Básnické spisy (Kalina)/Lázeň Libušina

Básnické spisy (Kalina)
Hadrnice	Lázeň Libušina	Čertova skála

Údaje o textu
Titulek:	Lázeň Libušina
Podtitulek:	(Pověst národní)
Autor:	Josef Jaroslav Kalina
Zdroj:	KALINA, Josef Jaroslav. Básnické spisy. Praha : I. L. Kober, 1874. s. 22–27. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

„Kde jsi tak dlouho, dítě mé!?
    Rci, kde jsi bavilo
A kdes na krásné věnečky
    Těch kvítků nabylo?
Odkud ta kvítka, odkud ty hříčky,
Odkud okrasa tvé hlavičky?“

„„Ej tamo v háji, maminko,
    V lázni Libušině,
Tam panny ples prováděly
    Po vodní hladině
A zpívaly, až se srdce smálo,
A loudily očkem, co líbě hrálo.

My spěly, kam nám kynuly
    Ty panny milostné,
Ony nás čile vinuly
    Na lůno bělostné,
Vily věnce nám, lahůdky daly,
Hasaly s námi, laskavě hrály.““

„Nechoď mi víc tam, dítě mé!
    Toť vodní příšery,
Zrádné jich vnady, pěstoty,
    Plny lsti, nevěry,
Běda, kdo s nimi se kdy sbratří,
Sšílí, kdo v oči jim popatří;

A klamný běh ta voda má,
    Plná vírů a jam,
Co rok ta tůň chce oběť svou,
    Mé dítě, nechoď tam!
Nedej se svésti Ochechulím,
Tu zůstaň, ať tě k srdci tulím!“

Než dítku stále v uchu zpěv,
    Na rtech lahůdek slast,
Co den se umknouc, v koupel letí,
    Lačná kde zívá propast. —
Jednou odešlo — a nejde zpět,
    Juž nadešel i večír,
Nadarmo teskná máti čeká:
    „Ach snad ho nepolk vír!“

I hned k Libušině lázni těká,
Očima každý stín loví,
Až kdes na břehu ve křoví
Šat známý sobě postřehá:
Smrtelným úžasem ražena
Ubožka na zemi klesá,
Sepnouc ruce, zrak v nebesa,
Úpěnlivým hlasem stená:
„Ach bože můj!
Přetěžko se tvá pravice
Dotýká mne nešťastnice —
Přísný soud tvůj!
A však neodvratnýli juž
Pád, co mi srdce rve,
Dej aspoň v půdě posvátné
Mi pohřbit dítko mé!“ —

Vichřice vyje, šumí doubí,
Limb s mrákotnou se nocí snoubí,
Vůkol všecko šero;
Do dna vře sykotem jezero,
Vodami semotam pestré stádo plave,
Šklebí tlamy dravé,
A v tůni
To duní,
Jako kdy hrana zvoní;
Svůj lup vrací hltán lakotný,
V oblaka stříká vír jekotný,
Ryčící vlna vlnu honí,
Hloub lůno svoje odhalí —
Holý se leb na břeh valí.

Máť zbytek vezme, slzou umývá
A drahý poklad v šat ukrývá:
„Vrať, bože, celé mi dítě, vrať —
Dej v svaté půdě je pochovať!“

Vichřice vyje, šumí doubí,
Limb s mrákotnou se nocí snoubí,
Vůkol vše šero;
Do dna vře sykotem jezero,
Vodami semotam pestré stádo plave,
Šklebí tlamy dravé,
A v tůni
To duní,
Jako kdy hrana zvoní;
Svůj lup vrací hltán lakotný,
V oblaka stříká vír jekotný,
Ryčící vlna vlnu honí,
Hloub lůno svoje odhalí —
Holý se trup na břeh valí.

Máť zbytek vezme, slzou umývá
A drahý poklad v šat ukrývá:
„Vrať, bože, celé mi dítě, vrať —
Dej v svaté půdě je pochovať!“

Vichřice vyje, šumí doubí,
Limb s mrákotnou se nocí snoubí,
Vůkol všecko šero;
Do dna vře sykotem jezero,
Vodami semotam pestré stádo plave,
Šklebí tlamy dravé,
A v tůni
To duní,
Jako kdy hrana zvoní;
Svůj lup vrací hltán lakotný,
V oblaka stříká vír jekotný,
Ryčící vlna vlnu honí,
Hloub lůno svoje odhalí —
Holé se hnáty na břeh valí.

Máť zbytek vezme, slzou umývá
A drahý poklad v šat ukrývá:
„Díky ti, bože! za dítka kosti,
Dnes v půdě svaté se uhostí.“ —
Ukojena pádí na hřbitov
Synáčkovi hotovit rov.

Již již svatyně dopadá,
Aj ký to div! čím kráčí blíže,
V uzlíčku jí přibývá tíže,
A kdy dadouc ve schránu boží,
Šat na stupeň oltáře vloží:^{[red 1]}
Tu kyne val, pouští uzel —
Hoch ozve se — živ — zdráv a cel.
A šťastná máti vděčnou úžestí
Svoje bažátko
Prvorozeňátko
Z rukou božích zase přijímá,
Ohmatává, celuje i pěstí
A v řevném záchvatu objímá,
Ku svému srdci tulí:
„Luli, zlatoušku, luli!“
Ach živ je opět zdráv a cel —
A svíží, řezvý a vesel;
Jen kůstičku
Od malíčku,
Kdy líp jej máti obádala,
Na pravici prostrádala. —
Hned pospíchá v les
A pečlivě po břehu slídí
A po kůstce se máti pídí,
Zda neleží tu kdes;
I najde ji posléz —
Ji v tamním chrámu
V ozdobném rámu
Dle jiných vzácných zůstatků
Schováno na věčnou památku.

Ale děťátka rozmilého
Chovala máti u lůna svého
A dí, laskavě je hladíc:
„Luli, robátko mé, luli —
Hleď se mi těch Ochechulí,
Nechoď mi v lázeň Libušinu víc!“

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Tento a předchozí verš se v Koberově vydání nacházejí jako první a druhý verš této sloky. Zde upravujeme na verzi z Hessova vydání (Básnické spisy z pozůstalosti. Praha : Václav Hess, 1952. s. 79–84.) v souladu s chronologií děje.