Antologie z oper
Libuše	Dvě vdovy	Hubička

Údaje o textu
Titulek:	Dvě vdovy
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 200-202 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Dvě vdovy

Bedřich Smetana: Dvě vdovy[editovat]

Komická zpěvohra o třech jednáních. Dle Mallefille napsal Em. Züngel. Děj, scenu i slova nově upravil V. J. Novotný.

Osoby[editovat]

Karolina …s, Anežka …ms — vdovy. Panská Karoliny, Lidka, dcera hospodského…s. Ladislav …t. Mumlal …b. Toník, Mumlalův mládenec …t. — Venkovská mládež, hudebníci, farář, starosta, učitel, matky, děti. — Děj za naší doby na českém venkově. — První provozování 27. III. r. 1874 v Proz. divadle.

Obsah[editovat]

Jednání I. Salon venkovského zámku. — Karolina, vdova po starém presidentovi a majitelka velkostatku, krátí si dlouhou chvíli, jak nejlépe lze. Právě zalévá květiny a časem z košíčku na stole béře si cukrovinky. Ve smutečním šatu vstupuje druhá vdova, vážnější Anežka, a za ní bručivý hajný Mumlal naříkající, že po smrti pana presidenta nemá vážné práce, ježto paní Karolina ani pytlákům nebrání, aby chodili po zakázaných cestách. Což divu, že pak Mumlal nepožívá náležité úcty. Nyní opět octl se v hájemství nějaký mladý švihák, ozbrojený krásnou puškou, který stálými výstřely plaší zvěř, střílí po bažantech i po holubech, ač ničeho nezastřelí. Toho by si přál spořádat, jak jednou učinil rváčovi šafářovi, jemuž vyrazil dva zuby. Takového spořádání Karolina ovšem si nepřeje, nýbrž poroučí, aby hajný provinilce zajal a předvedl. Vdovy osaměvše umlouvají se, jak se zachovati dlužno vůči neznámému, v němž Anežka tuší bývalého milence svého Ladislava. Zahořela k němu láskou, když již byla poutem manželským spjata se starcem. Nyní jako vdova se kaje za své provinění, nechtíc odložiti vdovského šatu a varujíc se všeho styku s muži. Paní Karolina jest jiného rázu: nosila smutek, dokud mrav velel, nyní však jest veselá a libuje si v postavení vdovském, jsou svrchovanou paní nad sebou samou i veškerým okolím. Nabádá tudíž i Anežku, aby odložíc smuteční šaty, zúčastnila se chystané slavnosti obžínkové. Vstupující Mumlal hlásí, že bez boje zmocnil se vetřelce, jejž zavřel do skleníku, dostav od něho ještě značnou odměnu. Karolina káže, aby jej předvedl na soud, a přiměje i Anežku, chtějící se vzdáliti, že setrvá. Mladý, sličný muž, jejž Anežka ihned poznává, ač náklonnost svou před Karolinou tají, přiznává se, že vstoupil v hájemství, puzen jsa láskou. Vyšetřující Karolina dovídá se, že zajatec sluje Ladislav Podhajský, jest majitelem velkostatku v Pošumaví a statku movitého — dvou starých tet. Za svůj přečin byv odsouzen vložiti do košíčku, Anežkou mu podávaného, pokutu ve prospěch místních chudých, používá této příležitosti, aby obratně vložil v košík též zamilované psaníčko pro Anežku — což Karolině — celou situaci od počátku chápající — neujde. Mumlal dohotovil zatím výtečný popis osoby Ladislavovy, jehož vzrůst, vlasy, oči a zkrátka vše jest »prostřední«. Karolina přináší pak rozsudek, kterým Podhajský jest odsouzen do vězení na půl dne, jež bude s oběma vdovami tráviti v komnatě nebožtíka presidenta. Když Anežka vytýká přítelkyni, že zachází příliš daleko, Karolina, chtějíc Anežku přiměti k přiznání, zúmyslně vykládá, že se Ladislav jí líbí, tak že by byla ochotna vžiti si jej; třebas pozbude tím samostatnosti, na niž si tak zakládala. Toto přiznání rozteskliví Anežku; osaměvši chce nejprve dodaný jí lístek spáliti, podléhajíc však zvědavosti, přečte, jej a dovídá se o vroucí lásce Ladislavově. Když mladý muž vstoupí, Anežka přemáhá své city, popírá též, že lístek četla a dává si jeho obsah pověděti. Stále ještě odolávajíc své touze, nabízí pak Ladislavovi pouhé přátelství, jímž se však Podhajský spokojiti nehodlá. Karolina v bohaté úpravě, aby tak vzbudila žárlivost přítelkyně, rozmarně zve Ladislava k obžínkovému reji a odchází s ním. Anežka osaměvši želí, že nebožtíku mužovi přináší oběť tak velikou, vzdávajíc se miláčka, a naříká na smutný život čekající jí — bez lásky, naděje.

Jednání II. Venkovská tančírna. — Mumlal, první se dostaviv k slavnosti mrzí se, že si nový host vezme jeho paní, a podivuje se, jak vyzdobena jest dupárna. To učinil jistě jeho synovec, lesní mládenec Toník, milující dceru hostinského Lidku, aby si tak otce jejího naklonil. Mumlal však jest proti sňatku, ježto ženatý Toník by byl jistě povýšen na hajného a starý by musel do pense. Schová se před párkem laškujícím, a když Toník chce milence ukrásti hubičku, vyskočí z úkrytu a strčí mezi ně hlavu, takže dostane polibek od obou mladých lidí, jimž ovšem neočekávaný dotek staré tváře málo jest po chuti. Po druhé chtěje pokus opakovati, Mumlal dostává po šňupce. Vstupuje paní Karolina, živě vítaná, a představuje svého přítele Ladislava Podhajského, jenž obžínky poctil návštěvou. Mumlala, který konečně po dlouhém prošení svolil ke sňatku svého synovce s Lidkou, povyšuje na zámeckého správce, ustanovivši předtím Toníka hajným. Vše jest v nejveselejší náladě, když hudba, spustí »zakolanskou«, při níž Karolina stropivši si napřed veselý žert s Mumlalem, dává předepsanou tancem hubičku Ladislavovi. Sbor slaví sladkost polibku a připíjí na zdraví dobré »panímámy« Karoliny.

Jednání III. Salon v zámku. — Mezitím co Ladislav za oponou slaví lásku — žití máj — Anežka dovídá se od Mumlala, že Podhajský políbil Karolinu, která se do měsíce jistě stane chotí mladého muže. Při tom naříká Mumlal na emancipaci nynějších žen, jemu se protivící. On vše dovede zkrotit, všemu nahnat strachu svým mumláním. Jenom taková žena, jako jest paní Anežka, věrná svému nebožtíku mužovi, třebas ani hezký nebyl ani mladý, zasluhuje úcty. Malou však sklízí odměnu za svou poklonu od Anežky, jeho zprávou rozlítostněné. Při obědě Karolina, předstírajíc sama lásku, poplete Ladislava, že před ní pokleká, prose za odpuštění, když v tomto postavení překvapí je Anežka, vyměnivši zatím smuteční roucho za šat plesový. Všichni jsou překvapeni zcela různým způsobem. Ladislav nevědoucí, jak by svou chybu napravil, běhá od jedné vdovy ke druhé a posléze žene se za Mumlalem. V jeho nepřítomnosti Karolina vyzví tajemství lásky od zkormoucené Anežky přenechávající šťastnější — dle jejího mínění — sokyni svého miláčka. Karla, dosáhnuvši svého účelu, přivolává za oponou ukrytého Ladislava, jenž vyznává pak svou lásku Anežce, nejvýš rozradostněné. Závěrečným čtverozpěvem obou vdov, Ladislava a Mumlala zpěvohra končí.