Ballady Göthovy/Panoš a mlynářka

Ballady Göthovy Johann Wolfgang von Goethe
Před soudem	Panoš a mlynářka	Mládenec a mlýnský potok

Údaje o textu
Titulek:	Panoš a mlynářka
Autor:	Johann Wolfgang von Goethe
Zdroj:	GOETHE, Johann Wolfgang von. Ballady Göthovy. V Praze: Ed. Grégr, 1879. Poesie světová. S. 36-37. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Ladislav Quis
Licence překlad:	PD old 70

Panoš a mlynářka.

Panoš.

Aj, kam? aj, kam?
krásná mlynářko tam,
jak sluješ?

Mlynářka.

          Lízi.

Panoš.

Aj, kam pak? aj, kam,
s hráběmi to pospícháš?

Mlynářka.

Na lán otcův až,
k louce podle břízy.

Panoš.

A sama jdeš snad?

Mlynářka.

Má seno se brát,
to zde hrábě dí tobě;
vedle louky jest sad,
tam tě už počaly hrušky zrát,
ty sčesám sobě.

Panoš.

A tiché-li loubí v zahradě tvé?

Mlynářka.

Ba, my jich tam dvé
v dvou rozích máme.

Panoš.

Já najdu tě zas,
v parný polední čas,
pak se tam uschováme.
Viď že, v tu útulnou zelenou chýš —

Mlynářka.

Tím klevet jen vzejde.

Panoš.

V náruč kde moji pospíšíš?

Mlynářka.

To nejde!
Kdo švarnou mlynářku líbá, ten
i hned lidem jest prozrazen.
Musela bych litovat
tmavý šat
váš zabíliti.
Hodíť k svému se zas jen svůj!
Tak smýšlíc chci žíti i mříti.
Mně nejmilejší stárek můj,
nic nemůž mu zkaženo býti.