Bhagavadgíta/Jóga a vědění

Bhagavadgíta Véda Vjása
Ardžunovy pochybnosti	Jóga a vědění	Činnost bez lpění

Údaje o textu
Titulek:	Bhagavadgíta
Podtitulek:	Jóga a vědění
Autor:	Véda Vjása
Krátký popis:	Ardžuna se svěřuje Kršnovi se svými pochybnostmi. Kršna vysvětluje: „jednej v souladu se svou vlastní dharmou“.
Původní titulek:	Sánkhjajógó
Zdroj:	Bhagavadgíta chapter 2
Licence:	PD old 70
Překlad:	Vladimír Hubený
Licence překlad:	CC0
OTRS ticket 2008022210007997, nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách

Saňdžaja vypráví: K takto, soucitem, pochybnostmi a očima zakalenýma slzami trápenému Ardžunovi, promlouvá Madhúsudana^{[red 1]}:

Kršna vysvětluje: sklíčenost a nerozhodnost je Árji nedůstojná. Nevede do nebe a je ponižující, ó Ardžuno. Nepoddávej se zbabělosti, tato slabost srdce ti nesluší, ó syne Prthi, povstaň, ó hubiteli zla.

2.4 – 2.10 Pochybnosti nevyřešeny

Ardžuna říka: jak mohu v boji užít svých šípů proti Bhíšmovi a Drónovi, ó Madhusúdano, patří jim má úcta, ó Arisúdanó^{[red 2]}. Je jistě lepší sytit se žebrotou na tomto světě, než zabít tyto velkodušné světce; jak se mohu těšit ze slávy, potřísní-li jejich krev všechnu mou radost, vskutku nevím, zda je lepší zvítězit nebo je nechat zvítězit, neboť zahubím-li tváří v tvář všechny Dhrtaráštrovy syny, nebudu si přát dále žít. Jsem přemožen pochybnostmi, má mysl je zmatena, nevím co je má dharma^{[red 3]} Vysvětli mi, co je pro mne dobré? Jsem tvým žákem, uč mě, oddávám se ti. Nevidím nic, co by mohlo zahnat smutek, jež zakaluje mé smysly - ani prosperující pozemská vláda, ani vláda v nebi.

Saňdžaja vypráví: Gudákéša, hubitel zla, takto promlouvající k Hršíkéšovi, říká: nebudu bojovat, ó Góvindó^{[red 4]} a odmlčel se. Uprostřed obou vojsk, ó králi Indie, Hršíkéša, sklíčenému a rmoutícímu se Ardžunovi, s úsměvem vysvětluje.

2.11 – 2.20 Netruchli nad nehynoucím

Kršna vysvětluje: truchlíš pro ty, kteří si nezaslouží tvého soucitu a přesto mluvíš moudře. Moudrý ale netruchlí ani pro živé ani pro mrtvé. Nikdy nebyla doba, aby nebylo mě, ani tebe, ani těchto králů. Ani nenastane doba, kdy tady nebudeme. Do tohoto těla vtělená duše prochází dětstvím, mládím a stářím a také přechází do jiného těla. Moudrý člověk se nedá zmást. Kontakt smyslů s jejich objekty zažíváme jako chlad a teplo, radost a bolest, ó syne Kaunté. Jsou pomíjející, přicházejí a odcházejí. Snášej je tedy trpělivě, ó potomku králů. Jenom ten kdo zůstává stejný v radosti i bolesti dosáhne nesmrtelnosti když vytrvá, ó velký zeměvládče^{[red 5]}. To co není, nikdy nebude, a to, co je, nikdy nezanikne. Konečnou pravdu o obou poznali ti, kteří zřeli pravdu. Věz, že to, co dalo vzniku tomu, co je, proniká vším a nikdo není schopen to zničit. Víme, že tělo najde svůj konec, ale to, co je v těle, je nesmrtelné a nehynoucí; proto bojuj, ó potomku králů. Ten, kdo si myslí, že usmrcuje ani ten, kdo si myslí, že může být usmrcen, nemají pravdu. Nikdo není usmrcen ani zabit.

2.20 – 2.30 Věčné to

To se nerodí a to neumírá. Protože se to nenarodilo, tak ani nemůže zemřít. Je věčné, neměnné a neumírá, když umírá tělo. Je nezničitelné, nezrozené a nevyčerpatelné. Když to víme, jak může někdo něco věčného usmrtit nebo být sám usmrcen, ó syne Prthi. Vstupuje do nového těla a odkládá tělo opotřebené, tak jako člověk, který odkládá opotřebené šaty a bere si šaty nové. To zbraně nezraní, oheň nespálí, vody nepromáčí a větry nevysuší. To nelze rozdělit, spálit, promáčet, vysušit ani usmrtit. To je věčné, všudypřítomné, nehybné a vždycky to samé. Je řečeno, že je neviditelné, nepostižitelné a neměnné. Víme-li, že to takové je není třeba se rmoutit. I když víme, že to je podrobeno neustálému zrodu a neustálé smrti, přesto, mocný bojovníku, není třeba se rmoutit. Neboť to, co se zrodilo, zase zemře, a to, co zemřelo se zase zrodí. Když je to nevyhnutelné není třeba se rmoutit. To je nepostižitelné u zrodu a nepostižitelné po smrti. Jen mezitím ho známe. Proto, ó potomku králů, není třeba se rmoutit. To vidí jeden jako něco podivného, jiný o tom s podivem mluví a zase jiný o tom slyšel podivné věci. Přesto nikdo to nepozná ani zrakem, ani slovem, ani sluchem. To dlí v těle všech bytostí, je nezničitelné a nezranitelné ó potomku králů. Proto není třeba se rmoutit.

2.31 – 2.39 Jednání v souladu s dharmou

Jednej v souladu se svou vlastní dharmou a nepochybuj, protože pro válečníka není nic lepšího, než aby vedl spravedlivý boj. Šťastni jsou ti bojovníci, ó syne Prthi, kteří bojují, neboť brány nebe se před nimi otevírají. Když ale odmítneš tento spravedlivý boj a nebudeš jednat v souladu se svou dharmou, pak ztratíš čest a bude to hanba, protože všichni lidé tebou budou pohrdat. Pro ctižádostivého člověka je taková hanba horší, než smrt. Velitelé bojových vozů budou tvrdit, že jsi utekl z boje ze strachu a tím ztratíš úctu i těch, kteří si tě až doposud vážili. Tvoji nepřátelé budou pochybovat o tvé síle a budou si šeptat to, co se nesluší ani vyslovovat. Je snad něco bolestnějšího? Budeš-li poražen, získáš nebe, zvítězíš-li, bude ti patřit země. Proto, povstaň a bojuj, ó syne Kaunté. Dívej se na bolest a radost, na zisk a ztrátu, na výhru a prohru stejným způsobem, účastni se boje. To není chyba. Toto jsem ti vyložil, abys porozuměl učení sánkhji.

2.39 – 2.41 Náhled do učení jógy

Nyní, ó syne Prthi, ti vyložím učení jógy, abys pochopil, jak se zbavit karmy.^{[red 6]} S touto jógou není nic započatého ztraceno a nic, co by se nedalo překonat. I trochu této dharmy nás ochrání od strádání. V této józe, ó šlechetný Kurů, stačí sice ztišení mysli, ale intelekt je nekonečně mnohotvárný a je těžké ho zkrotit.

2.42 – 2.46 Jóga není pro požitkáře

V této józe neuspějí ti, kteří se jenom těší slovy z véd, ó syne Prthi a jenom květnatě o nich mluví, touha po nebi je jejich nejvyšší cíl, znovuzrození je odměna za dobré skutky a různé obětní úkony jim dávají útěchu a sílu. Ztišení mysli nedocílí ti, kteří jsou vázáni touhou po světských věcech. Jejich intelekt je tím rozptylován a není možné ho ztišit. Védy pojednávají o třech gunách.^{[red 7]} Zbav se vlivu tří gun, ó Ardžuno, zbav se protikladů, zůstaň navždy v sattvě^{[red 8]}, nechtěj nic, nevlastni nic, vlastni jenom sama sebe. Pro toho, kdo ví je všechno vědění ve védech, jako malá nadrž s vodou ve srovnání s mořem.

2.47 – 2.53 Činnost bez lpění

Máš možnost jednat správně, ale nikdy nevíš jaké plody to ponese. Nenech plody být podnětem pro tvé jednání, také ale nebuď nečinný. Vytrvej v józe, ó Dhanandžajo, konej svou povinnost, zůstaň ale neovlivněn úspěchem či neúspěchem. Takovému vyrovnanému stavu mysli se říká jóga. Politováníhodní jsou ti, kdo jednají jenom pro plody, ó Dhanandžajo, daleko od pochopení jógy jsou jejich skutky a vědění. Ti jejichž intelekt toto pochopí je oproštěn od vlivů dobrých i zlých již v tomto životě. Zdokonaluj se proto v józe. Jóga je dokonalé jednání. Moudří, jejichž intelekt poznal sama sebe, se zbavují pout zrozených touhou po plodech činnosti a dospívají do stavu bez klamu.^{[red 9]} Z klamu vymaněný intelekt zůstává nedotčen tím, co se říká nebo co se ještě bude říkat. Tím, že se intelekt zbaví protikladů z toho, co se říká, se mysl úplně ztiší a je vnímána jenom její neprojevená podstata. To je stav jógy.

2.54 – 2.65 Význačné znaky prozřelého

Ardžuna říká: jaké jsou význačné znaky toho, jehož mysl se ztišila, ó Kéšavo, jak mluví ten, kdo vnímá sama sebe?, jak sedí?, jak chodí? Kršna vysvětluje: ten, kdo se zbaví tužeb, které rozptylují jeho mysl, ó syne Prthi a sama sebe vnímá jenom sama sebe, má z klamu vymaněný intelekt. Ten, jehož mysl je neochvějná v protikladech, bez touhy po štěstí, nedotčena strachem ani hněvem, má z klamu vymaněný intelekt. Ten, kdo bere všechno tak, jak to přijde; ten, kdo není potěšen dobrem, ani pohoršen zlem; ten, kdo se neraduje ani nenávidí; ten je pevně zakotven v poznání pravdy. Ten, kdo dokáže stáhnout své smysly od jejich objektů, tak jako želva stahuje nohy do krunýře, je pevně zakotven v poznání pravdy. Objekty smyslů neovládají toho, kdo je nevyživuje ale jejich chuť pořád zůstává. Touhu po chuti ztrácí teprve ten, kdo je pevně zakotven v poznání pravdy. Nevázané smysly násilně rozptylují i mysl člověka meditujícího, který se snaží je ovládat, ó syne Kaunté. Ovládneš je všechny když se posadíš a budeš myslet na toho, kdo smysly zkrotil a je pevně zakotven v poznání pravdy. Myšlením na nějaký objekt nastává závislost na tomto objektu, z této vazby se rodí touha a z touhy vzniká strach. Ze strachu přichází klam, z klamu zmatek a zmatek v mysli vede ke ztrátě paměti. Ztrátou paměti zaniká intelekt a zánikem intelektu zaniká i to. Ale ten, kdo vnímá objekty smyslů bez vazby a závislosti na nich a dokáže ovládnout své smysly, najde klid v sama sobě. V tomto klidu zaniká všechen zármutek, neboť vědomí člověka, jehož intelekt je zklidněn je pevně zakotveno v sama sobě.

2.66 – 2.72 Splynutí s vnitřní podstatou

Ale ten, kdo nedokáže intelekt ztišit, nedokáže ztišit ani mysl; ten nenajde osvobození.A ten, kdo nenajde osvobození, nepozná ani štěstí, neboť mysl následuje toulavé smysly a odnáší poznání tak, jako vítr odnáší plachetnici plovoucí po vodě. A proto, mocný bojovníku, jenom ten, jehož smysly nejsou vázány na jejich objekty, je pevně zakotven v poznání pravdy. To, co je nocí pro všechny bytosti, je dnem pro toho, kdo ovládá svou mysl; to, co je dnem pro všechny bytosti, je nocí pro toho světce, který poznal pravdu. Ten, kdo vnímá touhy jako vody, které plní moře ze všech stran a moře zůstává neměnné, dosahuje osvobození, ne ten, kdo se snaží vyhovovat svým touhám. Ten, kdo se oprostil od všech tužeb a jedná nezištně je zbaven pocitů, to je moje a to chci já; ten dosáhne osvobození. To je stav bráhmí[iv], ó syne Prthi. Ten, kdo dosáhne tohoto stavu třeba i na konci svého života, nepodléhá klamu a navěky splyne s brahman.

Zde končí druhý zpěv nazvaný: Jóga a vědění

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí. Poznámky vysvětlují nepřeložené sanskrtské výrazy v textu.

1. Madhúsudana (Kršna) – přemožitel démona Madhú
2. Arisúdana (Kršna) – hubitel nepřátel
3. Dharma je to, co udržuje odvěký spravedlivý řád. Je to neporazitelná síla přírody, která podporuje existenci, udržuje evoluci a formuje věčný život. Podporuje vše, co je evoluční a neutralizuje všechno, co způsobuje chaos (adharma). Slovo dharma je odvozeno od sanskrt kořene dhr a znamená udržovat. V lidské společnosti dharma doslovně znamená udržování jejích členů, například rodiče se starají o děti, král se stará o své poddané apod. Dharma může také znamenat povinnosti a zákon. Všechno to, co podporuje pořádek v lidské společnosti. Filozoficky znamená dharma vlastnosti objektů, například tekutost je dharma vody, chlad je dharma ledu atp.
4. Góvinda (Kršna) – velký učitel
5. Purušartha – velký zeměvládce
6. Karma je odvozeno od sanskrt kořene kr a znamená dělat, činit, jednat. Slovo karma znamená akce, jednání a činnost. V převedeném slova smyslu znamená karma důsledek jednání v minulosti. Karma je princip, podle kterého je lidský život pouze článkem v řetězci životů a štěstí v každém životě závisí na skutcích vykonaných v životě předešlém a současném. Západní věda a filozofie většinou tvrdí, že zákon příčinnosti řídí všechny činnosti a události ve vesmíru, a že se na hmotné úrovni nic nemůže stát bez odpovídající příčiny. Tento zákon příčiny a důsledku je ve védách označen jako zákon karmy.
7. Slovo guna znamená doslovně provaz. Existují tři guny (tři kvality hmotné přírody) – čistota (sattva), vášeň (rajas) a nevědomost (tamas), které člověka poutají k přírodě jako tři silné provazy. Následkem toho se hmotný svět klamu (máji) někdy nazývá trai-guna-mají. Všechno v hmotném světě pochází ze vzájemného působení všech složek přírody. Guny jsou základní prvky, které se slučují v různých proporcích a vytvářejí všechny objekty světa.
8. Sattva – čistota ducha
9. Májá znamená neskutečnost, klam, zapomnění - to, co není. Pod vlivem máji si člověk myslí, že může být šťastný v pomíjivém hmotném světě. Síla máji je taková, že ačkoliv může člověk trpět mnohonásobným utrpením, bude si stále myslet, že je šťastný. Příčinou utrpení člověka a jeho neschopnosti je mája, pod jejímž vlivem zapomene na svou božskou podstatu. Povahou hmotného světa je, že čím více člověk touží po hmotných požitcích, tím více je připoutáván spletitostmi máji. Člověk jedná pod vlivem máji a zaplétá se čím dále tím více do zákonitostí karmy (příčin a důsledků činnosti). Shrneme-li vše, znamená májá iluze, trik, přelud, který zmate člověka tak, že si myslí, že věčnost a štěstí lze najít uspokojením tužeb hmotného světa, který je ve skuečnosti pomíjivý a plný utrpení. Účelem védské literatury je vysvobodit všechny bytosti z vlivu máji.