Autor:Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský

* 31. října 1821, Borová u Přibyslavi † 29. července 1856, Praha
český básník a novinář
Biografie ve Wikipedii Citáty ve Wikicitátech Multimedia ve Wikimedia Commons Položka Wikidat
Seznam děl v NK ČR
VIAF

Karel Havlíček Borovský (vl. jménem Karel Havlíček, 31. října 1821 Borová u Přibyslavi – 29. července 1856 Praha) byl český básník a novinář. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. ⇒ více…

Dílo

Poezie

Král Lávra
Křest svatého Vladimíra
Tyrolské elegie
Z veršů a epigramů Karla Havlíčka (ze sbírky Poesie sociální)
Epigramy online…
Život věčný – báseň ze sbírky Patery knihy plodů básnických

Próza

Obrazy z Rus
Epištoly kutnohorské online…

Novinové články

Jazykově přepracované verze článků Karla Havlíčka Borovského:

Kritiky

Poslední Čech – kritika Tylova románu
Odpověď p. Havlu Borovskému na kritiku Posledního Čecha – Havlíček odpovídá Tylovi na jeho reakci v Květech (zčásti citovaná)

Překlady

Nikolaj Vasiljevič Gogol: Pověsť o tom, kterak se rozhněvali pan Matěj s panem Matoušem (1893)

Díla o autorovi

Josef Kajetán Tyl: Havlíček před porotou – zpráva o Havlíčkově osvobozujícím rozsudku z r. 1849
Dopis Boženy Němcové Vilému Dušanu Lamblovi z 2. srpna 1856 o pohřbu Karla Havlíčka Borovského
Jan Erazim Sojka: Karel Havlíček – životopis z knihy Naši mužové (1862)
Jan Neruda: Karlu Havlíčkovi Borovskému ze sbírky Knihy veršů (1873)
Josef Kouba: Karel Havlíček před porotou Pražskou dne 13. dubna 1849 (1873) online – Národní knihovna České republiky
Jan Neruda: Ballada o duši Karla Borovského ze sbírky Ballady o romance (1883)
František Ferdinand Šamberk: Karel Havlíček Borovský – národní hra ve 4 jednáních (1884) online – Národní knihovna České republiky
Karel Tůma: Karel Havlíček Borovský : Nejslavnější publicista českého národa – životopis (1883–1885)
Karel Václav Rais: V borovské škole – povídka ze souboru Vzkazy vlastenecké (1885)
Karel Václav Rais: Antonínu Línkovi, učiteli Karla Havlíčka-Borovského – báseň („pomněnka“) ze souboru Vzkazy vlastenecké (1885)
Karel Tůma: Heslo Havlíček v 10. svazku Ottova slovníku naučného (1896)
Antonín Musil-Jihlavský: Vzpomínky na Karla Havlíčka Borovského (1896) online – Národní knihovna České republiky
Václav Řezníček: Karel Havlíček (1897) online – Národní knihovna České republiky
Viktor Dyk: Návrat (Jubilejní) ze sbírky Pohádky z naší vesnice (1906)
Viktor Dyk: Na víru obrácený ze sbírky Pohádky z naší vesnice (1921)
Hugo Traub: Karel Havlíček Borovský – 5. svazek edice České hlavy (1919, 1925)
Josef Němec: Upomínky starého vlastence (1928) (U tohoto textu probíhá digitalizace.)
Josef Štefánek: Jiskry z křemene : Ze života a díla Karla Havlíčka Borovského (volným dílem od roku 2043)
František Bílý napsal o Havlíčkovi ve sbírce Patery knihy plodů básnických (1892) na str. 145:

Slavný publicista český, neohrožený buditel českého lidu, muž povahy nejryzejší. Nar. v Borové u Něm. Brodu 31. října 1821, skončil tragedii svého života v Praze 29.července 1856. Mimo četné básně a epigramy, z nichž některé znárodněly (na př. Hájek jako mléko kvetl, Šuselka) složil satiru Křest sv. Vladimíra, některé kritiky, cestopisy a j. a vydal také výbor public. článků svých: Duch Nár. novin. Sebraných spisů I. díl vydal Svatobor.

Antonín Macek napsal ve sbírce Poesie sociální (1902):

Karel Havlíček (nar. 1821, zemř. 1855). První a největší novinář český. Zápasil pérem svým hrdinně v době útisku za nejdražší statky lidstva: svobodu myšlenky a práva člověka; pronásledován mocnými a šlapán vlastními malichernými vrstevníky. Tupý, bezohledný absolutism vyrval jej násilně z náručí rodiny a odsoudil do vyhnanství v Brixenu. — Havlíček, jenž neohroženě metal zničující blesky satyry proti tmářům, je jako básník srdečný, milující člověk — charakter. V jeho dojemných »Tyrolských elegiích« třesou se v smíchu slzy. Jeho slavná satyra »Křest svatého Vladimíra« bičuje žhavě absolutism duchovní i světský. Rozkošná je ironická báseň »Král Lávra«. V »Epigramech« jeho je plno hořkých životních zkušeností a vtipu, horoucí nenávisti proti šiřitelům tmy a původcům sociálních útisků. Odešel záhy uštván a nedoceněn, ale památka jeho žíti bude v myslích všech pokrokových lidí jako velkého českého člověka-hrdiny.