Ballady Göthovy/Rej mrtvých

Ballady Göthovy Johann Wolfgang von Goethe
Dobrák a Dobračka	Rej mrtvých	Čarodějův učeň

Údaje o textu
Titulek:	Rej mrtvých
Autor:	Johann Wolfgang von Goethe
Zdroj:	GOETHE, Johann Wolfgang von. Ballady Göthovy. V Praze: Ed. Grégr, 1879. Poesie světová. S. 59-60. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Ladislav Quis
Licence překlad:	PD old 70

Rej mrtvých.

Ten hlásný ten dívá se v půlnoční čas
tam hluboko na hrobu řady;
ten měsíc ten všecko tu přivedl v jas:
a hřbitov, jak za dne on všady.
Tu hýbá se hrob a tu jiný zas už:
i vychází z něho, tam žena, zde muž,
to v rubáši bílém a dlouhém.

Tu napíná vše, chtějíc plesat a hrát,
své kosti, v rej v kolo se řadí,
ať bohat, ať stár, ať je chud, ať je mlád;
však vléčky jim v tančení vadí.
A poněvadž nevelí stud tu již dél,
tož třepou se všichni, a jak by je sel,
již po rovech rubáše leží.

Teď zdvihá se stehno, teď klátí se hnát,
vše posuňky prožluklé jeví;
pak klepá a klapá to časem v ten chvat,
jak takt by tlouk malými dřevy.
To hlásnému směšným zdá býti se tak;
tu šeptá mu v ucho ký šotek, ký šlak:
jdi, vezmi si z rubášů jeden.

Co myslil, to vyved! a rychle co blesk
se utekl za svaté dveře.
Ten měsíc, a dosud on vysílá lesk
jim ku tanci hroznému šeře.
Však konečně ztrácí se onen i ten,
krást jeden se po druhém a v obleku zřen,
a huš! jest už pod drnem skrytý.

Jen jeden tu cape a klopýtá kol
a po kryptách hmatá a ryje;
však těžký tak neztropil soudruh mu bol,
on rubáš svůj v povětři čije.
Třás věžními dveřmi, však vrhly jej zpět,
jsouť svěceny hlásnému k štěstí a skvět
zří na nich se kovové kříže.

Svůj rubáš mít musí, tu neváhá dél,
vždyť rozvahou čas by mu minul,
již gotickou fiálu objatou měl,
a od vížky k vížce se šinul.
Teď po hlásném, chudáku, věta jest již,
vždyť od špice k špici se souká to výš,
jak pavouk ten nohatý věru.

Teď hlásný už bledne a jímá jej děs,
rád rubáš by uzmutý vrátil.
Tu běda! — den poslední vzešel mu dnes —
v hák železný cípem se schvátil.
Již zhasíná měsíc a chýlí se v sklon,
tu mohutně hodinu udeřil zvon,
a dole se kostlivec tříští.