Přeskočit na obsah

Božena Němcová (Vávra)/XIII. Třetí cesta na Slovensko

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: XIII. Třetí cesta na Slovensko
Autor: Vincenc Vávra
Zdroj: VÁVRA, Vincenc. Božena Němcová. Praha : J. Otto, 1895. s. 151–153.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související: Autor:Božena Němcová


„Slovenské pohádky a pověsti“

[editovat]

Rok 1854., v životě B. Němcové vůbec málo šťastném rok nejnešťastnější, uplynul. Němcová oželela svého nadaného Hynka a znenáhla vpravovala se do svého osudu. Útěchy nacházela pouze v práci. Píšíc pilně Babičku a kochajíc se ve vzpomínkách krásného svého mládí, nabývala zase životní síly a také poněkud zdraví, veřejného života však se dále neúčastnila. Z přátel starých zůstali jí věrni Erben, Franta Šumavský, Hanuš se svou chotí a Wenzig. Avšak ani těch nenavštěvovala, nýbrž žila uzavřena ve skromném bytě svém, vychovávajíc své dítky a oddávajíc se svým pracím. Manžel její zatím vrátil se do Prahy s ročním výslužným 350 zl. Odpor, který proti svému sesazení podal, příznivě byl vyřízen. Bylo uznáno, že Němec ničeho vlastizrádného se nedopustil a že trpěl nevinně. Mohl se vrátiti do služby státní — v krajině neslovanské, s ročním platem nejvýše 800 zl., jak mu bylo nyní slíbeno. Obdržel místo při celním úřadě v Běláku v Korutanech,[1] kamž se ihned odebral. Ale opět byl zklamán. Nedostával platu více než 400 zl., což jej tak roztrpčilo, že po roce, vida veškeru snahu marnou, místa toho se vzdal a do Prahy se navrátil. V Korutanech seznámil se Němec s farářem v Podklášteří u Běláku, Mat. Majarem (nar. 1809), jenž byl velmi horlivým Slovincem, při tom spisovatelem zvláště v oboru filologickém a národopisném velmi činným. Ten pro Němcovou odevzdal mu popis národní slavnosti Slovinců v dolině ziljské v Korutanech, kterou Němcová také česky vydala.[2]

Je věc všeobecně známá, že ze všech Slovanů právě Slovinci mají nejvíce starých bájí (mythů) o stvoření světa. Ukázky bájí velice zajímavých poslal Majar Němcové, která je zpracovala a uveřejnila pod názvem Báječný přírodopis.[3]

Roku 1855 Němcová dopsala Babičku, kterou odevzdala nakladateli J. Pospíšilovi v Praze. Honoráře za ni dostala 151 zl. 22 kr. Ježto mimo to připravovala slovenské pohádky a pověsti do tisku a aby chatrné své zdraví napravila, odhodlala se v létě ku třetí cestě na Slovensko. Nejprve odebrala se do lázní sljačských ve stolici zvolenské, které již za prvního tam pobytu dobře jí prospívaly.

Sljač,[4] klimatické lázeňské místo s vodami kyselkovými a železitými, leží na pahorku horního údolí hronského a patří mezi nejmalebnější osady v Tatrách mezi Křemnici a Šťávnicí na východ. Má nyní deset pramenů, kterých z části užívá se ku koupelím, z části k pití. Ku pohodlí hostí lázeňských vystavěno sedm nákladných hotelů a upraveny nádherné sady. Němcová podala podrobný popis lázní v Krajích a lesích na Zvolensku.[5]

Pobyvši tam krátký čas, konala odtud daleké výlety, aby navštívila své slovenské přátely, zvláště S. Chalúpku v Horní Lehotě, dra G. Reusze v Revúci a Rimavského[6] v Báňské Bystřici. Tito všickni, jak patrno z Doslovu ku slovenským pohádkám, ochotně poskytli Němcové své sbírky pohádek a pověstí, aby jich použila ku zpracování pro české čtenáře. Sama ovšem horlivě také sbírala již na své první cestě po Slovensku. A tu právě doznati jest, že nejkrásnější z pohádek objevila sama Němcová. Tak roztomilou pohádku „O dvanácti měsíčkách“ slyšela od své služky Márky v Ďarmotech, „Sůl nad zlato“ na Sljači od staré pěstounky, „O Širokém, Dlouhém a Žarookém“ od starého sluhy v Ďarmotech.

Pohádky slovenské vypravuje Němcová již přesně tak, jak je slyšela neb napsané dostala, nic na nich nezaměňujíc, aby nesetřela jich rázu prostonárodního. Z té příčiny mají pro lidovědu daleko větší cenu, než pohádky její české.

Formou i obsahem nejzajímavější jsou: Král času, O třech citronech, O bačovi a šarkanu, O třech zhavranělých bratřích, O zlatovlásce, Sůl nad zlato, O Širokém, Dlouhém a Žarookém a O dvanácti měsíčkách. Pravou perlou mezi pohádkami vůbec je Sůl nad zlato.[7]

Pochůzky Němcové po Tatrách nezůstaly ovšem tajny. Byla dána hned, jakmile tam zavítala, pod dozor četníků, kteří každý její krok sledovali, až konečně za šest asi neděl ji přinutili k návratu do Prahy.


  1. Bělák, slov. Beljak, něm. Villach, okr. město asi s 5000 něm. obyvatel. Okolí je slovinské.
  2. Sebrané spisy, sv. 9., str. 97. a násl.
  3. Sebrané spisy, díl 8. R. 1863.
  4. Zprávy o lázních poskytl mi laskavě p. Vác. Pluhař, sekretář banky „Slavie“ v Brně.
  5. Sebrané spisy, díl 8., r. 1863., str. 175.
  6. Jan Francisci (pseudonym Rimavský), nar. r. 1822, sbíral pilně nár. písně, pověsti, pohádky, přísloví a p. po Slovensku. Roku 1845. vydal Slovenskje povesti.
  7. Nejnovější vydání slovenských pohádek a pověstí Němcové upravil Frant. Bartoš pod názvem Vybrané pohádky slovenské. V Telči, 1893.