Dni a noci/Dva obrazy

Dni a noci Jaroslav Vrchlický
Černé labutě	Dva obrazy	Písně pro mou dceru

Údaje o textu
Titulek:	Dva obrazy
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Dni a noci. Praha : J. Otto, 1897. s. 87–88. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Dva obrazy na mém stole: Viktor Hugo, kmet,
dceruška má vedle něho, usmívavý květ.
Denně k práci zasedaje vidím jejich tvář
a z té padá rosná, mladá
                    v duši moji zář.

Stáří s mládím se tu snoubí, s příštím zašlý čas.
Vlásky jako hedváb zlaté — sněhobílý vlas,
život celý čtu v nich obou: úsměvu zde svit
a tam vrásky, — moře lásky
                    z obou zřím se lít.

Nesmrtelnost, která přečká věky, chumáč třtin,
a mé dítě, andělských jen křídel sladký stín,
který mine v žití pídi skvostem pouze nám;
z obou ale neskonalé
                    světlo v duši mám.

Často rostou písni mojí křídla v hvězdný vír a nach,
jeden pohled na mou dceru a rad mám ten zemský prach,
v kterém smím jí čílko líbat, v kterém ona mojí jest,
dražší nitru, nežli jitru
                    skřivánkova zvěst.

Často klesám pod břemenem všedních péčí, dum,
jeden pohled z očí kmeta a zas tisknu k rtům
pohár, v němž se, poesie, vlní hvězdy tvé,
silný dobrem, deptám obrem
                    tíž, jež v prach mne rve.

V zlatém středu takto žiju samoten a tich,
a všech tužeb ukojení piju, dítě, z tahů tvých,
velkosti mne při tom učí olympická kmeta tvář
a tak padá rosná, mladá
                    v duši moji zář.