Ballady Göthovy/Dobrák a Dobračka

Ballady Göthovy Johann Wolfgang von Goethe
Věrný Ekart	Dobrák a Dobračka	Rej mrtvých

Údaje o textu
Titulek:	Dobrák a Dobračka
Autor:	Johann Wolfgang von Goethe
Zdroj:	GOETHE, Johann Wolfgang von. Ballady Göthovy. V Praze: Ed. Grégr, 1879. Poesie světová. S. 57-58. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Ladislav Quis
Licence překlad:	PD old 70

Dobrák a Dobračka.

A zítra bude Martina,
jest Dobračkou milován muž;
a proto mu pudingy zaďála
a peče je v pánvi už.

Teď leží oba v posteli,
tu vítr se divý dal v rej;
a Dobrák řekl Dobračce:
Jdi! zastrčit dveře mi spěj. —

Já sotva lehla, se zahřála,
což nemám klidu mít;
byť třeba sto let klapaly
bych nešla zastrčit.

A na to v sázku vešli jsou,
to tiše, po šeptmu jen:
že slovíčko první kdo promluví,
ať závoru zastrčí ten.

A v půl noci přišli pocestní dva,
ti nevědí kde jsou,
nic nevidí, nic neslyší,
vše zahaleno tmou.

Ký čarodějský pelech to?
Dél nemůžem to snést!
Však nezaslechli slůvka přec,
to vina dveří jest.

I snědli bílý puding hned,
ten černý také puk,
a Dobračka mnoho řekla si,
však na hlas ani muk.

Pak pravil jeden k druhému:
Jak vypráhlý jest můj chřtán!
Tam v skříni líhem páchne cos’
a ona do kořán.

Jak se to hodí! Láhvičku,
již, brachu, hořké mám;
tu dám ti já, ty mně ji zas
a spomoženo nám.

Však Dobrák rázem vyskočil
a hroze na ně houk:
Ten mně to draze zaplatí,
kdo by tu hořkou sfouk.

A Dobračka radostně skočila též
v třech skocích, jásajíc, blíž:
Tys’ Dobráku první slovo řek,
teď závoru zastrč již!