Antologie z oper
Dvě vdovy	Hubička	Tajemství

Údaje o textu
Titulek:	Hubička
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 202-204 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Hubička

Bedřich Smetana: Hubička

Prostonárodní opera o 2 jednáních. Text dle povídky K. Světlé od E. Krásnohorské.

Osoby

Otec Paloucký …b. Vendulka, jeho dcera …s. Lukáš, mladý vdovec …t. Tomáš, švakr Lukášův …b. Martinka, stará teta Vendulčina …ms. Matouš, podloudník …b. Barca, děvečka u Palouckých …s. Strážník …t. — Dějiště v horách krkonošských. — První provozování dne 7. listopadu 1876 v Prozatímním divadle. — Hubička jest první opera, jíž Smetana složil po svém ohluchnutí — za půl roku! Hudba — ohlas strašného neštěstí mistrova — okouzluje jemnou tklivostí a slohovou jednotností, což jest příčinou, že „Hubička“ jest nejpopulárnější operou S—ovou vedle »Prodané nevěsty“.

Obsah

Jednání I. Světnice u Palouckých. — Vendulčina teta Martinka plna radostného vzrušení oznamuje otci Palouckému a jeho dceři, že dnes na námluvy přijde mladý vdovec Lukáš, jenž pojal z lásky k rodičům před několika lety za manželku dívku nemilovanou, ačkoli v srdci nosil milující jej Verunku. Nyní ovdověl a přichází žádat o ruku první lásky své. Otec domluviv rozechvěné dceři, aby si věc dobře rozmyslila, vítá pak srdečně svatebčany: ženicha Lukáše, štěstím zmámeného, a rozvážného švakra jeho Tomše, konajícího námluvy. Bezděčně Paloucký urazí prudkého Lukáše poznámkou, že, mu dává Vendulku rád-nerad. Svůj výrok vysvětluje pak naléhajícímu naň Lukášovi v ten rozum, že se mladí ti lidé k sobě nehodí: Lukáš jest lehkovznětlivý, prudký, a Vendulka — není jiná. Obává se tudíž, že bude v novém manželství častým hostem svár a váda. Lukáš odmítá takové podezření; vždyť miluje svou Vendulku vroucně a jest přesvědčen, že se spíše spolu srazí čela tvrdých hor, než první spor vznikne mezi nimi. K zasnoubení se dostavilo hojně sousedův a sousedek, jimž se dostává štědrého pohoštění. Když pak Paloucký oznámil Lukášovi, jakým věnem obmyslil svou dceru, přichází Vendulka sama a plesá s Lukášem nad štěstím, jich čekajícím. Lukáš chce své blaho dovršiti polibkem; nepochodí však, což jest příčinou prvního výbuchu hněvu. Dle Tomšovy rady odcházejí všickni hosté, ponechávajíce snoubence o samotě. Lukáš se záhy uklidní a jest hluboce dojat, když jeho zbožňovaná Vendulka má se láskyplně k jeho děťátku, sirotečku, slibujíc mu nahraditi nebožku matičku. Sypajíc pak kolem kolébky bílý písek, Vendulka vysvětluje žasnoucímu Lukášovi, že to cestička připravená pro matičku-nebožku, která neviděná přijde v podvečer se podívat na své robátko. K vůli nebožce odpírá také žádanou hubičku Lukášovi až do svatby; vždyť by jí toho bylo líto. Lukáš nechtějící rozuměti těmto důvodům útlého citu, doléhá znova s prosbou o hubičku na Vendulku, durdící se na jeho neústupnost. Nedosáhnuv svého, popuzený ženich vylévá si zlost na nádobí právě v tu chvíli, když se starý Paloučky vrací z pobožnosti, a odkvapí v divokém výbuchu hněvu do hospody. Vendulka lká nad takovým neúspěchem dne, na nějž se tak těšila, a přenáší pak svou lásku na malého sirotka, pějíc mu v noční chvíli dojemné ukolébavky. Sama již dřímá, když náhle děvečka Barče probouzí ji zprávou, že se vzdorný Lukáš od hospody blíží s hudbou a děvčaty až pod okno bytu Vendulčina. Vlastníma očima musí ubohá zírati na to, jak její snoubenec s dívkami vyvádí a jednu z nich dokonce políbí, nedbaje domluv Tomšových a sousedů. Po takovéto urážce Vendulka nemá doma stání a odkvapí v největším žalu k tetě Martince, pomocnici podloudníků, chtíc jí býti nápomocnou v nebezpečném zaměstnání jejím.

Jednání II. Les. — Temnou nocí plíží se podloudníci, vedení zkušeným Matoušem, se zbožím podloudně přes hranice dopraveným a dávají si navzájem smluvená znamení. Do lesa spěchá i Lukáš, vyléčený již ze svého vzdoru, a hledá Vendulku, jíž tolik bolesti způsobil. Za ním spěje všecek upachtěn dobrý Tomeš obávající se, aby si Lukáš snad nezoufal. Naleznuv jej, dává mu radu, jak by uraženou Vendulku usmířil. Hned z rána v přítomnosti několika sousedův a sousedek odprosí Vendulku, a ta majíc ho ráda, jistě odpustí mu provinění, až uvidí jeho upřímnou lítost. Úmluvu obou mužů vyslechne bezděky Matouš, čekající svou pomocnici Martinku, a umíní si, že přispěje Lukášovi na pomoc. S nůší na zádech přichází Martinka a nová pomocnice její Vendulka, všecka rozrušená jak jednáním Lukášovým, tak nebezpečným podnikáním svým. Smluveným znamením přivolaný Matouš podivuje se poznávaje Vendulku vysvětlující, že se dala na podloudnictví z nešťastné lásky, ježto Lukáš jí již nemiluje. Matouš však zná věc lépe; odevzdav tudíž balík zboží Martince, odkvapí zvěstovat Lukášovi, kde jeho milenka dlí. Martinka, v dopravování podloudnického zboží zkušená, ukládá balík na dno nůše a pokryvši jej hruškami, pomáhá nůši vložiti na záda Vendulce, když vtom se blíží strážník. Vendulka chvěje se úzkostí; ale Martinka ošálí dozorce, takže nejen nepozná, že na dně nůše jest zboží, nýbrž zaplatí ještě odprodané hrušky. Po jeho odchodu teta domlouvá Vendulce, aby zanechajíc nebezpečného podloudnictví smířila se s Lukášem, naráží však na neočekávaný odpor dívky, hluboce uražené.

Proměna Před Martinčinou chatrčí. — Za nádherného jitra májového spěchá v les Barče, chtějíc přivolati Vendulku a potěšiti ji zprávou, přinesenou Matoušem, že Lukáš ji chce odprositi. Jásavý zpěv skřivánka, vzletěvšího k modrému nebi, nalézá ohlas v mladém hrdélku dívčině. — Sem přicházejí i sousedé, vedeni Matoušem, a starý Paloucký, jehož Lukáš pokorně prosí za odpuštění. Právě vracejí se z noční výpravy i Martinka a Vendulka. Dívka vidouc milovaného muže, přicházejíc ho se jí pokořit, spěje v jeho náručí a chce mu dáti vyžádanou hubičku, k vůli níž osudný spor vznikl. Tomu však tentokrát opět se brání Lukáš. Uznávaje, že Vendulka jednala správně, vroucně ji odprosí, načež vzájemný polibek zpečetí smír obou.