Bhagavadgíta/Činnost bez lpění

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Bhagavadgíta
Podtitulek: Činnost bez lpění
Autor: Véda Vjása
Krátký popis: Ardžuna chce vědět proč musí bojovat. Kršna vysvětluje: „konej vždy svou přidě­lenou povinnost bez touhy po odměně“.
Původní titulek: Karmajógó
Zdroj: Bhagavadgíta chapter 3
Licence: PD old 70
Překlad: Vladimír Hubený
Licence překlad: CC0
OTRS ticket 2008022210007997, nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách

Ardžuna říká: když považuješ vědění za nadřazené činnosti, ó Džanárdano, proč mě tedy vybízíš k tomuto strašnému jednání, ó Kéšavo. Těmto obojakým výrokům nerozumím a způsobují zmatek v mé mysli, vysvě­tli mi jednoznačně jak dosáhnu toho nejvyššího blaha.

3.3 – 3.8 Dvě cesty k dokonalosti

Kršna vysvětluje: na tomto světě jsou mož­né dvě cesty, jak jsem již dříve říkal, ó bezúhonný; cesta vědění pro sánkhje[red 1] a cesta činnosti pro jógíny.Ani nečinnost nezbaví člověka činnosti, ani odříkáním činnosti ne­ní možné dosáhnou dokonalosti. Opravdu nikdo nemůže ani na okamžik zů­stat v nečinnosti, každý je bezmocně nucen k činnosti gunami zrozenými z prakrti.[red 2] Ten, kdo zabraňuje v myšlenkách prodlévat smy­slům na jejich objektech, klame sám sebe a říká se o něm, že se přetvařuje. Ale ti, kdo myslí zkrotí své smysly a jsou schopni kontrolovat vjemy, ó Ardžuno, jsou karmajógíni. Činnost je neváže. Ti dosáhnou cíle. Konej svou přidělenou povinnost, činnost je lepší než nečinnost, již jenom přežití těla není možné bez činnosti.

3.9 – 3.16 Činnost bez lpění

Vyjma obětních skutků je tento svět nucen k čin­nosti. Obětuj svou činnost a je­dnej bez lpění na výsled­cích, ó syne Kaunté. Sebeobětováním stvořil v prvopočátku pradžápati[red 3] člověka a řekl: budeš vzkvé­tat a naplníš své tuž­by. Uctívej božské bytosti a božské bytosti budou uctí­vat tebe. Vzá­jemným uctí­vání dosá­hneš nej­vyššího blaha v neprojeveném. Neboť bozi, potěšeni obětí ti splní s radostí všechna tvá přání. Ale ti, kteří si užívají aniž by obětovali jsou pouze zloději. Spravedliví, kteří jedí je­nom to, co zby­lo po oběti, jsou bez hříchu. Avšak hříšní jsou ti, kdo jedí aniž by obětovali; jejich jídlo je hříšné. Bytosti jsou zrozeni z jídla, produkci jídla umožňuje déšť, déšť přivolává oběť, oběť je zrozena z činnosti, pod­­stata činnosti je brahma a brahma je vyjádření věčnosti. Proto se všudypřítomnost brahma vždycky projevuje v oběti. Ten, kdo nenásleduje tento koloběh, ten, kdo žije v klamu, oddávaje se smyslo­vým požitkům, ten žije nadarmo, ó syne Prthi.

3.17 – 3.26 Jednání ku prospěchu všech

Ale ten, kdo nachází radost jenom v sama sobě, spokojen se sama sebou a kdo jenom bytím sama sebou je dokonale nasy­cen, pro takového člo­věka není nic, co je třeba činit. Ten činností nic nezíská a nečinnos­tí nic neztratí, ta­ko­vý člověk nezávisí na jiných bytostech a objektech. Proto konej vždy svou přidě­lenou povinnost bez touhy po odměně; takový člověk najde blaho v nepro­jeveném. Vždyť i Dža­naka a jiní do­sáhli dokonalosti právě tím, že konali svou povinnost. Mu­síš jednat s ohledem a ku pro­spěchu všech. Co­ko­li dělá ten nejvyvinutější, to samé po něm dělají i jiní lidé. Jakoukoliv úroveň on před­stavuje, to celý svět následuje. V žádném ve třech světech, pro mě není ně­co, co bych byl nucen vykonat, ó syne Prthi, ani nic hodného dosažení nedosaženo. Přes­to neustále jednám. Jakmile bych ale ustal ve své ne­únavné čin­nosti, ó syne Prthi, lidé by můj příklad ve všem následovali a tyto světy by zmizely, kdybych pře­stal je­dnat. Byl bych příčinou zmatku ve způ­so­bech života a následovala by zkáza všech bytostí. Tak ja­ko ten, kdo neví je poután výsled­ky činnosti, tak by měl moudrý jednat bez těchto pout a přát blahobyt celému světu, ó potomku králů.[red 4] Tak jako nevědoucí, jehož mysl je rozptýlená, l­pí na výsledcích své činnosti, tak by měl moudrý s vyrovnaným intelektem plnit svou povinnost bez lpění na výsledcích.

3.27 – 3.32 Činnost v oddanosti

Ti, kdo si myslí, já jednám, se mýlí, protože ve všech případech je každý nucen k čin­nos­­ti gunami zroze­ných z pra­krti. Ale ten, kdo poznal pravdu o působení gun a jejich vlastnostech, ó silnoruký, ví, že guny působí na guny a zůstává změnami nedotčen. Ti, kteří neví, jsou klamáni gunami přírody a poutáni jejich působením. Kdo však ví, by tím nevědomého neměl znepokojovat. Obětuj všechnu činnost mně, upevni se ve vědomí sama sebe, oproštěn od tužeb a sobectví, bojuj bez pochyb v mysli. Ti, kteří se řídí mým učením, plni víry a bez pochyb mě následují a jednají v odda­nosti naleznou osvobození. Ale ti, kteří pochybují a mé učení neznají, mají klamné poznání, nenásledují mě a proto jsou ztraceni v nevědomosti.

3.33 – 3.35 Jednání v souladu s přírodou

Moudrý člověk jedná v souladu s přírodou. Všechny bytosti jednají v souladu s příro­dou. Nikomu nepro­spěje dělat něco jiného. Poutání a nepoutání smyslových vjemů zá­leží na jejich objektech. Nechť nikdo nepo­dlehne jejich moci, obojí je překážkou na cestě. Lepší je vlastní dharma, byť méně zásluž­ná, než dharma jiného mnohem záslužnější. Lé­pe je zemřít při plnění vlastní dharmy, dhar­ma jiného přináší ne­bezpečí.

3.37 – 3.43 Nesoulad způsobují tužby a vášně

Ardžuna říká: co ale nutí člověka k tomu, aby dělal něco neprospěšného, ó potomku Vršni[red 5], třeba i proti své vůli. Kršna vysvětluje: je to touha a hněv, naro­zený z vášně. Věz, že chtivost a zlovolnost jsou zde naším nepřítelem. Jako oheň, který je zahalen dýmem, jako zr­cadlo, které je pokryto prachem, jako em­bryo, kte­ré je pokryto amnionem, tak vědění zahalují nenasytné plameny tu­žeb a jsou stálým nepříte­lem moudrého ó syne Kaunté[red 6]. Víme, že tužby se rodí ve smyslech, mysli a intelektu. Toto zastiňuje vědění toho, co je uvnitř. Proto, nejlepší z potomků králů, zvládni nejprve své smysly a vyhlaď tužby, tyto zlovolné hubitele pozná­ní a rozlišení. Víme, že smysly jsou mocné, mocnější než smysly je mysl a mocnější než mysl je inte­lekt. Ale to, co je mocnější než intelekt je to. A tak, když jsi poznal, co je mocnější, než intelekt, ó silnoru­ký, hledej to a zahub jím tužby, své nepřátele, které není možné jinak překonat.

Zde končí třetí zpěv nazvaný: Činnost bez lpění

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí. Poznámky vysvětlují nepřeložené sanskrtské výrazy v textu.

  1. Sánkhja je v indickém písemnictví starodávný filozofický systém přisuzovaný světci Kapilovi. Tento sanskrtský výraz znamená vypočítávat a rozebírat realitu podle jejích základních elementů: puruša (universální bytí, duchovní podstata kosmu), prakrti (tři guny a jejich působení – sattva, radžas a tamas), mahat (prvotní stadium gun – alinga), ahamkar (individuální bytí, jáství), manas (mysl), indrijas (pět smyslů a jejich činnost – uši, kůže, oči, jazyk, nos), tanmantras (pět objektivních realit smyslů – zvuk, hmat, tvar, chuť, čich ), mahabhutas (pět elementů – éter, vzduch, oheň, voda a půda)
  2. Prakrti je materiální podstata přírody. V sánkhja filozofii je prakrti složena z osmi elementů: půda, voda, oheň, vzduch, pro­stor, mysl, intelekt a jásno. Charakterizují ji tři guny: sattva, radžas a tamas.
  3. Pradžápati – stvořitel (brahmá)
  4. Bhárata (Ardžuna) – potomek králů Indie
  5. Váršnéja (Kršna) – člen rodiny Vršni
  6. Kauntéja (Ardžuna) – syn Kuntí