Bajky Ivana Krylova/Sýkora

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Sýkora
Autor: Ivan Andrejevič Krylov
Krátký popis: bajka
Původní titulek: Синица
Zdroj: Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1886
Licence: PD old 70
Překlad: Hynek Jaroslav Mejsnar
Licence překlad: PD old 70
Index stran

Sýkorka v šíré moře spustila se.
I chlubila se,
že moře vyžehne.
Hned o tom po světě se pověsť rozlehne.
Strach cítil, kde kdo žil, tam v Neptunově říši.
Vše z lesů, dolin, výší,
zvěř, ptactvo ve stádech, se sbíhá ze všech stran,
jak bude hořeti as moře šírý stan.
Ba též, jak zaslechl tu pověsť okřídlenou,
lid labužný, ten vlezlý cizopas,
hned se lžicemi prý tam přibyl na pokvas.
by ochutnal z ryb jíchu zvláště připravenou.
že takto nájemník jí nedá na uctěnou
prý tajemníku v pachtu čas.
Tlum roste, každý záhy zázrak cítí,
a mlčky na moře zrak upíraje ždá;
jen zřídka někdo zašeptá:
„Již zakypí, již hned se vznítí.“
Však nic tu — moře nehoří.
Snad aspoň vře? i nevře v podmoří.

A kterak ukončil se podnik vypínavý?
Aj s hanbou Sýkora šla po svých, uběhla!
Co nadělala vřavy —
a moře nesžehla. —
Zde k věci slůvko doložíme,
však netkneme se ničí osoby:
než dílo v konce dovodíme,
prv nechvalme se — chlouba nezdobí.