Cesta kolem měsíce/Kapitola předběžná

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kapitola předběžná, v níž se stručně vypravuje o přípravách k podniku v tomto díle popsaném.[1]
Autor: Jules Verne
Zdroj: Cesta kolem měsíce. Praha: nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1870. s. 5–12.
Licence: PD old 70
Překlad: P. R.
Licence překlad: PD old 100

Během roku 186* byl celý učený svět neobyčejně rozčilen velkolepým pokusem, kterýž vše převýšil, co posud v letopisech vědeckých zaznamenáno bylo.

Členové dělového klubu (Gun-Club), spolku to dělostřeleckého, založeného v městě Baltimore po válce americké, usnesli se na tom, sprostředkovali jakési spojení s měsícem — a sice hodlali uskutečniti tuto svou myšlenku vyhozením koule na průvodce zemského.

Předseda klubu, pan Barbikan, v jehož hlavě tato myšlenka se zrodila, poradiv se s nejznamenitějšími hvězdáři a přesvědčiv se o možném provedení jejím, počal ihned konati všechny přípravy k ubezpečení žádoucího výsledku tohoto neobyčejného podniku.

Především vypsal veřejnou subskripcí, kteráž za krátký čas vynesla třicet millionů franků (nic není snadnějšího, nežli americký národ k velkolepým podnikům podnítiti), a beze všeho průtahu uchopil se obrovské práce.

Dobré zdání první hvězdárny americké obsahovalo následující odpovědi na otázky jí předložené.

― Je možno, vystřeliti kouli ze země až na měsíc?

Ano, má-li vystřelena koule počáteční rychlost 1100 metrů[2] za sekundu. Výpočet ukazuje, že tato rychlost jest dostatečná. V té míře, v jaké se koule od země vzdaluje, umenšuje se přitažlivost a sice v obráceném poměru čtverečném; totiž v dvojnásobné vzdálenosti čtyřikráte, v trojnásobné devětkráte atd. Rychlosti počáteční tedy v tomto poměru ubývá a v sedmačtyřicáté dvaapadesátině celé dráhy dostihne koule bod obojetný, v němž jest přitažlivost zemská a měsíčná v rovnováze a kdežto koule ztratí veškeré své váhy. Přeletí-li koule tento bod, přitáhne ji měsíc sám k sobě, a jedná se tudíž jen o to, aby střelivo bylo dosti mocné.

― Jak velká jest vzdálenost měsíce od země?

Vzdálenost ta není v každém směru stejná, an měsíc kolem země se pohybuje v dráze elliptické, v jejímž ohnisku se nachází země. V blízkozemí obnáší vzdálenost ona 48961 mil, v dalekozemí 54644, průměrná vzdálenost obnáší 51803 míle.

― Jak dlouho poletí koule až k obojetnému bodu a jak dlouho odtud až na měsíc?

Kdyby podržela koule po celé dráze počáteční rychlost 1100 metrů, doletěla by na měsíc asi za devět hodin, poněvadž však rychlosti stále ubývá, vykazuje počet, že dostihne obojetný bod za tři sta tisíc sekund, totiž za 83 hodiny a 20 minut, a odtud dopadne na měsíc za 50.000 sekund čili za 13 hodin 53 minuty a 20 sekund; celá dráha bude tedy proběhnuta za 97 hodin 13 minut a 20 sekund.

― V kterém okamžení bude se nacházeti měsíc v nejpřiměřenější postavě, aby mohl býti koulí dostižen?

Nejpříhodnější okamžení jest ono, v němž se nachází měsíc v blízkozemí a zrovna v zenithu čili ve vrcholu oblohy, neb pod tou výminkou poletí koule vzhůru přímou cestou a bod, do kterého má doraziti, dá se určitě ustanoviti, kdežto by koule pod šikmým úhlem vystřelena opisovala parabolický oblouk a dráha její delší byla a nesnadno ustanoviti se dala. Obě výminky setkávají se v dlouhých lhůtách, avšak příštího roku dostihne měsíc onen bod dne 4. prosince, zrovna o půlnoci, v tom okamžení bude se totiž nacházeti v blízkozemí a zároveň ve vrcholu oblohy.

― Na který bod oblohy musí býti střelný nástroj namířen, aby koule dostihla měsíc?

Výška měsíce nad obzorem v den výše zmíněný obnáší až na 28 stupňů, pročež musí střelný nástroj býti umístěn v krajině mezi 0. a 28. stupněm severní neb jižní šířky, an měsíc jen pro ty krajiny vrcholu oblohy dostihne, pro krajiny blíže k rovníku však pod vrcholem oblohy zůstane. Jen v krajinách vytknutých jest tedy kolmý výstřel možný, všude jinde měl by směr šikmý.

― Na jakém místě musí se měsíc nacházeti v okamžení, když se koule vystřelí?

Měsíc probíhá každého dne 13 stupňů 10 minut a 35 sekund, ve vytknutém okamžiku musí se tedy měsíc nacházeti čtyřikráte dále od vrcholu (zenithu) oblohy, totiž 52 stupně 42 minuty a 20 sekund pod ním. Avšak zároveň nutno zřetel míti k úchylce, již spůsobuje otáčení země, a kteráž dle výpočtu obnáší asi 11 stupňů; vzdálenost měsíce od kolmice na místě výstřelu vztyčené musí tedy v okamžení, když se výstřel stane, obnášeti v okrouhlém počtu 64 stupně.

Po rozřešení těchto otázek rokovali čelní členové dělového klubu, předseda Barbikan, major Elfiston, sekretář Maston a jiní učenci v několika sezeních o podobě a hmotě koule k vystřelení spůsobné, o úpravě a velikosti děla, jakož i o povaze a množství náboje k výstřelu potřebného.

Byloť uzavřeno:

1. Že koule má býti na spůsob tak zvaných granátů, avšak z ryzého hliníku čili aluminium shotovena, průměr její má obnášeti 108 palců a stěny její 12 palců, váha pak 19250 liber.

2. Dělo má býti 900 stop dlouhé, v stěnách 6 stop silné, musí býti shotoveno z nejlepší železné litiny, a zapustí se bezprostředně do pevné půdy, odkud se má díti výstřel.

3. K náboji zapotřebí jest 400.000 liber střelné bavlny; z té se vyvine 4000 millionů litrů č. krychl. decimetrů plynu, množství to dostatečné k vyhození koule až na povrch měsíce.

Po rozhodnutí těchto přípravních otázek vyvolil předseda Barbikan, ujistiv si pomoc znamenitého inženýra Murchisona, příhodnou místnost na poloostrově Floridě a sice pod 27° 7′ severní šířky a 5° 7′ východní délky (dle amerického ustanovení).

Na místě tom byly zařízeny celé řady pecí železných a s použitím nejnovějších pokroků v umění slévařském a strojnickém podařilo se ulíti dělo v kolmé šachtě 900 stop hluboké, bez vší nehody nade vše očekávání.

Když byly přípravy tak daleko dospěly, vyskytla se okolnost, kteráž všeobecné účastenství v obrovském tom podniku ještě zdvojnásobila.

Jistý Francouz, Pařižan, ducha rovněž čilého jako smělého, přihlásil se u klubu se žádostí, aby byl do duté koule uzavřen a spolu s ní na měsíc vyhozen, za příčinou výskumu zemské družice.

Neohrožený tento dobrodruh jmenoval se Michal Ardan. Připlul do Ameriky, byl přijat s nadšením, shromáždil meetingy, viděl se unášena ve vítězoslávě, smířil s předsedou Barbikanem hlavního jeho nepřítele, kapitána Nikola, a jako na odměnu toho smíření podařilo se mu přiměti oba tyto pány k tomu, aby s ním do koule se dali uzavříti.

Úmluva našich tří smělců měla šťastný výsledek. Především byla následkem nových porad podoba koule změněna a sice v podobu válce s kuželitým ukončením.

Důmyslnými prostředky postaráno jest o zmírnění prvního nárazu při výstřelu. Potravní zásoby stěsnané v prostor co možná malý stačily na celý rok, voda na několik měsíců, svíticí plyn na několik dnů a zvláštní stroj byl určen k obnovování vzduchu dýcháním tří cestovatelů stráveného.

Současně dal dělový klub na jednom z vrcholu skalního pohoří postaviti pozorovatelnu pro obrovský dalekohled, aby se jím vyhozená koule na celé své dráze mohla stopovati. Vše bylo uchystáno.

Dne 1. prosince v určitou hodinu stalo se u přítomnosti nesmírného davu lidstva vyhození koule do prostoru světového a ponejprv co svět stojí, opustili tři lidské bytosti obor zemský a odebrali se do prostorů mezihvězdných s určitou skoro jistotou, že dorazí k svému cíli.

Odvážní cestovatelé, Michal Ardan, předseda Barbikan a kapitán Nikol, měli cestu svou vykonati za 97 hodin, 13 minut a 20 sekund. Z toho následuje, že nemohli dříve na povrchu měsíce se octnouti, než dne 5. prosince o půlnoci, a sice zrovna v okamžení, kdy měsíc dosáhl úplňku, a nikoliv tedy až 4, jak některé, nedobře zpravené noviny tvrdily.

Pohříchu nastal neočekávaný výjev při výbuchu děla; zapálením tak ohromného množství střelné bavlny vyvinulo se totiž ve vzduchu tolik páry, že měsíc pozemským pozorovatelům zůstal po několik nocí zcela zahalen.

Jeden z nejbližších přátel našich tří cestovatelů, sekretář klubu pan Maston, odebral se s panem Belfastem, ředitelem hvězdárny na skalní pohoří k pozorovatelně, jejíž dalekohled objevil měsíc tak jako by byl vzdálen jen jednu míli.

Nahromadění oblak ve vzduchu překazilo však všechno pozorování po celý čas až do 10. prosince.

Již se mělo za to, že se pozorování bude musit odložiti až na 3. ledna příštího roku, an měsíc, vstoupiv dne 11. do své poslední čtvrti, neukazoval než úzký osvětlený výkrojek svého povrchu a nepřipouštěl stopování koule vyhozené.

Potěšení bylo tudíž všeobecné, když v noci z 11. na 12. prosince silná vichřice oblaka rozehnala a měsíc, pokud byl osvětlen, v ostrém obmezení na černé půdě noční oblohy se objevil.

V noci té zaslali pozorovatelé na skalním pohoří následující telegram hlavní hvězdárně:

Dne 11. prosince, v 8 hodin 47 minut na večer pozorovali Belfast a Maston ze svého stanoviště kouli dne 1. prosince t. r. na Floridě vyhozenou, avšak koule tato nedostihla z neznámých posud příčin svého cíle, nýbrž minula se ho ve vzdálenosti tak malé, že ji přitažlivost měsíce ve svém oboru zadržela a pohyb její původně přímočarný v pohyb elliptický proměnila. Následkem toho obíhá teď vystřelená koule kolem měsíce jako družice jeho.

Telegram připojil, že elementy této nové družice nemohly posud býti vypočítány — neboť ovšem neměli posud hvězdáři na skalním pohoří času pozorovati tři rozdílné polohy její, jichž nevyhnutelně zapotřebí jest k ustanovení dráhy; to však připojili, že vzdálenost její od měsíce lze páčiti na 2833 míle.

Pozorovatelé naši vyřkli ku konci telegramu dvojí domněnku: buď se koule následkem přitažlivosti měsíce ve spiralních obězích k němu pořáde více blíží, až konečně na něj dopadne, nebo se pohybuje v uzavřené dráze elliptické kolem měsíce a zůstane v té dráze až na konec věků.

Jaký však bude osud ubohých cestovatelů v jednom nebo druhém případu? tázalo se obecenstvo.

Mají s sebou ovšem potravní zásoby, které vystačí na nějaký čas; než, kdyby i cíle svého, totiž měsíce dosáhli, jak se vrátí zase na zem? Nebo budou s to dáti o sobě zprávu obyvatelům pozemským.

Sluší zde učiniti poznámku stran pozorovatelů k přílišnému kvapu nucených. Uveřejní-li učenec nové pozorování, k němuž ho vedl pouze vědecký domysl, musí se míti na pozoru, aby se nepřekvapil. Neb nikdo není nucen, aby odkryl novou planetu, novou kometu neb družici, a omýlí-li se v takovém případu, má si sám připočísti všeobecný posměch, jejž utrží. Avšak pozorování na kvap takřka uchycené a to v okolnostech, jež jsou chladné rozvaze na závadu (jako v případu tomto, kdežto sekretář Maston trnul při pomyšlení na osud svých přátel), připustí zajisté omluvu, stala-li se nějaká chyba.

A v skutku, telegram obsahoval dvoje chyby, jež ovšem teprva později byly objasněny, a sice za jedno, chybu stran vzdálenosti koule od měsíce, neboť jak později shledáno, nemohla se dne 11. prosince nacházeti v těch místech, kde ji Maston viděti se domýšlel; a za druhé, chyba ze strany theorie, anať koule pod těmi výminkami vyhozena, jako ona na Floridě, dle zákonů mechanických nikdy se nemohla státi oběžnicí měsíce.

Z následujícího vypravování budiž předběžně jen tolik připomenuto, že hrdinové naši vydrželi první strašlivý náraz při výstřelu; všechny podrobnosti cesty samy jsou však obsahem následujících kapitol.

Shledáme, jak tou cestou mnohé domysly a fantasie za své vzaly, spolu však v nejlepším světle spatříme vědecký pud Barbikana, chladnou rozvahu Nikola a veselou odhodlanost Ardana.

Při tom ovšem také poznáme, že přítel Maston, hledě stopovati dráhu vyhozené koule obrovským dalekohledem, čas a práci marně vynaložil.


  1. a b Přípravy tyto jsou popsány ve zvláštním díle: „Cesta do měsíce“.
  2. 1 meter = 3,1635 stop.