Bhagavadgíta/Činnost bez lpění

Bhagavadgíta Véda Vjása
Jóga a vědění	Činnost bez lpění	Tradice vědění

Údaje o textu
Titulek:	Bhagavadgíta
Podtitulek:	Činnost bez lpění
Autor:	Véda Vjása
Krátký popis:	Ardžuna chce vědět proč musí bojovat. Kršna vysvětluje: „konej vždy svou přidělenou povinnost bez touhy po odměně“.
Původní titulek:	Karmajógó
Zdroj:	Bhagavadgíta chapter 3
Licence:	PD old 70
Překlad:	Vladimír Hubený
Licence překlad:	CC0
OTRS ticket 2008022210007997 , nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách

Ardžuna říká: když považuješ vědění za nadřazené činnosti, ó Džanárdano, proč mě tedy vybízíš k tomuto strašnému jednání, ó Kéšavo. Těmto obojakým výrokům nerozumím a způsobují zmatek v mé mysli, vysvětli mi jednoznačně jak dosáhnu toho nejvyššího blaha.

3.3 – 3.8 Dvě cesty k dokonalosti

Kršna vysvětluje: na tomto světě jsou možné dvě cesty, jak jsem již dříve říkal, ó bezúhonný; cesta vědění pro sánkhje^{[red 1]} a cesta činnosti pro jógíny.Ani nečinnost nezbaví člověka činnosti, ani odříkáním činnosti není možné dosáhnou dokonalosti. Opravdu nikdo nemůže ani na okamžik zůstat v nečinnosti, každý je bezmocně nucen k činnosti gunami zrozenými z prakrti.^{[red 2]} Ten, kdo zabraňuje v myšlenkách prodlévat smyslům na jejich objektech, klame sám sebe a říká se o něm, že se přetvařuje. Ale ti, kdo myslí zkrotí své smysly a jsou schopni kontrolovat vjemy, ó Ardžuno, jsou karmajógíni. Činnost je neváže. Ti dosáhnou cíle. Konej svou přidělenou povinnost, činnost je lepší než nečinnost, již jenom přežití těla není možné bez činnosti.

3.9 – 3.16 Činnost bez lpění

Vyjma obětních skutků je tento svět nucen k činnosti. Obětuj svou činnost a jednej bez lpění na výsledcích, ó syne Kaunté. Sebeobětováním stvořil v prvopočátku pradžápati^{[red 3]} člověka a řekl: budeš vzkvétat a naplníš své tužby. Uctívej božské bytosti a božské bytosti budou uctívat tebe. Vzájemným uctívání dosáhneš nejvyššího blaha v neprojeveném. Neboť bozi, potěšeni obětí ti splní s radostí všechna tvá přání. Ale ti, kteří si užívají aniž by obětovali jsou pouze zloději. Spravedliví, kteří jedí jenom to, co zbylo po oběti, jsou bez hříchu. Avšak hříšní jsou ti, kdo jedí aniž by obětovali; jejich jídlo je hříšné. Bytosti jsou zrozeni z jídla, produkci jídla umožňuje déšť, déšť přivolává oběť, oběť je zrozena z činnosti, podstata činnosti je brahma a brahma je vyjádření věčnosti. Proto se všudypřítomnost brahma vždycky projevuje v oběti. Ten, kdo nenásleduje tento koloběh, ten, kdo žije v klamu, oddávaje se smyslovým požitkům, ten žije nadarmo, ó syne Prthi.

3.17 – 3.26 Jednání ku prospěchu všech

Ale ten, kdo nachází radost jenom v sama sobě, spokojen se sama sebou a kdo jenom bytím sama sebou je dokonale nasycen, pro takového člověka není nic, co je třeba činit. Ten činností nic nezíská a nečinností nic neztratí, takový člověk nezávisí na jiných bytostech a objektech. Proto konej vždy svou přidělenou povinnost bez touhy po odměně; takový člověk najde blaho v neprojeveném. Vždyť i Džanaka a jiní dosáhli dokonalosti právě tím, že konali svou povinnost. Musíš jednat s ohledem a ku prospěchu všech. Cokoli dělá ten nejvyvinutější, to samé po něm dělají i jiní lidé. Jakoukoliv úroveň on představuje, to celý svět následuje. V žádném ve třech světech, pro mě není něco, co bych byl nucen vykonat, ó syne Prthi, ani nic hodného dosažení nedosaženo. Přesto neustále jednám. Jakmile bych ale ustal ve své neúnavné činnosti, ó syne Prthi, lidé by můj příklad ve všem následovali a tyto světy by zmizely, kdybych přestal jednat. Byl bych příčinou zmatku ve způsobech života a následovala by zkáza všech bytostí. Tak jako ten, kdo neví je poután výsledky činnosti, tak by měl moudrý jednat bez těchto pout a přát blahobyt celému světu, ó potomku králů.^{[red 4]} Tak jako nevědoucí, jehož mysl je rozptýlená, lpí na výsledcích své činnosti, tak by měl moudrý s vyrovnaným intelektem plnit svou povinnost bez lpění na výsledcích.

3.27 – 3.32 Činnost v oddanosti

Ti, kdo si myslí, já jednám, se mýlí, protože ve všech případech je každý nucen k činnosti gunami zrozených z prakrti. Ale ten, kdo poznal pravdu o působení gun a jejich vlastnostech, ó silnoruký, ví, že guny působí na guny a zůstává změnami nedotčen. Ti, kteří neví, jsou klamáni gunami přírody a poutáni jejich působením. Kdo však ví, by tím nevědomého neměl znepokojovat. Obětuj všechnu činnost mně, upevni se ve vědomí sama sebe, oproštěn od tužeb a sobectví, bojuj bez pochyb v mysli. Ti, kteří se řídí mým učením, plni víry a bez pochyb mě následují a jednají v oddanosti naleznou osvobození. Ale ti, kteří pochybují a mé učení neznají, mají klamné poznání, nenásledují mě a proto jsou ztraceni v nevědomosti.

3.33 – 3.35 Jednání v souladu s přírodou

Moudrý člověk jedná v souladu s přírodou. Všechny bytosti jednají v souladu s přírodou. Nikomu neprospěje dělat něco jiného. Poutání a nepoutání smyslových vjemů záleží na jejich objektech. Nechť nikdo nepodlehne jejich moci, obojí je překážkou na cestě. Lepší je vlastní dharma, byť méně záslužná, než dharma jiného mnohem záslužnější. Lépe je zemřít při plnění vlastní dharmy, dharma jiného přináší nebezpečí.

3.37 – 3.43 Nesoulad způsobují tužby a vášně

Ardžuna říká: co ale nutí člověka k tomu, aby dělal něco neprospěšného, ó potomku Vršni^{[red 5]}, třeba i proti své vůli. Kršna vysvětluje: je to touha a hněv, narozený z vášně. Věz, že chtivost a zlovolnost jsou zde naším nepřítelem. Jako oheň, který je zahalen dýmem, jako zrcadlo, které je pokryto prachem, jako embryo, které je pokryto amnionem, tak vědění zahalují nenasytné plameny tužeb a jsou stálým nepřítelem moudrého ó syne Kaunté^{[red 6]}. Víme, že tužby se rodí ve smyslech, mysli a intelektu. Toto zastiňuje vědění toho, co je uvnitř. Proto, nejlepší z potomků králů, zvládni nejprve své smysly a vyhlaď tužby, tyto zlovolné hubitele poznání a rozlišení. Víme, že smysly jsou mocné, mocnější než smysly je mysl a mocnější než mysl je intelekt. Ale to, co je mocnější než intelekt je to. A tak, když jsi poznal, co je mocnější, než intelekt, ó silnoruký, hledej to a zahub jím tužby, své nepřátele, které není možné jinak překonat.

Zde končí třetí zpěv nazvaný: Činnost bez lpění

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí. Poznámky vysvětlují nepřeložené sanskrtské výrazy v textu.

1. Sánkhja je v indickém písemnictví starodávný filozofický systém přisuzovaný světci Kapilovi. Tento sanskrtský výraz znamená vypočítávat a rozebírat realitu podle jejích základních elementů: puruša (universální bytí, duchovní podstata kosmu), prakrti (tři guny a jejich působení – sattva, radžas a tamas), mahat (prvotní stadium gun – alinga), ahamkar (individuální bytí, jáství), manas (mysl), indrijas (pět smyslů a jejich činnost – uši, kůže, oči, jazyk, nos), tanmantras (pět objektivních realit smyslů – zvuk, hmat, tvar, chuť, čich ), mahabhutas (pět elementů – éter, vzduch, oheň, voda a půda)
2. Prakrti je materiální podstata přírody. V sánkhja filozofii je prakrti složena z osmi elementů: půda, voda, oheň, vzduch, prostor, mysl, intelekt a jásno. Charakterizují ji tři guny: sattva, radžas a tamas.
3. Pradžápati – stvořitel (brahmá)
4. Bhárata (Ardžuna) – potomek králů Indie
5. Váršnéja (Kršna) – člen rodiny Vršni
6. Kauntéja (Ardžuna) – syn Kuntí