Bajky Ivana Krylova/Osel (kniha druhá)

Bajky Ivana Krylova Ivan Andrejevič Krylov
Sýkora	Osel	Dukát

Údaje o textu
Titulek:	Osel
Autor:	Ivan Andrejevič Krylov
Krátký popis:	bajka
Původní titulek:	Осёл
Zdroj:	Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, 1886
Licence:	PD old 70
Překlad:	Hynek Jaroslav Mejsnar
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Když Perun, světa pán, byl vesmír ohledal,
a tvorů různých stvořil plémě,
též Osla uviděla země.
Než zdali schvalně tak, neb maje práce nával,
v tak pilnou chvíli Perun zanedbával,
a s péčí k dílu nesedal,
jak veverka, tak Osel vzešel drobně.
A sotva o něm někdo ví,
ač každému se v pýše vyrovnával.
I chtěl se veličiti zdobně —
než čím? vždyť pro vzrůst takový
je hanba na světě se plésti!
Náš Osel hrdopych hned Boha osloví,
a prosí, žádá za vzrůst větší.
„Smiluj se!“ žadoní; „jak možno mi to snésti?
Lev, Pardal, Slon je všude vážen, ctěn,

a při tom, velký malý vede řeči
jen o nich, o nich mluví jen.
Proč k Oslům jsi tak nevlíden,
že nikdo cti jich nedal cechu.
že nikde o nich ani slechu?
A kdybych s telátko jen vzrůstu svého měl.
těm hrdým Pardalům a Lvům bych pověděl,
a všecken svět by pak mně záviděl.“
Co den, to znovu
svou stejnou Perunovi pěl,
a tak už konečně mu zprotivěl,
že raději již prosbu na Oslovu
dal Perun, světa pán,
a stal se Osel zvěrem vysokým,
a nad to nadán byl tak hlasem divokým,
že ušatý náš velikán
strach trousil v pole, luh i lán.
„Ké zvíře to? ký rod a kmen?
viď, zubáč je, a roháč, hrozný, viď?“
nu, o Oslu jen řeč, a s jinou pryč se kliď!
A konec toho byl? Než minul rok a den,
kdo Osel jesť, vám každý poví.
Náš Osel pro hlouposť svou vešel ve přísloví,
a bit je dost a dosti dřen. —
Žádoucí v hodnostech a v rodě výška jesť:
než co v ní užitku, když duše nízka jesť?