Dějiny Těšínska/Kolik bývalo knížectví v Slezsku

Dějiny Těšínska František Sláma
Jak vzniklo knížectví těšínské	Kolik bývalo knížectví v Slezsku	První knížata na Těšínsku. Knížectví těšínské jako léno koruny české

Údaje o textu
Titulek:	Kolik bývalo knížectví v Slezsku
Autor:	František Sláma
Zdroj:	SLÁMA, František, Dějiny Těšínska Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1889. s. 13 – 17.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Slezsko, Opavské vévodství

Vypravovali jsme již, jakým způsobem z velkého knížectví opolského čili hornoslezského vzniklo více knížectví. Byloť zvykem u Piastův slezských, že otec zůstaviv několik synů každému z nich hleděl dáti zvláštní území. Tak původní knížectví drobilo se pozvolna na menší a menší knížectva. Takovým způsobem vznikl též na Dolním Slezsku značný počet malých knížectví, nezávislých od sebe.

Daleko by nás vedlo, kdybychom chtěli zde stručně nakresliti společné dějiny všech těchto malých zemiček a jejich panovníků. Uvedeme zde jen jména všech knížectví slezských: opolské, ratibořské, těšínské, bytomské, hlohovské, volovské čili stínavské, vratislavské, zaháňské, krosenské, lehnické, javorské, svídnické, olešnické, břežské, minsterberské, nisské, seveřské, osvětimské a zátorské. Bývalo tedy ve Slezsku 19 knížectví od sebe neodvislých.

A tím ještě není vyčerpán počet pánů a šlechticů ve Slezsku. Nad některým knížectvím panovali někdy dva až čtyři bratři. Od mnohých knížectví odděleny během času některá panství, jako ku příkladu od Těšínska panství frýdecké a bílské, jejichž vlastníci nepodléhali pak knížeti těšínskému, nýbrž přímo králi českému. Odštěpením od Ratibořska vzniklo panství pštinské, odloučením od Hlohovska panství dolnobytomské a t. d.

Nebylo tedy v Slezsku o knížata a velké pány nouze. Spíše knížata pociťovali často nedostatek, neboť hráli si na mocné a bohaté panovníky, ač příjmy z malých jejich zemiček byly nepatrné.

Nynější Slezsko rakouské sestává z knížectví těšínského, a z části někdejších knížectví opavského, krnovského a nisského.

Knížectví nisské náležívalo k Slezsku Dolnímu, knížectví těšínské k Slezsku Hornímu. Jmenuje-li dnes někdo Těšínsko Slezskem Dolním, jak se to pohříchu i v knihách učebných děje, je to tedy hrubý poklesek proti dějinnému rozvoji zemí slezských.

Snad mnohému čtenáři napadlo, že v oněch 19 knížectvích, jež jsme vypočítali, zapomněli jsme na Opavsko a Krnovsko. Nezapomněli jsme. Tato knížectví totiž slezskými nebývala.

Je to prapodivná hra dějin, že hlavním městem nynějšího Slezska rakouského je Opava, která k Slezsku ani nenáležívala, snad bude to zajímati, povíme-li, jak se stalo, že Opavsko dnes je Slezskem.

Krajina kol Opavy skládala se v dobách nejstarších ze tří žup, holasovické, hradecké a hlubšické, a byla částí Moravy, jako ku příkladu čáslavsko je částí království českého. Tuto krajinu opavskou oddělil král Přemysl Otakar II. od Moravy a dal ji jako samostatné knížectví levobočkovi svému Mikuláši v léno. Syn pak tohoto prvního opavského knížete Mikuláš II. pojal za choť Annu, sestru knížete ratibořského Leška a po smrti Leškově obdržel knížectví ratibořské v léno. Knížata opavští byli vřaďováni od té doby mezi knížata slezská, ovšem jen proto, že byli pány ratibořskými.

Opavsko však i na dále pokládáno bylo za čásť Moravy. V zřízení města Brna z doby Karla IV. pokládá se celé území opavské za moravské a ještě později v knize Tovačovské výslovně se praví, že Opavsko ku knížectvím slezským nenáleží. Ovšem že počínajíc od krále Matiáše veškeré Opavsko kromě obvodů biskupských počítalo se do politicko-vojenské organisace slezské, ale šlechta opavská věrně stála k Moravě a dávala si od králů českých utvrzovati své právo moravské.

Teprve v století šestnáctém vyvinula se dlouhá pře o to, kam vlastně Opavsko náleží, zdali k Slezsku nebo k Moravě. Stavům opavským zachtělo se větších svobod, jakých vymohli si stavové moravští na králi českém. V Slezsku měli totiž stavové moc příliš obmezenou a byli závislí na knížatech slezských, kdežto stavové moravští měli nad sebou pána jen jednoho — krále českého. Dále domnívali se Opavané, že v Slezsku platí větší daně a že Moravanům na daních se ulevuje.

Opavští stavové vzpírali se tedy proti tomu, aby počítáni byli do Slezska, a Moravané je v tom podporovali. Slezští knížata a stavové naproti tomu snažili se, aby udrželi Opavsko při Slezsku a žalovali r. 1563 císaři Maximiliánu, holdujíce mu ve Vratislavi, že Opavané chtějí přidati se k Moravě. Opavští pak holdujíce Maximiliánovi, dali si od něho potvrditi, že holdovali mu jako stavové moravští.

Spor za krále Ferdinanda I. se přiostřoval; Opavští nechodili na sněmy vratislavské a když měli holdovati králi Rudolfovi ve Vratislavi, žádali ho, aby k nim přišel do Opavy. Rudolf učinil jim po vůli a spor, kam Opavané náleží, trval dále, až konečně dne 28. prosince 1613 král Matiáš dal knížectví opavské v léno knížeti Karlu z Lichtenšteina a vykázal mu ve Vratislavi na sněmu místo mezi knížaty slezskými. Stavové však setrvali v odporu, neuznali Lichtenšteina za pána svého, nýbrž obrátili se o pomoc k Moravanům. Dovolávali se nezadatelnosti svého knížectví a Moravané bratrsky ujímali se Opavanů, prohlašujíce, že neznají jiného knížete opavského než — krále českého. Též čeští stavové přimlouvali se u císaře za Opavany, kdežto Slezané nové žaloby na Opavany přednášeli. Když pak v Praze zvolen falckrabě Fridrich králem českým, stavové opavští ihned mu holdovali a Lichtenštein zbaven všech svých statků slezských. Nicméně po bitvě na Bílé Hoře císař Ferdinand kázal a Opavané musili se podrobiti. Odevzdal Opavsko knížeti Lichtenšteinovi, který zasedl mezi knížata slezská ve Vratislavi. Spor dlouholetý konečné byl vyřízen: Opavsko náleželo k Slezsku.

A nyní zaleťme do století předešlého, kdy král pruský sehnal proti císařovně Marii Terezii nepřátely z půl Evropy, aby jí mohl urvati Slezsko a rozmnožiti říši svou i kouskem království českého. Císařovně nebylo nic bolestnějšího než ztráta bohatého úrodného Slezska, a psal tehdy vyslanec pruský z Vídně vládě své, spatří-li císařovna nějakého Slezana, že dá se do pláče jako žena prostá, zapomínajíc, že je královnou.

Bedřich II. dobyv krásného výnosného Slezska zůstavil nám pouze: celé knížectví těšínské a části knížectví opavského a nisského. Císařovna Marie Terezie soustředila pak tyto trosky někdejšího velkého Slezska na vládu v Opavě.

Jest tedy knížectví těšínské jediné, které nám zůstalo z mnohých těch slezských zemi celé.