Dřevorubec/XII.

Dřevorubec Adolf Heyduk
XI.	XII.	XIII.

Údaje o textu
Titulek:	Dřevorubec
Autor:	Adolf Heyduk
Zdroj:	HEYDUK, Adolf. Dřevorubec. Praha: J. Otto, 1882. s. 80–81. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Také v zimy třepotavém lesku
za neděle do lesa jsem vběh’,
sněhem skrytou vyhledav si stezku
po mohutných buků kořenech,
po oněmlých bystřin hladkém sřínu,
do zátiší šedobradých dřínů.

Zřel jsem je, jak klonily se zpátky
a jak balvan na paty jim sklouz’,
haldy sněhu lehly na lopatky,
závěs jíní pokryl vlas a vous;
a jak hejno vran, jimž oko žaslo,
těžké závěsy ty dolů střáslo.

Viděl jsem, jak v habrů valném kolu
střemchy hustá haluz, hustá snět,
jinovatkou nížila se dolů —
tak ji v jaře ohaloval květ;
kolik dříve kvítků ze všech stran tu,
tolik bylo nyní diamantů.

Ba, mně v bujných myšlénkách se zdálo,
jakoby byl zlatých včelek roj,
co z těch sněžných květů vstříc mi plálo;
jak by hledaly zde medu zdroj,
létajíce z důli v bílou výšku
zticha od kalíšku do kalíšku.

Ach, ty zimní a ty jarní květe,
tak jste sobě rovni v divných snách
duše, citem rozechvěté,
jako kmet a dítě v myšlénkách:
květný sníh je na hlavičkách dětí
a sníh květný hlavy starců světí.