Cesta do Itálie/Kamaldulenská hora

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Cesta do Itálie
Podtitulek: Kamaldulenská hora
Autor: Matěj Milota Zdirad Polák
Zdroj: http://texty.citanka.cz/
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1820 - 1822
Licence: PD old 70

Kdo na oné nad tvrzí S. Elmo strmící hoře nebyl, nadarmo si představení o přemilém položení okolním činí, které odtud pohodlně oko přehlídá. Ne příkrá, ale něco nerovná cesta točf se mezi výmoly hlubokými starých vulkánských výsypů, které z hor se honící divocí proudové prodrali. Břehové této hluboké cesty jsou hustě malinami a ostružinami obrostlí; mezi nimi se sem tam švihlý bobek vynáší, břečtan se mezi tu matenici zapletá a na hoře kmenaté kaštanové lesy hustnou. Šestého prosince všecky nižší obrostliny zelené byly a po březích stezníka jahody čerstvé jsme sbírali a ostružinami všecko až černó poseto bylo. Taková mírná povětrnost šťastnou činí přirozenost neápolskou! Vzrůst nikdý nepřestává; věčná zelenost zemi kryje a ouroda ourodu stíhá. Mnichové řádu kartuziánského někdy tyto pusté okoliny pleněním tisícoletých lesů a voráním zemi vzdělali a velikou částku strání výnosnými vínohrady posázeli. Řízení zemské potřebovalo toho panství a po mnohá léta uspořené poklady pilných kamaldulánů, kteří si zde na vrcholi hory roztomilé místo k vystavení kostela a kláštera vyvolili, požádalo. Za to však nyní každý mnich měsíčně dvacet zlatých dostává a to k lepšímu má, že (jestli dobrovolně nechce) přísná pravidla svého řádu zachovávati nemusí. Jest tento klášter vesnička, uprostřed které způsobný kostel stojí. Každý mnich má vlastní svou chaloupku a zahradu, a ta krásná zapomenulost tak se mi líbila, že kdybych hazuku na sebe vhoditi mínil, tak bych na Kamaldulenské hoře se obléci dal.

Kamenná lávka, mezi starými kůrnatými křemeláky se nacházející, předmětohojný obraz před sebou rozvinuje. Pod ní se otvírá strašná propast, pod kterou tvrz S. Elmo jako krtková hromada leží. Neápoli se všemi paláci a okolinami přehlížíme. Vlevo živý břeh od místa k místu, od předmětu k předmětu; po Sorrentinských horách až k Masse se táhne. Vpravo ostrovy všecky s předhořím misenským se představují a Kaieta jako mlhoobraz v dálce se šediví. K půlnoční straně všecky díly hor se znamenají, jezera se černají a mnohá vesnička mezi vinohrady přívětivě vyhlídá. – Kostel jest velmi čistotný na vzor všem ostatním v Neápoli a má v jednom malém oltáři obraz citlivým srdcem vypracovaný, který smrt Páně představuje. Obraz velkého oltáře, který již vlhkem barvu tratí, má býti od Rubense.