Ballady Göthovy/Mládenec a mlýnský potok

Ballady Göthovy Johann Wolfgang von Goethe
Panoš a mlynářka	Mládenec a mlýnský potok	Mlynářčina zrada

Údaje o textu
Titulek:	Mládenec a mlýnský potok
Autor:	Johann Wolfgang von Goethe
Zdroj:	GOETHE, Johann Wolfgang von. Ballady Göthovy. V Praze: Ed. Grégr, 1879. Poesie světová. S. 38-40. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Ladislav Quis
Licence překlad:	PD old 70

Mládenec a mlýnský potok.

Mládenec.

Kam, potůčku, ty cestu máš
    tak čile?
Ty s lehkou myslí ubíháš
    v hloub píle.
Co v údolí tam nalézt mníš?
Tož poslyš přec a promluv již!

Potok.

Ó, jinochu, já potokem
    byl pouze;
teď jali mne, bych úprkem
    v té strouze
tam k tomu mlýnu dolů spěl,
a spád a vody dost vždy měl.

Mládenec.

Ty spěcháš s myslí poklidnou
    tam k mlýnu,
a nevíš, kterak touhou svou
    tu hynu.
Zda mlynářka ta plná vnad
zří přívětivě v tebe snad?

Potok.

Otvírá okno, ranní zář
    kdy svítí,
a přichází svou milou tvář
    si mýti.
Tu plná, bílá ňadra zřím,
že horkem div se nevařím.

Mládenec.

Když ve vodě též lásky cit
    můž vzjíti,
jak ten, kdo z krve, z masa, klid
    můž míti?
Kdo jednou na ni vrhl hled,
již stále za ní musí spět.

Potok.

Pak v kola vrhám ve chvatu
    se, huče,
a roztočit jim lopatu
    znám ruče.
Co jest to hezké děvče tam,
i já též lepší sílu mám.

Mládenec.

Bol chudáku-lis nepoznal,
    jak jiní?
Kdy s úsměvem dí v žertu: dál
    spěj nyní!

Snad zadržel by tebe zpět
jen jeden její sladký hled?

Potok.

Tak těžce, těžce zarmoucen
    dál plynu:
pryč lučinami, zvolna jen
    se vinu;
a kdybych mohl, jak bych chtěl,
hned na zpátek bych zase spěl.

Mládenec.

Již jdu, ty druhu, milostné
    mé strasti;
kdys zabubláš snad podle mne
    k mé slasti;
jdi, bys jí říc’ a říkat moh,
co želá, doufá tiše hoch.