kvetou, po odkvetení i s listím zavadnou a takto uprázdní místo nástupcům později kvetoucím. Rostlin vytrvalých, zvláště na větší skupiny, pěstovati budeme také hojněji. Při sestavení skupin mějme stále na zřeteli, aby vyšší květiny přišly do pozadí (při skupinách volně stojících do středu), nižší v popředí, nejnižší na obruby.

Čím větší květnice, tím členitější její rozdělení. Velmi úhledně vypadají záhonky osázené týmž druhem květin, vroubené rostlinami nižšími, na př. záhonek aster nebo cinií s obrubou lobelií erinus, nebo rozchodníků, záhonek portulaku s obrubou šťavelu (Oxalis tropaeoloides) tmavolistého, záhonek verben s obrubou netřesků (echeveria).

V ostatním uspořádání květnice trváme při tom, co již řečeno při zahrádkách menších; zvětšením prostoru zvětšíme i rozměry, rozšíříme poněkud cesty, vybéřeme rozmanitějších květin. Nezapomeneme také na nějaké ústraní, kam bychom zanášeli a uklízeli smetí, odpadky, vytrhaný plevel; ovšem zakryjeme takové místo křovinami anebo vůbec vysokými a hustými rostlinami.