Bajky Lafonténovy/Drvoštěp a Merkur

Bajky Lafonténovy Jean de La Fontaine
Skřivan a jeho mláďata	Drvoštěp a Merkur	Rybička a rybář

Údaje o textu
Titulek:	Drvoštěp a Merkur
Autor:	Jean de La Fontaine
Původní titulek:	Le Bûcheron et Mercure
Zdroj:	Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 50–51. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Emil Herrmann
Licence překlad:	PD old 70

françaisfrançaisitaliano

Drvoštěp ztratil svou sekyru, kteráž mu každodenního chleba dobývala. Marně ji hledal a nemoha ji nalézti hlasitě hořekoval, neboť neměl peněz, aby si koupil sekyru jinou, bylať ztracená sekyra jediným jeho majetkem. Zoufale naříkal: „Ó má sekyra! ó má sekyra ubohá! Joviši, navrať mi ji, neboť bych musel míti za to, žes ty mě o ni připravil.“

Bohem Jovišem hnul nářek drvoštěpův, i vyslal k němu ze sídla svého Olympu boha Merkura. Ten zjeviv se drvoštěpovi pravil: „Sekyra tvá není ztracena; poznal bys ji? Myslím, že jsem ji nalezl.“ A vytáhl sekyru zlatou, kterou drvoštěpovi ukazoval. Tento však odpověděl: „Ta není mou, nežádám ji.“ Ukázal mu Merkur sekyru stříbrnou, ale i tu drvoštěp odmítl. Konečně mu bůh ukázal sekyru pravou. „Ta jest moje!“ zvolal drvoštěp; „budu spokojen, obdržím-li tuto.“ — „Máš míti všecky tři,“ odvětil bůh Merkur, „v odměnu za svou poctivost.“ A dal drvoštěpovi všecky tři sekyry.

Příběh tento se rozhlásil, a ihned pospíšili si jiní drvoštěpové ztratiti své sekyry, i jali se pak naříkat, že král bohů Joviš nevěděl koho dříve poslechnouti. Posel jeho Merkur zjevil se zase křiklounům a ukázal každému sekyru zlatou. Každý hned se hnal po zlaté sekyře volaje: „Ta jest má!“ Však Merkur místo zlaté sekyry dal každému ránu do hlavy co trest za jich nepoctivou lživost.

Nelži a spokoj se tím co máš, toť jest nejjistější, a nechtěj nabývati statků spůsobem nepoctivým.