W Holomauci (Národní Nowiny, 5. května 1848)

Údaje o textu
Titulek:	Z Morawy
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	Národní Nowiny, ročník 1848, číslo 26. S. 104. Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	5. května 1848
Licence:	PD old 70
Související:	Články z Národních novin/Cestou do Haliče
Související na Wikidatech: Olomouc

W Holomauci dne 3. máje. Práwě přijíždím po železnici z Prahy a žádostiw widěti, jak asi wypadá nyní Holomauc, kterau jsem jen za starých časů wídáwal, pokud ještě na Morawě ležela. Domýšlel jsem se, že se nyní pro nesmírnau swau tauhu po spojení s jedním welikým Německem také celý zewnějšek staroslawného hanáckého Jerusalemu proměnil. Hledím bedliwě okolo sebe (ráno mezi 5—6 hodinau); plné náměstí a ulice lidu wenkowského, jenž w čisté morawčině prodáwá plodiny swoje zdejším, wznešené krwe Němcům měšťanům. Sem tam asi na 6 místech wisely ještě pozůstatky hříchů, totiž trojbarewné německé korauhwe, jen že barwy na nich wlastně již nebyly žádné. Leckde wisely také již císařské barwy, které tedy zatím u zdejších sausedů k milosti přišly. Jen na příbytku pana kap. probošta wisela také wedle císařské morawská korauhew, a také s hlawní wěže skwěla se upomínka ta na Morawu. A ještě jen jaksi potají wywěšeny jsau w noci, a časopis 𝕹𝖊𝖚𝖊 𝖅𝖊𝖎𝖙 chlubí se znamenitě za toto wlastenectwí — dwaukorauhwowé. Že ostatně zdejším Němcům na Morawě mnohem méně záleží, než na Německu, nic podiwného není, zwláště když si pomyslíme, že také weliké části slowanských Morawanů málo na Morawě a na wlasti záleží. —

Duch zde panuje strašliwý, nejwětší část studentů nosí německý trikolor a to ještě ne z horliwosti pro Německo (což bychom poněkud přece ještě chwálili), nýbrž z pauhé apathie, z nedbalosti o wšechno politické smýšlení, zrowna jen proto, že holomaučtí čepičáři takowé čepice prodáwali! — To jsau wýhlidky, to je naděje budaucnosti!! Malý počet studentů — probuzení wlastenci — nosí barwy slowanské, totiž modrau čepici s čerweným a bílým páskem (neb morawský znak jest orlice čerweně a bíle kostkowaná w modrém poli, ačkoli ti wýteční páni Stawowé morawští i tyto poctiwé barwy nyní upírají a zcela nebýwalau totiž: žluto-čerweně-modrau za zemskau barwu prohlásili). Ostatně ale zde zcela žádný politický žiwot nepanuje, a kdo z Prahy zrowna do Holomauce zajede, myslí si ustawičně, že přejel ruské hranice. Newím ani sám proč.

Proti Čechům rozšiřuje se zde systematicky zášť a kyselost, a to wšelikým dowoleným i nedowoleným, motorným i nemotorným způsobem. Proto prý Čechowé chtějí spojení s Morawau, aby se z bohatstwí morawského co hladowci najedli; o Praze nemluwí se zde jinak, než jakobychom tam na wšední den i we swátek německé maso jedli a krew Němců pili; nejinak než jako Turci a Mamelukowé nakládáme s Němci, těmi „ubohými“ podrobenci swými! Proto jsme chtěli spojiti se s Morawau, abychom wšechny auřady jen do Prahy a do Čech dostali a tak se na morawské autraty wyžiwili! atd. atd. Škoda péra dále popisowat. — Jediní dwa professorowé Hanuš a Helcelet statečně se drží národnosti morawské, a wšak hrubým pronásledowáním stíháni jsau; oběma odňata jest redakce nowin českých a německých, které wydáwati počali w duchu národním, tak že tito dwa šlechetní mužowé jenom w té pewné naději útěchu nalézají, že budaucnost dokáže prawdu jejich smýšlení.

Ostatně zde strana německá ani patrných lží nelituje, když si něčím pomoci může: tak psali we zdejším časopise, že w Praze wlaje na Sw. Wítu korauhew německá atd.

Jediná sympathie mezi wzdělanými filosofy holomauckými a námi diwochy slowanskými w Praze jest pronásledowání židů; práwě jsem našel zdejší studentstwo w nejwětším ozbrojení shromážděné w universitě, kterému tam se shromážditi welel opatrný magistrát, aby žádnému Židu we městě násilí se nestalo: prawím opatrný magistrát, proto že tentýž magistrát zároweň téhož dne hned za swítání policajty a jiné drabanty swé do wšech bran postawil s přísným nařízením, aby žádného žida do města nepauštěli. Prawil jsem a prawím ještě jednau opatrný magistrát, co činí, činí důkladně: nepauští židy do města a dáwá pozor, aby se jim we městě žádné násilí nestalo.

Nedělejme si žádné marné naděje, pod 10 let není ani pomyšlení, aby národnost slowanská uwědomila se sama; musí se jí jinau cestau k tomu dopomáhati.

H. Borowský.