Ballady Göthovy/Pocestný a pachtýřka

Ballady Göthovy Johann Wolfgang von Goethe
Mlynářčina lítost	Pocestný a pachtýřka	Účinek v dálku

Údaje o textu
Titulek:	Pocestný a pachtýřka
Autor:	Johann Wolfgang von Goethe
Zdroj:	GOETHE, Johann Wolfgang von. Ballady Göthovy. V Praze: Ed. Grégr, 1879. Poesie světová. S. 48-50. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Ladislav Quis
Licence překlad:	PD old 70

Pocestný a pachtýřka.

On.

Pachtýřko, ty, nevídané krásy,
můžeš-li pod touto lípou stinnou,
údy mé kde krátce odpočinou,
občerstvit mne v hladu, v žízni asi?

Ona.

Chceš-li chodče, zde se, občerstviti,
smetanu tu, chleba, zralé plody,
přírodou to uchystané hody,
můžeš hojně u pramene míti.

On.

Jest mi přec, jak musel bych tě znáti,
pamatovat, sladkých chvil co zdobu!
Často připadl jsem na podobu;
ale tuto musím divem zváti.

Ona.

Bez zázraku na cestách ti kyne
často podiv, vysvětlit jenž dá se.
Ano, rusá hnědé podobá se;
jedna vábí právě jako jiné.

On.

Věru, není poprvé to nyní,
co mne postava ta okouzlila!
Tenkrát sluncem všechněch sluncí byla
ve slavnostně ozdobené síni.

Ona.

Těší-li tě, možno dál by předl
mnou ten žert se, jak by skutkem býval:
s beder hedbáv nachový jí splýval
tenkráte, kdys poprvé ji shledl.

On.

Není možná, to že's vymyslila!
Duchové-li ti to vyjevili?
O tom šperku nic ti nesdělili,
o perlích, jež hledem zahanbila?

Ona.

Toto jedno jsem se dověděla:
že ta kráska, stydliva, se znáti,
v naději zas tebe uhlídati,
mnohé zámky vzdušné vystavěla.

On.

Vždyť mne světem všecky větry štvaly!
Cti a zlata chtěl jsem dostihnouti!
Blaze mi, když na konci své pouti
nalézám ten obraz dokonalý!

Ona.

Ne jen obraz, před tebou tu stojí
vskutku dcera předků vytištěných;
nyní v nájmu statků opuštěných
Helena se blaze s bratrem pojí.

On.

Ale kterak krásné luhy tyto
vlastník může omíjeti asi?
žírná pole, šíré lučin pásy,
mocné zdroje, jemné ponebí to.

Ona.

Aj, vždyť do světa prch’, dalekého.
My jsme s bratrem mnoho vyzískali;
jest-li zemřel, jak se praví, v dáli,
chceme koupit pozůstalost jeho.

On.

Ovšem, na prodej jest, krásko moje!
Od vlastníka podmínka mi zjevná;
ale cena není nijak levná;
Helenou zve slední slovo svoje.

Ona.

Nemohlo nás štěstí spojit úže!
Musila se láska tudy dáti?
Zřím však bratra ctného sem se bráti;
když to zví, co asi mínit může?